Čas hesel skončil, začíná práce

S prioritami, které demonstroval jako pilíře své zemědělské politiky za přítomnosti premiéra Petra Nečase ministr zemědělství Ivan Fuksa, lze prakticky jen souhlasit. Nyní je ale třeba uvést do souladu slova a činy.

Šetření a byrokracie

Naplnění stávajících hesel přitom nebude jednoduché. Technicky nejnadnější jsou v současné době široce diskutované škrty v různých typech zemědělských podpor, což bylo při složení současné vládní koalice očekávatelné, přesto by bylo vhodné znát další důležité souvislosti. Například údaje minimálně z okolních zemí, jak a v jaké struktuře se škrty odehrávají a v příštím roce odehrají tam. Možná že ministerstvo takové informace má, spíše ale ne, protože je není schopno zveřejnit. Pro porovnání ekonomických podmínek alespoň ve středoevropském prostoru a především podmínek zemědělců z ČR a Polska je však takový údaj nezbytný. Rád bych se mýlil, zdá se ale, že absence účelného „monitoringu“ situace v okolních zemích je určitým obrazem nedostatečné aktivity ministerstva v zahraniční agrární diplomacii.

To samé se týká jistě správného „tahu na branku“ v omezování nadbytečné byrokracie. Je určitě možné omezit a zrušit řadu různých evidenčních povinností zemědělců vymyšlených nad rámec povinností EU tuzemskými úředníky. Na druhou stranu je zřejmé, že značná část byrokracie vzniká přímo v Bruselu, a chce-li tedy ministerstvo plnit slib omezování byrokracie systémově, musí usilovat o změny přímo na úrovni EU. To se týká hlavně legislativy provázející výrobu potravin, kde EU uplatňuje princip předběžné opatrnosti v bezpečnosti potravin takovým způsobem, až je pro výrobce nebezpečná, protože oproti zemím mimo EU výrazně snižuje konkurenceschopnost evropských zemědělců a producentů.

Brusel v hlavní roli

Už za pár dní vypustí Brusel první testovací balónek týkající se možné podoby Společné zemědělské politiky EU (SZP) po roce 2013. Pro budoucnost tuzemského zemědělství je přitom klíčové, aby měla ČR zformulovánu jasnou a argumentačně podloženou pozici a zároveň, aby byla tato pozice alespoň teoreticky plně vyjednatelná. To mimo jiné znamená již dnes shánět spojence, a to zdaleka nejen v nových členských zemích. Dosavadní hesla typu „spravedlivé dotace“ nebo „nesouhlas se zavedením stropů“ nestačí, je třeba vědět, co si pod nimi představit a jaké alternativy, například vůči „stropům,“ nabídnout. I proto, že nejen v ČR je silná skupina nejen zemědělců, která považuje stropy za správné řešení. Téměř vůbec se přitom nehovoří o něčem, co by bylo možné obecně nazvat „podpora stabilizace zemědělského podnikání“. Díky stále postupující globalizaci, liberalizaci, ale také stále četnějším nepředvídatelným rozmarům počasí totiž exponenciálně rostou rizika zemědělského podnikání, která sami zemědělci nemohou ovlivnit. Realitou jsou přitom již dnes obrovské a velmi dynamické výkyvy v cenách zemědělských surovin, částečně se promítající i do cen potravin. Tomu je třeba čelit, a to na úrovni celé EU, a dokonce možná i na celosvětové úrovni, nějakými nástroji. Možností je celá řada, od institutu nějak konstruovaných minimálních (možná i maximálních) cen, omezení působnosti spekulací na komoditních burzách, kompenzací za důsledky klimatických změn, povinnosti zemědělců vytvářet rezervy, sofistikovanější podporou zemědělského pojištění, a tak dále. Není také asi vhodné zcela odmítat filosofii „sociálních plateb“, například nějakou formou podpory při vytváření pracovních míst na venkově, například v souvislosti s živočišnou výrobou. Podstatné je přitom uvědomit si, že v řadě názorů na budoucnost evropského zemědělství po roce 2013 není nutné proti sobě stavět nové a staré členské země a zužovat diskusi jen na výši dotací. Daleko důležitější bude jejich struktura. Hlavně se ale bude o tom všem rozhodovat mimo naší domácí zemědělskou politiku, která pak již jenom bude přejímat závěry dojednané na evropské úrovni. Dojednat za ČR maximum možného ovšem představuje existenci opravdu dobrého týmu pevných názorů s detailní znalostí zemědělství v ČR a názorů na zemědělství v EU. Zatím se nezdá, že by takový tým v současné době existoval.

Petr Havel