Do ekologického zemědělství musí jít víc peněz, říkají odborníci

Autoři zprávy, kterou si nechala vypracovat Evropská komise, tvrdí, že mají-li zemědělci poskytovat „zelené“ veřejné statky a služby, bude se muset zvýšit rozpočet společné zemědělské politiky EU a bude také třeba zpřísnit požadavky, na jejichž základě farmáři unijní dotace dostávají.

Rozsáhlá studie vypracovaná Institutem pro evropskou environmentální politiku na zakázku Evropské komise zkoumá způsob jak koncept veřejných statků aplikovat na zemědělství. Výsledky studie přišly v době, kdy diskuse o budoucí podobě společné zemědělské politiky (SZP) po roce 2013 začíná nabírat na obrátkách. Komise upozorňuje, že závěry studie se s jejím názorem nemusí shodovat.

Otázkou, zda by se po roce 2013 neměla SZP primárně zaměřit na poskytování veřejných statků, se poprvé ministři zemědělství zabývali v červnu 2009 na neformálním setkání v Brně. Tehdy ale zdůraznili, že dříve, než k nějakým závěrům dospějí, bude třeba tento fenomén náležitě prozkoumat.

Lidé z iniciativy „Ekonomie ekosystémů a biologické rozmanitosti“ (TEEB), která vznikla pod křídly OSN, v nedávno zveřejněné zprávě politiky vyzvali, aby své úsilí napřeli do lepšího hospodaření s ekosystémy. Služby ekosystémů, které mají často podobu veřejných statků, je podle autorů třeba ocenit. Potom by je prý začala zohledňovat jak ekonomika tak společnost a ceny by se staly vodítkem také pro politiky.

Zpráva vypracovaná pro Evropskou komisi se zabývala deseti environmentálními veřejnými statky, které podle autorů nejsou „nabízeny v dostatečném množství“ a které mají silnou vazbu na zemědělství. Patří mezi ně zemědělská krajina, biologická rozmanitost zemědělské půdy, kvalita a dostupnost vody, „funkčnost“ půdy, ukládání uhlíku a stabilita klimatu, emise skleníkových plynů, kvalita ovzduší a odolnost vůči požárům a povodním.

Autoři zdůrazňují, že poskytování veřejných statků se liší v závislosti na konkrétní farmě. Záleží také na konkrétním regionu a klimatickém pásmu. A liší se i veřejné statky. Zatímco některé mají „pouze“ místní nebo regionální význam, jiné svou povahou přesahují hranice.

SZP na to zatím nestačí

Studie přiznává, že opatření společné zemědělské politiky měla v některých regionech příznivý dopad na kvalitu ovzduší, půdy či na míru emisí produkovaných zemědělskou činností. Celkově však nabídku „zelených“ veřejných statků hodnotí jako „neuspokojivou“. Na opatření, která se zaměřují na rozvoj venkova a zároveň mají naplňovat environmentální cíle, není prý v rozpočtu vyhrazeno dostatek prostředků.

Přímé platby, které Unie vyplácí zemědělcům v rámci SZP, podle zprávy dnes přispívají k „vyšší hospodářské udržitelnosti zemědělství a jsou základem cílenějších opatření“ zaměřených na poskytování veřejných statků. Autoři proto tvrdí, že je systém přímých plateb třeba zakotvit v silném regulačním rámci a tzv. podmínkách „křížové shody“ (cross-compliance). To je prý pro řešení environmentálních problémů venkova zcela zásadní.

Podmínkami křížové shody dnes Evropská unie zemědělce nutí k určitému způsobu šetrného hospodaření v přírodě a musí je plnit každý farmář, který chce dotace ze společné zemědělské politiky EU. Patří k nim minimální standardy týkající se životního prostředí, kvality potravin, zdravotního stavu chovných zvířat, apod.

„Regulační požadavky v čase porostou,“ dodává k tomu studie. Dobrým příkladem je podle autorů implementace Rámcové směrnice EU o vodě.