Ves obnovila pasení koz, zachraňuje tak ptáky

Bez hladových koz horské křoviny příliš vyrostly, než aby kavčata mohla v podrostu shánět potravu.

Jeden z vesnických pasáků koz vystudoval univerzitu, druhý ve volném čase vede internetový obchod, oba ale shodně říkají, že se v portugalském pohoří Candeeiros o kozy starají kvůli ptákům. Vesnice Chaos neobnovuje chov koz na okolních svazích kvůli masu nebo mléku, ale aby pomohla zachránit ohrožený ptačí druh – kavče červenozobé (Pyrrhocorax pyrrhocorax).

„Tradiční pasení koz se přestěhovalo dolů do údolí na zemědělskou půdu ležící ladem. To změnilo přirozené prostředí kavčat, která v horách prakticky vymizela,“ vysvětluje Antonio Frazao, šéf družstva Terra Cha a správce chráněné oblasti, který má na starosti projekt, jehož součástí je také přírodní turistika.

S výjimkou pěstování vinné révy a produkce vína zaznamenává zemědělství v Portugalsku už řadu let pokles. Výnosy sklizní a produktivita živočišné výroby se pohybují pod průměrem Evropské unie.

Bez hladových koz horské křoviny příliš vyrostly, než aby kavčata mohla v podrostu shánět potravu. Díky kozím bobkům se tu dařilo také hmyzu, jímž se opeřenci s černým peřím, zahnutým červeným zobákem a červenýma nohama živí. Poslední pár v blízkosti Chaosu byl spatřen loni v nedaleké chráněné oblasti Serra dos Candeeiros asi 120 kilometrů severně od Lisabonu a 20 kilometrů východně od pobřeží Atlantiku. Letos tyto ptáky nikdo nespatřil.

Kavčata červenozobá hnízdí na útesech v Evropě a v části Asie, jsou ale vzácná. V Portugalsku klesl v uplynulých letech jejich počet na polovinu.„Ptáky jsme zatím neviděli, a přitom toho o nich stále ještě potřebujeme spoustu nastudovat. Prozatím máme hodně práce s kozami,“ říká jeden z pasáků Sara Pereiraová, štíhlá sedmadvacetiletá inženýrka agronomie z univerzitního města Coimbra.

Ona a devětadvacetiletý zapálený milovník přírody a student managementu Rui Duque byli letos vybráni z dlouhého seznamu kandidátů, aby pracovali na vysočině. Hory pokrývá koberec aromatického koření jako tymián a rozmarýn a nabízejí oslnivý výhled na údolí na jedné straně a pobřeží na straně druhé.

Jejich úkolem je starat se střídavě o stádo šesti desítek nově zakoupených koz, které by se v příštím roce mělo rozrůst na 150 kusů, pozorovat ptáky a vzácné orchideje rostoucí v oblasti. Působí také jako turističtí průvodci při exkurzích s názvem Den pasákem. Občas jim přijdou na pomoc staří pasáci koz, kteří odešli dolů do údolí.

Organizátoři očekávají, že projekt, sponzorovaný britským mobilním operátorem Vodafone, bude nakonec díky turistickému ruchu a výrobě biosýra finančně soběstačný.

O přírodní a dobrodružnou turistiku je i vzdor globální ekonomické krizi trvalý zájem, konstatuje Antonio Frazao.

„Je skvělé pást stádo a mít tak kontakt se starobylou činností,“ libuje si Sara Pereiraová, která – odmyslíme-li si tričko, džínsy a sportovní boty – připomíná hrdinku pastorální romance. „Je to úžasné, ale není to jen slunce a čerstvý vzduch. Je to namáhavá práce a po pěti dnech jsem opravdu vyčerpaná.“

Rui Duque, který vypadá jako batůžkář s dlouhými pačesy deroucími se zpod baseballové čapky, oblečený pro horskou turistiku, považuje tuto novou formu pasení koz za přitažlivé zaměstnání.

„Považuji to za záležitost budoucnosti. Dříve se lidé stávali pasáky z nutnosti, kvůli obživě. Já spojuji svou lásku k pobytu v přírodě s něčím užitečným a neopouštím přitom vymoženosti civilizace,“ podotkl.

Oba pasáci koz vydělávají asi 950 eur (asi 25 000 korun) měsíčně, což je víc než činí v této iberské zemi průměr – 700 eur (zhruba 18 200 korun).Duque vyhání kozy na pastvu dvakrát denně, aby měl odpoledne volno a mohl řídit svůj internetový obchod s věcmi potřebnými pro pobyt pod širým nebem.

„Z internetového byznysu se teď nedá vyžít, takže pasení koz je dobrým zdrojem dalšího příjmu. A koneckonců, pasák je sám sobě šéfem,“ říká.