Zahrádkářské svazy na jižní Moravě vymírají

Místo řádků mrkve a ředkviček jsou v zahrádkářských koloniích na jižní Moravě stále častěji k vidění vzorně střižené trávníky a bazény. Lidé si chtějí na zahradě hlavně odpočinout, a ne se starat o záhony. Zahrádkářů na jižní Moravě proto rok od roku výrazně ubývá.

Mimo jiné proto, že umírají lidé, kteří dlouhá léta patřili k členům zahrádkářských svazů. A mladí o svaz nemají zájem.

Počet zahrádkářů výrazně klesá ve všech okresech kraje. „Před dvaceti lety fungovalo v regionu třicet organizací se čtyřmi a půl tisíci členy. Nyní máme osmnáct organizací, z nichž navíc některé úplně spí. A členů už není ani polovina,“ nastínil situaci předseda zahrádkářů z Drnovic na Blanensku Antonín Přibyl.

Zbyla čtvrtina

Organizovaných zahrádkářů ubývá také na Vyškovsku, kde za poslední dobu zaniklo hned několik svazů. „Organizace Soukromníci Vyškov měla v devadesátých letech sto dvacet členů, dnes je nás zhruba třicet. A pokud vím, tak situace v celém okrese není o moc lepší,“ informoval předseda vyškovské organizace Svatopluk Tomek.

Příčinu zániků většiny svazů vidí Tomkův předchůdce Josef Horák v proměně společnosti a nabídce supermarketů. „Lidé už nechtějí pracovat na zahradách. Radost z toho, že si něco vypěstují, je moc neláká. Navíc se dnes dá všude koupit levné ovoce i zelenina,“ poznamenal Horák. Podle něj však zahrádkářů ubylo nejvíce po roce 1989.

S tím souhlasí i Olga Dusíková, která zastupuje Znojemsko v republikové radě Českého zahrádkářského svazu. „Před revolucí bylo členství ve svazu povinné a lidé se ho po převratu chtěli zbavit. Pro mnoho lidí ztratilo význam, protože nepřinášelo žádné výhody, získat i minimální dotace bylo velmi obtížné,“ vysvětlila Dusíková. Zahrádkáři přitom podle ní zachránili spoustu státní a družstevní půdy, kterou se velkým organizacím za komunismu nevyplácelo obdělávat.

Pro spoustu dnešních zahrádkářů už znamená obdělávání půdy spíše jen úhledný trávník a květiny než pěstování ovoce a zeleniny. „Polovina našich členů dává přednost okrasným zahradám. Přitom smysl celé věci je v tom, abychom si něco vypěstovali sami, bez chemikálií či postřiků, a pak si porovnali své výsledky a vyměnili zkušenosti,“ zdůraznil drnovický předseda Přibyl.

Poklidný život milovníků zahrad ale v některých městech narušují radnice. Na pozemcích, které zahrádkářům pronajímají, chtějí totiž stavět. „Když nám město oblast předalo, vypadala jako smetiště. všechno jsme tu dali do pořádku, léta se o pozemky starali, a teď nám je radnice bere,“ postěžoval si Přibyl.

O své pozemky se bojí i brněnští zahrádkáři, kterých je bezmála šest tisíc. „S hrůzou čekáme na nový územní plán, všichni máme strach kvůli nové zástavbě,“ řekla tajemnice svazu brněnských zahrádkářů Jarmila Matějíčková. Zahrádkáři teď upírají své zraky k senátu. Koncem dubna má totiž projednávat zahradnický zákon. „Dnes už platí ve všech evropských zemích a zahrádkáři mají díky němu možnost více ovlivnit územní plán,“ řekla Matějíčková.