Budoucí Společná rybářská politika chce chránit ekosystémy, zdůraznit odpovědnost samotných rybářů i tržní mechanismy

Resortní ministři v pondělí v Bruselu diskutovali nedávno zveřejněnou Zelenou knihu k reformě Společné rybářské politiky a podrobněji řešili problematiku tzv. výmětů. Materiál, který Komise představila na dubnové Radě v Lucemburku, nejen popisuje současný stav, ale hlavně inspiruje diskuzi o tom, kam by se do budoucna měla Společná rybářská politika ubírat. Zásadní je důraz na tržní mechanismy a současně i na větší odpovědnost samotných rybářů, dále ochrana mořského prostředí a ekosystémů nebo lepší koordinace s ostatními politikami a odvětvími. Větší prostor by měla dostat akvakultura, jako dlouhodobě udržitelný nástroj zabezpečení zdroje ryb.

„Ačkoliv je Česko vnitrozemským státem, jsme rádi, že diskuse o tom, kam se má budoucnost Společné rybářské politiky ubírat, nastartovala za českého předsednictví,“ říká ministr Jakub Šebesta.

Včerejší debata resortních ministrů vyzdvihla řadu oblastí, které delegace i Komise považují za důležité pro úspěch budoucí Společné rybářské politiky. Například to byl důraz na dlouhodobé a trvale udržitelné nastavení systému této politiky, zejména s ohledem na životní prostředí a zajištění životaschopného ekonomického modelu. S tímto pohledem musí Společenství přistoupit například k budoucímu modelu nastavení systému kvót a rybolovné kapacity.

Členské státy zdůrazňovaly další zjednodušení a zefektivnění celého systému této politiky včetně kontrolních mechanismů. Jako zásadní také z diskuze vyšel důraz na to, aby Společná rybářská politika reagovala na nové výzvy, byla flexibilní, využívala moderní nástroje řízení a byla více tržně orientovaná.

“Je třeba více motivovat a zapojit všechny hráče – rybáře, zpracovatelský sektor, regiony a nevládní organizace. Je třeba rovněž zachovat a posílit roli Společenství v rybářské oblasti v mezinárodním kontextu,“ říká ministr Šebesta. „Z konkrétních bodů mě pak zaujalo zejména větší zapojení akvakultury a také otázka výmětů, kterou je dle mého soudu třeba urgentně řešit a již dnes jsme ji podrobně diskutovali,“ dodal ministr Šebesta. Bod k tzv. výmětům, tedy úlovkům, které rybář z nejrůznějších důvodů hodí zpátky do moře, ale které jsou ve velkém procentu neschopné dalšího života, byl zařazen na žádost Komise. Hlavním cílem, který komisař Borg zdůraznil, je snížení a eliminace výmětů, jako zásadní podmínka dlouhodobé udržitelnosti rybolovu i zachování biodiverzity. Komise navrhuje řadu kroků, jak tohoto cíle dosáhnout, a činí tak s podporou českého předsednictví. Delegace víceméně přivítaly přístup Komise k této otázce a vyzvaly k zavedení účinnějších řešení.

Komise zřetelně popsala hlavní důvody, proč vůbec dochází k výmětům: patří mezi ně současné nastavení jak komunitárního, tak i národních regulativních opatření, pak vlastní národní systém přidělování kvót a nakonec i ekonomické chování samotných rybářů. Dle Komise je třeba zastavit výměty a proto je třeba změnit regulativní rámce jak Společenství, tak i členských států, a rovněž chování rybářů. Je zřejmé, že se nejdříve bude třeba soustředit na ekonomicky nejdůležitější druhy jako je např. treska nebo tuňák. Mezi vhodná opatření řadí Komise např. selektivitu lovných zařízení, zákaz metody pro výběr ryb - tzv. highrading, uzavírání rybolovných území v reálném čase, zavádění moderních metod kontrol na palubě a projekty na kontrolu vykládek v přístavech. V rámci reformy Společné rybářské politiky se pak Komise hodlá zaměřit na otázky nastavení kvót a řešení vykládky.

Harmonogram: do konce roku 2010 bude probíhat široká veřejná diskuze k Zelené knize s podnikateli ze sektoru, členskými státy, nevládními organizacemi a dalšími relevantními subjekty. Pak proběhne shrnutí a analýza výsledků veřejné diskuse k Zelené knize, předložení Sdělení Komise na základě Zelené knihy, v roce 2011 – předložení legislativního návrhu nařízení Rady o Společné rybářské politice, a v roce 2012 – přijetí návrhu nařízení Rady.