Změna pohledu na myslivost je v zájmu zemědělců

Každoroční miliardové škody nejen na lesních porostech, ale i na zemědělských kulturách způsobené přemnoženou zvěří, které v praxi nelze plnohodnotně kompenzovat, evokují již delší dobu otázku, co s tím. Jedním z receptů, jehož důsledkem by mělo být řešení nejen tohoto problému, je převést správu myslivosti do gesce zemědělců.

Již to tady bylo

Nositelem této myšlenky je bývalý šéf odboru myslivosti na ministerstvu zemědělství Libor Řehák, sama myšlenka ale vůbec nová není. Farmáři a statkáři řídili myslivost do roku 1948 a mělo to svou logiku. Více než dvě třetiny honebních pozemků tvoří v ČR plochy obhospodařované nebo vlastněné zemědělci, což dává logický mandát k většinovému vlivu na strategická rozhodnutí týkající se myslivosti. Taková změna pohledu na tuzemskou myslivost má řadu pozitivních dopadů. V obecné rovině by mělo jít o jedno z témat, které by dokázalo sjednotit zemědělskou podnikatelskou komunitu jako celek. V politické rovině by se ČR zapojila do standardního pojetí myslivosti ve vyspělých zemích. V ekonomické rovině by pak existoval kompetenční nástroj na snižování škod způsobených zvěří. V právní rovině by došlo ke klasickému přímému propojení vlastníků (a nájemců) zemědělských a lesních pozemků s výkonem práva myslivosti s možností v odůvodněných případech – podle rozhodnutí podnikatele – vlastněné či najmuté pozemky zcela z ploch honiteb vyloučit.

Koncepce rozvoje myslivosti v ČR

Popisovaná změna přístupu k myslivosti v ČR by měla mít minimálně vážně diskutována v rámci připravované koncepce rozvoji myslivosti, o níž se v poslední době hodně mluví, avšak samotná koncepce jako taková neexistuje. Úvahy by přitom měly být zaměřené doslova do dalekého budoucna (10 až 20 let), a především by měly brát v potaz předpokládaný vývoj zemědělství v EU. Je totiž nutné počítat s postupným útlumem zemědělské výroby v EU, ke kterému, a nejen v nových členských státech, již dochází. Je zřejmé, že zemědělství v EU bude v porovnáním se zemědělstvím prakticky kdekoli jinde na světě stále méně konkurenceschopné, díky řadě faktorů, jako jsou nevhodné geografické podmínky, nadměrná byrokracie, vysoká cena lidské práce a podobně. A tak přestože se v globálním měřítku bude v budoucnosti objem zemědělské produkce (pro více lidí na planetě) zvyšovat, v Evropě bude podle všeho klesat. Za této situace je nutné uvažovat o tom, co vlastně budou současní zemědělci a jejich potomci v EU na venkově dělat. Jednou z možností je přitom využití honebních pozemků v gesci zemědělců k mysliveckým a zejména rekreačním aktivitám propojených s lovem zvěře. Takový model mimochodem funguje v řadě neevropských zemí, kde profit z využití pozemků ve formě různých „safari“ mají jejich vlastníci a nájemci. A že v ČR plochy zemědělské půdy k takovému využití jsou také, je zcela nasnadě.

Petr Havel