Mají držitelé majetkových nároků ještě šanci?

Lidem, kterých se to týká, je zřejmě zbytečné připomínat zřejmě největší polistopadovou ostudu našeho právního systému, který nedokázal ani za 18 let od platnosti transformačního zákona zajistit občanům své země výdej majetkových podílů, který jim stát ze zákona slíbil.

Možná poslední šancí (byť někdejší místopředseda Svazu vlastníků půdy Jaromír Morávek ve shodě s verdiktem Ústavního soudu z roku 1999 tvrdí, že vlastnictví majetku je nepromlčitelné) k nápravě novodobých křivd může být návrh občanskodemokratických senátorů v čele s Jiřím Liškou na přijetí zákona o majetkovém vyrovnání, který jiř také prvním čtením v Senátu prošel. Definitivně se bude přijetím návrhu zabývat plénum Senátu příští měsíc, snad ještě v původním (tedy současném) složení zabezpečující celkový souhlas ss návrhem. Je totiž zcela ilustrativní, že naproti návrhu se kategoricky postavili senátoři ČSSD a pokud tato strana v senátních volbách své pozice v horní komoře parlamentu posílí, nebude zřejmě Liškův návrh přijat. Je přitom třeba říci, že návrh na majetkové vyrovnání se týká všech lidí, kteří se nerozhodli po listopadu 1989 samostatně zemědělsky hospodařit a naopak v dobré víře vložili svůj majetek do družstev. Následně čekali sedm let na vyrovnání – a nic, a stejně tak se nic nedělo dělo po dobu dalších deseti let, v níž se měly povinné osoby s oprávněnými osobami majetkově vyrovnat. Tedy až na výjimky, část družstev se s oprávněnými osobami úplně nebo alespoň částečně vyrovanala. Liškův návrh dává družstvům či jejich nástupnickým organizacím ještě jednou možnost se na výdeji majetku dohodnout. Nedojde-li k dohodě, měl by převzít závazky družstev stát, respektive Pozemkový fond ČR, který by měl majetek na družstech vymáhat. Podstatné na návrhu je zejména přechod závazků původních družstev na jejich nástupce, neboť řada někdejších družstev se v polovině 90. let transformovala na obchodní, akciové a jiné společnosti a své závazky vůči občanům neuznala. Do nových podniků byl přitom převeden veškerý využitelný majetek včetně toho majetku, který měla družstva vydat. To se však nestalo a nástupnické subjekty povinných osob dodnes hospodaří neoprávněně s cizím majetkem. Lze přitom očekávat, že povinnost vydat majetek neuznají především nástupnické subjekty ani v případě přijetí Liškova návrhu a samozřejmě vyvstane otázka, co dál. Do hry se pak dostane pozemkový fond a stát – a tady je podle mne šance, jak problém alespoň nějakým rozumným procesem ukončit. Stát totiž má nástroje, jak přinutit nedisciplinované podniky k výdeji majetku, právě v oblasti zemědělství. Stačí (a v podmínkách pro příjem dotací to v obecné podobě je) podmínit výplatu dotací bezdlužností příjemců těchto dotací vůči držitelům majetkových nároků, nebo právě vůči státu, který bude představovat pozemkový fond. Podle návrhu by měl být vydán majetek v hodnotě asi 10 miliard korun v průběhu čtyř let – tedy 2,5 miliardy ročně, spíše to ale bude méně. Družstvům by se tedy mělo vyplatit majetek vydat, neboť ztrátou dotací by ztratila mnohem více.