Změna GAEC přináší problémy

V roce 2010 ministerstvo zemědělství zavedlo nový princip vymezení erozně ohrožených půd. Proti roku 2009 se tak omezení v hospodaření vyplývající z protierozního standardu GAEC č. 2 rozšířilo z několika stovek na desetitisíce hektarů orné půdy. Novinky mívají nedostatky, proto se v polovině letošního roku připravila aktualizace, kterou zemědělská veřejnost přijala s pochopením. Brzy se však dostavilo rozčarování, neboť původně avizované technické vyladění se zvrátilo v komplexní upgrade, při kterém se výměra půdních bloků s omezením hospodaření téměř zdvojnásobila. Navíc i po aktualizaci není vše v pořádku.

Namísto zevrubné analýzy stavu a skutečné harmonizace systému však ministerstvo zemědělství od příštího roku hodlá implementovat rozšíření erozní ohroženosti, aniž by se nejprve vypořádalo s problémy současného nastavení.

Jak to všechno začalo

Vymezování erozně ohrožených půd v rámci standardů GAEC předcházel audit Evropské komise, který proběhl v roce 2008. Na základě auditu mohou Českou republiku postihnout sankce, které jsou dávány do souvislosti s nedostatečným vymezením erozně ohrožených půd.

Realita je ale taková, že v závěrech auditní mise Evropské komise bylo více než dvacet nálezů a pouze jeden nález se vztahoval k vymezení erozní ohroženosti. Už z tohoto faktu je zřejmé, že hrozba miliardové sankce nemůže být připisována pouze nastavení protierozního standardu GAEC.

Realita ohledně erozní ohroženosti půdy

Je třeba souhlasit s tím, že eroze půdy představuje významný problém a změna vymezení erozní ohroženosti měla racionální základ. Původní vymezení podle průměrné sklonitosti půdního bloku nebylo jednak účinné a navíc omezení hospodaření bylo aplikováno na celou plochu bloku bez ohledu na to, zda byl zčásti zcela rovinatý a zčásti svažitý.

Když ministerstvo zemědělství v roce 2009 představilo nový přístup pro vymezení erozní ohroženosti, zdálo se, že bude konečně nastolen sofistikovaný a smysluplný systém hodnocení erozní ohroženosti. Revolučním aspektem bylo zohlednění více faktorů ovlivňujících erozi půdy a navíc se vymezení mělo týkat jen skutečně ohrožených částí půdních bloků. Za tímto účelem bylo využito nejmodernější techniky a vědeckých poznatků.

Každá nová myšlenka však vyžaduje určitý čas pro ověření v praxi. Proto ministerstvo zemědělství uzavřelo s nevládními organizacemi neformální dohodu, že pro rok 2010 bude legislativně ukotvena jen vrstva silné erozní ohroženosti a v průběhu roku se bude postupně vyhodnocovat její dopad. Výsledky z praxe a případné další kroky měly pak být konzultovány se zemědělskou veřejností.

Ověřování v praxi a zjištěné problémy

Technické nedostatky nového přístupu se brzy objevily. Zejména se jednalo o posun lokalizace vrstvy silné erozní ohroženosti vůči reálnému stavu na místě. To se projevovalo především tím, že barevné „fleky“ definující erozní ohroženost, se „přelévaly“ mimo zemědělskou půdu, například do silnic nebo lesů, v horším případě byly lokalizovány na rovinách půdních bloků namísto svažitých částí.

Dalším palčivým problémem byl výskyt „mikroplošek“, kdy se na výměře půdního bloku vyskytovala nesmyslně malá plocha erozní ohroženosti (obvykle o výměře desetin hektaru). Přesné umístění miniaturních ploch však zemědělec není schopen na místě zcela přesně identifikovat, protože mnohdy jde pouze o imaginární vymezení v elektronické podobě LPIS a za druhé se na nich ve skutečnosti nedá nijak hospodařit, neboť se na takových plochách obvykle ani neobrátíte s běžně používanou mechanizací.

Zemědělci v první polovině roku 2010 o zjištěných nedostatcích diskutovali s ministerstvem zemědělství a tak došlo k aktualizaci vrstvy silné erozní ohroženosti, která měla výše uvedené problémy vyřešit. Aktualizace erozní ohroženosti

Aktualizovaná vrstva silné erozní ohroženosti byla zveřejněna v LPIS v polovině roku 2010. Ačkoli se mělo původně jednat jen o technické doladění, výsledkem byla celkově přepracovaná vrstva erozní ohroženosti. Důsledkem této aktualizace je výrazný nárůst výměr půdních bloků, na nichž se vyskytuje plocha silné erozní ohroženosti. Ministerstvo zemědělství tuto výraznou změnu se zástupci nevládních organizací vůbec neprojednalo, i když k problematice cross compliance byl vytvořen monitorovací výbor. Ten byl ale v průběhu roku 2010 svolán pouze jednou, a to na jaře letošního roku. Aktualizace nepřinesla ani slibované odstranění nedostatků. Zemědělský Svaz ČR 27. září zaslal VÚMOP požadavek na přešetření vymezení silné erozní ohroženosti na pozemcích jednoho ze svých členů. Na snímku je zachycen rovinatý pozemek, jehož část je však v LPIS označena jako silně erozně ohrožená půda. Ani po měsíci čekání však svaz nedostal na tento požadavek žádnou odpověď.

Problém „mikroplošek“ nespočívá v nastavení kritérií. Pokud kritéria vymezení zpřísníte, výměra mikroplošek se zvětší, ale okamžitě se někde jinde objeví mikroplošky nové. Stejná situace by nastala, pokud by se přísnost kritérií snížila. V takovém případě by řada stávajících mikroplošek zmizela, ale z větších výměr erozně ohrožených ploch by opět vznikly tyto nesmyslně malé plochy. Jediným rozumným řešením musí být nastavení filtru, který by mikroplošky silně erozně ohrožené půdy odstranil, aby zemědělci mohli na svých pozemcích smysluplně hospodařit.

