Cestující restituce nebrat

Téměř každá snaha urychlit a dokončit majetkové vyrovnání mezi státem a oprávněnými vlastníky je správná – výjimky ale existují. Tou aktuální je návrh novely zákona o prodeji státní půdy předkládaný místopředsedou zemědělského výboru Ladislavem Skopalem, s nímž logicky nemůže souhlasit žádná z organizací zastupující zemědělskou podnikatelskou veřejnost.

Na přijetí asi nebude dostatek času

Zákon o prodeji státní půdy by si přitom určitě v řadě bodů novelizovat zasloužil. Nové znění by však nemělo nahrávat spekulacím s půdou. Jakoby nebylo kolem prodejů, pronájmů či prodejů půdy v ČR problémů již takhle docela dost. Předkládaná novela by sice mohla některé z nich alespoň částečně odstranit, podstatné ale je, že opět zavádí do praxe takzvané cestující restituční pohledávky, což je skutečně velký problém. Jedinou dočasnou útěchou zemědělců může být v současné době skutečnost, že Skopalův návrh se podle všeho již nedostane do závěrečné fáze legislativního procesu vzhledem k tomu, že za pár měsíců končí současné volební období. I když tedy s návrhem již vyslovila souhlas Vláda ČR, nebude zřejmě návrh vzhledem ke standardům projednávání zákonů v parlamentu zatím přijat. Skutečnost, že byl takový návrh podán ale ukazuje, že v novém volebním období může být opět „na stole“. Bylo by proto velmi žádoucí, aby si rizika s ním spojená uvědomili pokud možno všichni zemědělci a navrhli alternativní způsob řešení, jak restituce sice na jednu stranu urychlit, avšak ne na svůj vlastní úkor. A především vytvořit pravidla zamezující, a ne rozšiřující možnosti spekulace a korupce.

Rizika korupce

Podstatou Skopalovy novely zákona je teze, podle které by měli mít držitelé skoupených restitučních nároků při prodeji státní zemědělské půdy přednost před hospodařícími zemědělci. Předkladatel přitom tento cíl odůvodňuje „urychlením procesu vypořádávání restitučních nároků za nevydané pozemky“. Novela má také vytvořit alternativu k vypořádání restitučních nároků penězi. Restituční závazky za doposud nevydané pozemky přitom podle evidence Pozemkového fondu ČR (PF) činí 695 milionů korun. Podstatné je, že ačkoli skutečně kvalifikovaný odhad neexistuje, lze předpokládat, že zhruba polovinu z nich tvoří skoupené restituční pohledávky. Fond v současné době spravuje 770 000 parcel, což představuje 369 000 hektarů zemědělské půdy.

To je samozřejmě velký potenciál pro takzvané cestující restituce a s nimi spojené korupční praktiky, někdy také nazývané „výpalné“. Oproti minulosti o to větší, že návrh ještě navíc snižuje současnou povinnost držitelů restitučních nároků, aby pohledávky představovaly alespoň 70 procent hodnoty kupovaného pozemku, na 50 procent. Potenciál pro cestující restituce vytváří přitom možnost, že restituent nemusí uplatňovat nárok na majetek pouze v místě, odkud restituční nárok pochází, ale plošně po celém území ČR. Funguje to (pro ty, kteří se s tím ještě nestkali), docela jednoduše: Do místa, v němž je pozemkovým fondem vyhlášena veřejná soutěž na prodej státních pozemků, přijede spekulant s restituční pohledávkou a projeví zájem o příslušný pozemek, na kterém v pronájmu hospodaří místní zemědělec. Pro zemědělce je tedy takový pozemek důležitý, jenže při jeho prodeji má držitel restutučních nároků přednost. Ten ale zemědělci nabídne, že se za úplatu soutěže o prodej pozemku vzdá. To samé může přitom udělat opakovaně na jakémkoli místě v ČR.

Už to tady jednou bylo

Tento princip již v minulosti v ČR jednou platil, následně byl ale zrušen takzvanou restituční tečkou, kterou Ústavní soud ČR (ÚS) ukončil možnost využití překoupených restitučních nároků při nákupu státní půdy a tuto možnost zachoval pouze pro přímé restituenty. Jenže kromě soudně „mrtvých“ skoupených restitučních pohledávek existují také takzvané „živé“ pohledávky, na které se rozhodnutí ÚS nevztahuje, a to v případě, že se objevily nově po verdiktu ÚS. Uplatnění takových skoupených restitučních pohledávek není nijak časově omezeno. To může mít celou řadu negativních dopadů. V prvé řadě bude působit zvýšený tlak na prodej půdy ze strany držitelů skoupených pohledávek díky možnosti uplatnit je mnohonásobně, nárůst cen pozemků. Část státních pozemků, které by byly dobře zemědělsky využitelné, se může dostat do rukou lidí, kteří se zemědělstvím nemají a nebudou chtít mít nic společného a půda tak „odplyne“ například na stavební účely. Část zemědělců také zřejmě zaplatí nemalé „výpalné“. Na druhou stranu, některé státní pozemky skutečně k zemědělskému využití nejvhodnější nejsou. To ale není nijak specifikováno, což by bylo třeba udělat. Stejně tak je jistě správné dát možnost držitelům skoupených restitučních nároků možnost dokončit jejich prostřednictvím majetkové vyrovnání. Ne však tímto způsobem. Je tak především na samotných zemědělcích, jaké návrhy v tomto směru vypracují. Minimálně by bylo ale vhodné stanovit nějaký limit k využívání skoupených restitučních nároků, například na principu „třikrát a dost“ či vést nějakým způsobem evidenci o tom, kde již byl učiněn pokus skoupené nároky proti zemědělcům použít. Nepodaří-li se novelu přijmout v průběhu následujích několika měsíců (a to se asi nepodaří), je čas na přemýšlení zhruba do letošního podzimu.