Co s obilím po sklizni?

Každoroční nerudovská otázka „Co s ním“ týkající se rozhodování o tom, zda je výhodnější prodat úrodu přímo „od kombajnu“ nebo zda jí uskladnit a „počkat si na lepší cenu“ bude mít podle všeho letos poněkud nestandarní řešení. Vše totiž nasvědčuje tomu, že nejvýhodnější nebude ani prodej od kombajnu, ale ani dlouhé čekání na nejvýhodnější dobu k prodeji.

V současnosti dramaticky rostoucí ceny obilí, ale i kukuřice, olejnin a dalších hospodářských plodin se zřejmě ještě nějakou dobu zvyšovat budou, ne ale donekonečna. Zejména proto, že si svět ještě pamatuje obdobný raketový růst cen z roku 2008, který vyústil v řadě míst planety do nepokojů hraničících s lokálním válečným konfliktem. Příliš vysoký růst cen zemědělských surovin je tak významným politickým celosvětovým problémem, a protože právě zemědělství je jako velmi regulovaný průmyslový obor více než cokoli jiného ovlivňováno politickými rozhodnutími, budou mít snahy vyšroubovat ceny například nad hranici 10 dolarů za bušl pšenice na zahraničních komoditních burzách své limity. Základní otázkou tedy je, kdy dojde k cenovému zlomu.

To je samozřejmě velmi obtížné předpovědět, přesto jsou ale indície, které mohou o tomto termínu něco napovědět. Tím prvním budou konečné údaje o letošní sklizni v hlavních světových produkčních oblastech, tedy zdaleka ne jen v Evropě, ale zejména v USA, ale i v Asii či Austrálii. Sklizeň samozřejmě neprobíhá všude ve stejnou dobu, lze ale říci, že hlavní údaje budou k dispozici po různých analýzách a přepočtech zhruba za dva měsíce. Zároveň budou nabíhat údaje o klimatických podmínkách pro zakládání sklizně na příští hospodářskou sezónu, které budou v nějaké podobě k dispozici do tří měsíců. Také se bude o něco více než nyní vědět o světové produkci kukuřice jako důležité komodity pro energetické a krmné účely. Kromě toho lze očekávat další a další potvrzení o oživení hospodářského vývoje, což bude v praxi znamenat oživení investiční aktivity v případě cenných papírů a tedy určitý přesun zájmu spekulativních investorů od komoditních trhů do akciových trhů. Také růst amerického dolaru nebude zřejmě tak velký jako v první polovině letošního roku, takže i tím se sníží tlak na růst cen zemědělských komodit.

To vše dohromady dává předpoklady k prognóze, podle níž se růst cen zemědělských komodit patrně na přelomu letošního a příštího roku zastaví a vývoj se obrátí opačným směrem. Může k tomu možná dojít i dříve, ale sestupná křivka bude mít svou setrvačnost (na komoditních burzách jsou kromě toho maximální denní limity nárůstu čo poklesu cen obchodovaných komodit), takže dva tři měsíce počkat s prodejem letošní úrody by se mělo vyplatit. I proto, že v případě exportu zemědělských surovin k produkci biopaliv, například do Německa, požaduje německá strana certifikáty, jenže v ČR bude podle dostupných informací certifikační systém pro tyto účely legislativně ukončen zhruba v listopadu. Za certifikovanou surovinu bude přitom možné utržit více.

Ačkoli to není zaručený recept, zdá se, že nejvhodnější bude prodávat obilí nedlouho po sklizni, pokud je možné jej do té doby kvalitně uskladnit. Minimálně v období následujících týdnů je přitom strategické nepřistupovat na nízké ceny nabízené významnými tuzemskými výkupci. Ti ostatně již v řadě případů růst cen v současné době akceptují. Na druhou stranu čekat příliš dlouho s případnými prodeji úrody, například až na příští kalendářní rok, by se nemuselo vyplatit. Růst cen se totiž může zastavit kdykoli. Na zřejmě nejdůežitější světové chicagské komoditní burze se ceny zastavily, ba dokonce mírně poklesly, poprvé již 6. srpna.

Petr Havel