Chovatelé si nechávají klonovat cenná hospodářská zvířata

Charmayne Jamesová z města Athens v Texasu chtěla chovat špičkové závodní koně. Sama ostatně byla do roku 2003 úspěšnou závodnicí. Bohužel kůň Scamper, na jehož hřbetě vyhrávala světové soutěže v jedné z disciplín rodea, je kastrován. Takže nemohl dát potomky s potenciálně stejnými vlohami.

Jamesová si však věděla rady. Obrátila se na společnost ViaGen v texaském Austinu, která je největším světovým centrem komerčního klonování cenných zvířat. A opravdu, díky klonování má dnes v chovu čtyřletého hřebce Claytona, který má stejné genetické vlastnosti jako jeho „otec“ Scamper. Závodit však nebude, je příliš drahý na to, aby se směl někde zranit. Jeho úkolem je vydělávat peníze tím, že bude běžným otcem dalších koní, kteří by teprve měli přinášet vítězství v soutěžích.

Klonování Scampera stálo 150 tisíc dolarů. ViaGen nabízí také klonování skotu, což stojí 15 tisíc dolarů za kus, a prasat, jež se daří ještě snáze a přijde „jenom“ na pět tisíc dolarů.

Chceme býka nového, ale stejně dobrého

Už ceny naznačují, že získávat tímto způsobem běžná hospodářská zvířata by bylo ekonomickým šílenstvím. Vybírají se proto jen nejlepší kusy pro další chov. „Našimi zákazníky jsou třeba chovatelé, kteří mají skvělého plemenného býka, jenž si zlomil nohu. Chtěli by tedy jiného, ale úplně stejného,“ popisuje ředitel společnosti ViaGen Mark Walton.

Další chovatelé si zase nechávají klonovat samice skotu s vynikajícími vlastnostmi. „Než přijdeme na to, který býk je pro konkrétní jedinečnou krávu ideální, aby s ním měla nejlepší potomky, může uplynout řada let,“ vysvětluje texaský rančer Ron Marquess, „proto jsme si některé krávy nechali klonovat. Teď je inseminujeme spermatem nejlepších býků. Sledujeme potomky, abychom mohli vybrat nejvýhodnější kombinace pro rozmnožování, a ty pak opakovat a zlepšovat kvalitu stáda.“

Společnost ViaGen už má zaběhnutý postup. Pošle chovateli poštou soupravu, s níž snadno odebere zvířeti určenému pro klonování několik buněk z ucha, a odešle je zpátky do Austinu. Tam z jádra vybrané buňky odsají chromozomy a vloží je do vhodného samičího vajíčka s odstraněným buněčným jádrem. Takto vznikne embryo, které vědci implantují jiné samici, jež mládě donosí a porodí.

Narozené mládě má drtivou většinu genů identických s původním zvířetem. Vypadá stejně a má stejné vlastnosti, i když to neplatí stoprocentně, protože rozvoj některých vloh závisí na okolním prostředí.

ViaGen má padesát zaměstnanců. Společnost získala práva na používání klonovacích technologií vyvinutých ve skotském ústavu v Roslinu, kde se v roce 1996 narodila ovce Dolly – první takto klonovaný savec na světě

Váhání v Evropě

Klonovaná hospodářská zvířata jdou jen málokdy na jatka, protože se dlouhodobě využívají v chovu. Avšak jejich potomci se stávají běžnou součástí stád, takže maso i mléko z nich se objevuje v obchodech. Japonské a americké zdravotní úřady je vyhlásily za zcela bezpečné pro konzumaci.

V Evropě je situace složitější. Ani tady zdravotnické úřady zpočátku neměly výhrady. Některé země, jako Británie a Švýcarsko, připustily, že se do nich dováží sperma a embrya klonovaných zvířat z USA pro další rozmnožování na evropské půdě.

Letos na jaře se ve Španělsku narodil první klonovaný býk, pojmenovaný Got a určený k tomu, aby byl už běžným otcem zvířat pro býčí zápasy. Veterinární výzkumná nadace ve Valencii, která projekt uskutečnila, na klonování vydala 28 tisíc eur. Chovatelská rodina Guardiolova, která klonovaného býka převzala do další péče, doufá, že prodejem býků, již budou potomky Gota, celkově vydělá kolem půldruhého milionu eur.

Zdá se však, že to Španělé taktak stihli. Evropský parlament i Evropská komise v posledních týdnech prosazují zákaz klonování zvířat pro komerční účely i zákaz prodeje masa a mléka z klonovaných zvířat. Vysvětlují to zejména péčí o blaho živočichů. Arnaud Petit, ředitel největší evropské asociace farmářů a družstev Copa-Cogeca, zákaz klonování odsoudil: „Musíme dodávat více potravin s menšími zdroji a menším dopadem na životní prostředí. Klonování by k tomu mohlo být nejlepší cestou.“

„Vědeckého výzkumu se omezení netýká,“ konstatuje Josef Fulka mladší z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi, který se na výzkumu klonování zvířat podílel v Itálii, „Evropa má teď jídla dost, a tak nepřemýšlí, jak do budoucna vylepšovat chovy.“ Jak dodává, v ústavu v Uhříněvsi skladují buňky některých plemen hospodářských zvířat, která z chovů mizejí, jako je například plemeno skotu česká červinka. „Jednou můžeme jejich geny potřebovat pro křížení s vyšlechtěnými hospodářskými zvířaty, abychom do nich navrátili vlastnosti, které se v průběhu šlechtění ztratily. Pak se nám možná bude klonování hodit.“

Co je to klonování

Tímto termínem označují biologové každé nepohlavní rozmnožování. Klonováním savců se pak myslí technika ověřená v roce 1996 při narození klonované ovce Dolly. Při ní se do samičího vajíčka, z něhož bylo odstraněno jádro, vnesou chromozomy odebrané z běžné buňky. Z vajíčka se pak (působením chemikálií a elektrického proudu) vytvoří embryo, které se implantuje jiné samici („náhradní matce“), jež mládě donosí a porodí. Na jedno úspěšně narozené zvíře je zapotřebí desítek až stovek neúspěšných pokusů.

Vědci postup nazývají přenosem jader somatických buněk, což je odborně přesnější, ale současně kvůli nesrozumitelnosti nevyvolává emoce mezi veřejností. Postup klonování savců poprvé použili evropští vědci v ústavu ve skotském Roslinu poblíž Edinburghu. Evropská veřejnost i politická reprezentace však zůstala ke klonování zvířat odmítavá. V důsledku toho se postup používá pro rozmnožování výjimečně cenných hospodářských zvířat mimo Evropu, zejména v USA a Argentině.