Kdo pracuje, nezlobí

Na sněmu Agrární komory ČR vystoupil v Olomouci i předseda dozorčí rady Pavel Veselý. Ve zkrácené verzi přinášíme jeho vystoupení.

„Nemohu se dosud smířit s tím, jak je pravidelně agrární komora kritizována z různých stran, že pro to či ono nic nedělá, že by měla zajistit vysokou cenu mléka, obecně všech komodit, podpořit hory, lesy, nížiny, prostě komora je podle vyjádření některých členů zodpovědná za téměř všechny neúspěchy vlastního podnikání. Doporučuji proto těmto kritikům, ale samozřejmě i každému z nás, aby si v hlavě roztřídili, co má agrární komora v náplni práce a co je podnikatelskou samozřejmostí každého rozumného sedláka v rámci globalizovaného obchodu se zemědělskými komoditami. Řešení bude ve všech přemýšlivých hlavách stejné. Agrární komora ať se stará o problematiku rozpočtů, dotačních titulů, zákonů, předpisů a nařízení, směrování zemědělské politiky, využívaní produktů v potravinářství i průmyslu atd. Vlastní realizaci obchodu si však musíme zajistit sami. Pokud však většina obchodů bude řešena individuálně, nemůžeme se potom divit, že i sebevětší firma bude stále jen loutkou na trhu. Typickým příkladem je mléko. Všichni víme, že kdybychom prodávali tuto surovinu prostřednictvím společného odbytu, bylo by o pár desetníků lépe. Určitě bychom nezlomili světové ceny, ale statisíce a možná nějaký ten milion v kapse každého chovatele by to však znamenalo. Vědí to všichni, nikdo to nezpochybňuje, ale také většina není ochotna pro další sdružování cokoli podniknout. Často to bohužel souvisí i s personálními problémy, kdy jednotliví představitelé menších odbytových organizacích nejsou ochotni vzájemně spolupracovat. A pak se dočteme v zemědělském tisku, že agrární komora pro mléko nic nedělá.

Další věcí, kterou nejsme schopni ovlivnit, je nominace vrcholových pracovníků ve státní správě. Pokud budeme dodržovat apolitický princip agrární politiky – a to je myslím důležité, musíme se smířit s tím, že to tak asi bude vždy. Jen se podívejte, jaká je tlačenice na volitelná místa ve všech stranách. Je proto zásadní udržovat se všemi potencionálními kandidáty normální pracovní vztahy, vytvořené na bázi vzájemného respektu. Smutným faktem ale je, že ne s každým je toto možné, a tak se snažme ve volbách prosadit ty, kteří nám budou naslouchat.

Kdybych měl hodnotit činnost agrární komory z pozice kontrolního orgánu, rozhodně bych nikomu z vedení nemohl vyčítat malou aktivitu. Jistě, vždy je co zlepšovat, ale loňský rok vysál síly všech v sebezničujícím tempu a únava, když výsledky jsou stále v nedohlednu, je dvojnásobná. Proto bych chtěl prezidentovi v pudu sebezáchovy připomenout jedno české přísloví – Není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. Říkám to proto, že většina z nás, když má nějaký problém, volá rovnou prezidentu komory Janovi Velebovi, neboť ví, že mu vždy zvedne telefon. Na jednu stranu dobré, má zpětnou vazbu, ale ve snaze každého vyslechnout a pokud možno vyhovět, to je nadlidský úkol. Rovněž tak obdivuji nasazení viceprezidentů, kteří mají plný úvazek v mateřské firmě, jsou však vždy připraveni za agrární komoru plnit úkoly. A výsledky jejich práce jsou skutečně vidět. Nenápadným mužem v pozadí je tajemník Martin Fantyš, který svým přehledem, kontakty a vlastností říci vše bez příkras, na rovinu do očí, napomáhá nevcházet do slepých uliček a jít přímo k cíli, k meritu věci. V tom je také nenahraditelný. Vyjmenovat všechny ostatní pracovníky v centru i na okresech je nemožné, proto mi dovolte jim poděkovat za odvedenou práci, která často hraničí se sebeobětováním.

Možná si pokládáte otázku, proč jsem se dostal až ke stručnému hodnocení členů vedení agrární komory? Odpověď je jednoduchá, je mi ctí s touto partou dělat, nezažil jsem za dva roky práce v této skupině osobní konflikt mezi kýmkoliv. Asi je to tím, jak se říká u dětí – kdo pracuje, ten nezlobí. Říkám to také proto, že nejsem zastáncem sporů i mezi nevládními organizacemi a pokud si jejich zástupci v něčem nerozumí, koordinační porady a schůze představenstva jsou přesně tím místem, kde se rozdílné náhledy mají vyříkat. Cílem by vždy mělo být nezpochybnitelné stanovisko představenstva, které by měl jejich člen respektovat. Kdyby nebyl téměř pokaždé dostatečný prostor k předjednání a kompromisním dohodám, nemluvil bych o tom. Je rovněž tak dobré připomenout, že určité naše logické požadavky přijatelné nejsou, byť i jen z důvodů evropské legislativy a předpisů Bruselu.“

Pavel Veselý

předseda Dozorčí rady AK ČR