Ekologové vyhodnocují škody na evropských ekosystémech způsobené invazními druhy

Invazní druhy narušují přírodní ekosystémy, destabilizují potravní řetězce a snižují užitkovou hodnotu společenstev.

Ekologové se v poslední době snaží tuto degradaci ekosystémů vyjádřit finančně. Ve studii, která byla tento týden publikována v časopise Frontiers in Ecology and the Environment, vědci vytvořili seznam nepůvodních druhů, které působí největší ekosystémové škody a na jejichž likvidaci je tudíž spotřebováno nejvíce finančních prostředků.

„Environmentální dopady mnoha nepůvodních druhů zůstávají nepovšimnuty, my jsme ale na zdravém fungování ekosystémů existenčně závislí“, říká hlavní autorka studie Montserrat Vila z Estación Biológica de Donana ve španělské Seville. „Pokud nepůvodní druhy v ekosystému převládnou, dojde k ekologickým změnám, které se projeví i sníženým užitkem, který dotyčný ekosystém poskytuje člověku. Tyto mohou být a často jsou nevratné a některé jsou svým rozsahem srovnatelné s působením klimatických změn nebo vlivem znečištění.“

Vila a její spolupracovníci, mezi nimiž jsou i pracovníci Botanického ústavu AV ČR, v. v. i., v Průhonicích a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, předkládají výsledky studie založené na analýze více než 10 000 druhů, které se v Evropě vyskytují, ale nejsou na jejím území původní. Autorský tým použil data z projektu DAISIE (Delivering Alien Invasive Species Inventories for Europe, http://www.europe-aliens.org/) , který v letech 2005–2008 podpořila Evropská unie.

Studie zkoumá důsledky biologických invazí s ohledem na čtyři základní funkce ekosystémů, kterými jsou zajišťování hlavních zdrojů (koloběh vody nebo energetické toky), podpora produkce potravin (např. zajištění opylení plodin), regulace ekosystémových procesů (např. filtrace vody) a také kulturní a nehmotné zdroje, které se vyjadřují rekreační a estetickou hodnotou.

Autoři vytvořili seznam 100 invazních druhů, které mají Evropě největší negativní vliv na fungování ekosystémů; najdeme mezi nimi zástupce rostlin i živočichů ze suchozemského i vodního prostředí, jako je např. berneška velká (Branta canadensis), slávička mnohotvárná (Dreissena polymorpha), siven americký (Salvelinus fontinalis), šťavel kozí noha (Oxalis pes-caprae) nebo nutrie říční (Myocastor coypus). Suchozemští obratlovci mají na svědomí nejširší škálu environmentálních škod a vliv jejich invaze je často patrný ve všech použitých kategoriích. Protože jsou často zároveň vrcholovými predátory společenstev, jejich invaze působí kaskádové změny v potravinových řetězcích.

Suchozemští bezobratlí jako hmyz nebo pavouci naproti tomu zastávají sice jen některé ekosystémové funkce, jejich invaze však působí největší ekonomické ztráty, zejména na lesních a zemědělských porostech. V těchto hospodářských sektorech jsou škody na produkci plodin a dřeva nejpřesněji vyčíslené. Odhaduje se například, že ve Velké Británii invazní druhy členovců ročně způsobí ztrátu výnosů ve výši 2,8 miliardy € a náklady na odstraňování 30 nejběžnějších druhů polních plevelů, z nichž velká část je nepůvodních, každoročně přesahují 150 milionů €. Mezi druhy, na jejichž odstraňování a omezování se vynakládá nejvíce prostředků, patří například pěnišník Rhododendron ponticum (66 mil. €), vodní rostlina tokozelka nadmutá (Eichhornia crassipes, 3,4 mil. €), nutrie říční (2,8 mil. €) a některé druhy mořských řas (8,2 mil €).

„Nejdůležitějším předpokladem zvládnutí invazních druhů je v současné době doplnění informací. Evropa je sice díky projektu DAISIE kontinentem s nejúplnější informací o nepůvodních druzích a jejich vlivu, naše studie však současně odhalila, že v Evropě jsou známy ekologické a ekonomické důsledky pro pouhých 10 % invazních druhů. Nejdříve je důležité pokračovat ve výzkumu vlivů invazí druhů, u kterých toto není známo. Jakmile budeme mít úplnější představu o vlastnostech druhů, které působí největší škody, bude možné mnohem lépe předpovídat budoucí ztráty a navrhovat způsoby, jak je omezit,“ dodává Petr Pyšek z Botanického ústavu AV ČR, jeden ze spoluautorů studie.

„Nyní je třeba vyhodnotit existující informace o vlivech invazí pro jednotlivé druhy v různých regionech,“ říká Vila, „aby by bylo možné vytvořit institucionální základ napříč nejvíce ovlivněnými hospodářskými resorty, jako jsou doprava, zemědělství, zdravotnictví a životní prostředí. Tyto orgány by pak zajišťovaly prevenci biologických invazí i management jejich důsledků.“