Nikdo však není schopen zemědělcům říci, jak se v těchto případech mají chovat. Zanechání těchto ploch ladem by bylo v rozporu s pravidly poskytování přímých podpor, protože by je SZIF považoval za půdu neudržovanou v dobrém stavu. Vzhledem k neodůvodněnému zákazu rozorávání travních porostů se dnes zemědělci zdráhají zatravňovat ornou půdu. Navíc zákaz orby v kombinaci s nemožností řádného obhospodařování těchto ploch povede k masivnímu rozšíření obtížných plevelů, jako jsou například pcháč nebo locika, a zejména problematická bude situace v případě ekologických zemědělců, kteří nemohou používat chemické prostředky na ochranu rostlin. Tím se může řada zemědělců dostat do rozporu se zákonem o rostlinolékařské péči, neboť z jejich pozemků se budou úporné plevele šířit do okolí.

Rozšíření erozní ohroženosti v roce 2011

Jakoby nestačily problémy s vrstvou silné erozní ohroženosti, ministerstvo zemědělství se rozhodlo přistoupit k rozšíření standardu GAEC č. 2, a tím k legislativnímu ukotvení vrstvy „mírné erozní ohroženosti“. Tento krok nebyl se zástupci zemědělských nevládních organizací na monitorovacím výboru cross compliance projednáván a mohli se k němu vyjádřit až 21. října v průběhu meziresortního připomínkového řízení k návrhu novely nařízení vlády č. 479/2009 Sb..

Je nanejvýš pravděpodobné, že i u této vrstvy se budou zemědělci znovu potýkat s obdobnými problémy, které doposud nebyly uspokojivě vyřešeny u silné erozní ohroženosti. Po orientačním monitoringu situace u členů Zemědělského svazu ČR se i u této vrstvy znovu objevují nesmyslně malé plochy na půdních blocích.

Namátkou pár příkladů výměr erozně ohrožených ploch na půdních blocích z Uherského Hradiště: půdní blok 6101/1 - 0,01 ha z bloku o výměře 107,49 ha nebo půdní blok 7201/1 - 0,78 ha z z bloku o výměře 82,16 ha. Z toho vyplývá otázka, má takové vymezení vůbec nějaký smysl? Copak se miniaturními plochami erozní ohroženosti v tomto případě dá něco vyřešit?

Načasování změny

Neméně závažnou otázkou je však načasování této změny. Účinnost rozšířeného standardu GAEC č. 2 a vrstvy mírné erozní ohroženosti je plánována k 1. lednu 2011. Nabízí se otázka, jak bude SZIF posuzovat případy, kdy došlo ke klasické orbě po sklizni plodin v letošním roce a tedy nebude možné splnit podmínku užívání půdoochranných technologií u jařin v roce 2011. Platební agentura je autonomní organizací, jejíž kontrolní činnost se řídí platnými právními předpisy. Je jen těžko uvěřitelné, že by SZIF toleroval porušení protierozních podmínek GAEC, pokud se učiní na začátku roku 2011.

Půdoochranné technologie u brambor a cukrovky

Výrazným zásahem je pak zařazení brambor či cukrovky do rozšířeného standardu GAEC č. 2. I u těchto plodin totiž budou muset zemědělci používat půdoochranné technologie, tedy technologie, které nejsou dosud jasně definovány. Namísto toho, aby ministerstvo zemědělství předem tuto záležitost metodicky ošetřilo, vydalo se šalamounskou cestou. Ze znění rozšířeného standardu GAEC č. 2 odstranilo odkaz na bezorebné setí a používání mulče a teprve nyní bude konkretizovat, co by tak mohlo být v případě brambor prohlášeno za půdoochrannou technologii. Vedle toho hrozí, že někteří zemědělci nebudou schopni dodržet plánovanou výměru cukrové řepy, na kterou mají s cukrovarem uzavřeny dlouhodobé smlouvy.

Na závěr

Zemědělský Svaz ČR odmítá rozšíření protierozního standardu GAEC č. 2 za stávající neutěšené situace a vyzývá odpovědné pracovníky ministerstva zemědělství k předložení způsobu řešení problémů, který by byl akceptovatelný napříč spektrem všech zemědělských nevládních organizací. Problematiku eroze půdy, jako jednu z priorit ministra zemědělství, je třeba řešit komplexně, s dostatečným předstihem a především za účasti a ve spolupráci se zemědělci. Vždyť každá změna pro ně znamená zásah do dlouhodobých koncepcí rozvoje, mění osevní postupy, ovlivňuje rozhodování ve věci investic, například výstavby bioplynových stanic, znamená nákup nových strojů, tedy věci, které není možné realizovat za dva měsíce, jako by tomu bylo v případě, že bude tento návrh schválen.

Standard GAEC č. 2 je evropskou legislativou definován jako „minimální úroveň obhospodařování půdy odrážející specifické místní podmínky“. „Minimální“ znamená, že standard nemá ambici kompletně vyřešit problematiku eroze v členském státě, ale má k řešení dílčím způsobem přispět. Koneckonců, tento standard je povinný jen pro žadatele o některé dotace z evropských fondů. Pokud má být problematika eroze řešena komplexně, pak je třeba hledat jiné nástroje, které budou aplikovatelné pro všechny zemědělce stejně.

Ing. Martin Pýcha

Zemědělský svaz ČR

Mapa: Vymezení erozní ohroženosti půd po aktualizaci – růžová tečka na mapě znázorňuje silně erozně ohroženou půdu

Zdroj: LPIS