Neodepisujme biopotraviny

Závěry literární studie, vypracované několika vědci na základě zadání britského Úřadu pro kontrolu potravin (FSA), vzbudily v minulých dnech velkou pozornost. Především tvrzením, že biopotraviny nejsou zdravější než konvenční.

Hlavní slabinou studie je nedostatečná kompetence autorů v oblasti zemědělství, zvláště ekologického. To dokazuje jak vyloučení základních momentů ekologického zemědělství ze studie, tak bagatelizace chemických vstupů konvenčního zemědělství v závěrech studie. Bez této kompetence přitom není možné dosáhnout relevantních výsledků.

Nedá se s určitostí tvrdit, že biopotraviny jsou zdravější, ale dá se předpokládat, že mají na zdraví konzumenta pozitivnější vliv než ty konvenční. Jedním z negativních vlivů na zdraví je zatěžování lidského organismu chemikáliemi v potravinách, z nichž velká část pochází z konvenčního zemědělství.

Celá řada studií potvrzuje, že obavy konzumentů z vlivu zbytků pesticidů v potravinách jsou oprávněné, zvláště co se týče více subtilních a hůře měřitelných negativních efektů na plodnost, imunní a hormonální systémy, výskyt alergií a zhoubných novotvarů.

Jednou z hlavních předností biopotravin je, že žádné cizorodé chemické látky a zbytky pesticidů neobsahují, neboť jejich používání je v ekologickém zemědělství zakázané.

Nákupem biopotravin navíc konzument podporuje i ohleduplnější způsob provozovaní zemědělství vůči prostředí, krajině a zvířatům.

Všechny tyto aspekty byly buď z neznalosti problematiky, nebo z jiných, těžko vysvětlitelných důvodů ze studie FSA vyřazeny, což je při srovnávání tak rozdílných zemědělských systémů neodborné a neomluvitelné.

Běžným argumentem proti nákupu biopotravin je jejich často vysoká cena na trhu. Ta je také používána jako argument, že ekologické zemědělství je drahé.

Opak je pravdou. Vyšší cena biopotravin v obchodech není způsobena pouze vyššími náklady biozemědělce, ale především navýšením ceny obchodníkem na základě poptávky, která převyšuje nabídku.

Podíl ekologického zemědělství je navíc stále příliš malý, aby mohl využívat přednosti velkoobchodu a zavedených distribučních a zpracovatelských kanálů. Až k tomu dojde, mohla by teoreticky být cena bioproduktů nižší než těch konvenčních.

Biozemědělec, který nepoužívá vstupů ve formě umělých hnojiv a pesticidů, by se také neměl podílet na nákladech, které používání těchto látek přináší.

Problém spočívá v tom, že dnešní cena potravin z konvenčního zemědělství není odrazem skutečných nákladů na jejich produkci.

Současné běžné zemědělství nenese všechny náklady spojené s jeho provozováním, ty neplatí producenti, ale společnost, lépe řečeno daňoví poplatníci. Kdyby je museli platit sami zemědělci, byla by možná cena konvenčních potravin vyšší než cena biopotravin.

Závěrem je možno konstatovat, že přehnaná reakce některých médií a hlavně antagonistů ekologického zemědělství na zveřejněný průzkum byla neúměrná vzhledem k jeho kvalitě a významu. Ukazuje jen na akutní potřebu posílit a rozšířit výzkum v oblasti ekologického zemědělství.

AUTOR: Josef Dlouhý

vědecký pracovník Bioinstitutu a poradce náměstka ministra zemědělství

Zdroj: EKONOM