Ke zdraví zvířat je třeba přistupovat aktivně

Stručně by se dalo říci, že zdraví je důležitým faktorem efektivity chovu skotu. Státní veterinární správa ČR dělá vše proto, aby tomu tak bylo a chovatelé to dobře vědí. Ano, efektivní produkce je možno dosáhnout jen od zdravých zvířat.

Nebezpečné nákazy jako například slintavka a kulhavka a jiné v současné době bezprostředně nehrozí. ČR je dlouhodobě prostá řady významných zoonóz, například tuberkulózy skotu, brucelózy skotu i enzootické leukózy skotu. Některé členské státy EU se dosud s uvedenými nákazami nevyrovnaly.

Nyní ale je na místě se věnovat tlumení tzv. produkčních (ekonomických) nákaz. Jedná se o nákazy, jejichž nepříznivý vliv si chovatel často neuvědomuje, neboť s těmito nákazami dlouhodobě žije. Škodí totiž zdánlivě málo, ale tím, že působí dlouhodobě, je jejich vliv na produkci ohromný. Není proto nic divného, že chovatelsky vyspělé státy (Dánsko, Švédsko, Norsko, Finsko, Rakousko, Švýcarsko, ale i Německo a další) vyhlásily této skupině nákaz nekompromisní boj a některých nákaz této skupiny se již dokonce zbavily.

Významnými nákazami této skupiny jsou paratuberkulóza, bovinní virová diarrhoea (BVD-MD) a infekční bovinní rhinotracheitida (IBR). Jedná se o nákazy rozšířené na všech kontinentech. Největší ztráty působí u prošlechtěných vysokoužitkových stád skotu.

Paratuberkulóza. Původcem této nákazy je Mycobacterium avium – paratuberculosis a lze předpokládat, že bychom při diagnostickém prošetření stád nalezli tohoto původce ve 40 -50 % stád skotu. To ovšem neznamená, že se ve všech infikovaných stádech vyskytuje onemocnění ve zhoubné klinické formě, charakterizované onemocněním zažívacího aparátu a průjmy. Jedná se o nákazu, která se velice obtížně zdolává, neboť období od nakažení zvířete do nástupu klinických příznaků může trvat až dva roky. Iinfikované zvíře, které se nejeví jako nemocné, může vylučovat původce do prostředí a infikovat další zvířata. Původce není nemocnými zvířaty vylučován do prostředí permanentně, ale intervalově, což znamená, že v možnostech diagnostiky není včas odhalit všechna infikovaná zvířata. Dalším momentem je, že někteří chovatelé výskyt nákazy ve svém stádě tají. U této nákazy je neobyčejně významná prevence. Chovatel, který ví, že má ve stádě klinickou paratuberkulózu, musí zabezpečit, aby se neinfikovala především telata do stáří 3 měsíců, kdy jsou nejvnímavější a neprodleně ze stáda vyřazovat zvířata s průjmem. Průjem při paratuberkulóze je vesměs léčebně neovlivnitelný a není spojen např. se změnou krmné dávky či dietní chybou. V případě průjmu vždy informovat krajskou veterinární správu!

Bovinní virová diarrhoea. Je virovým onemocněním. Rozsah infikovaných stád v ČR není znám. Zamoření stád v zahraničí se uvádí od 30 do 50 % (popřípadě i více). Podle statistik OIE (Mezinárodního úřadu pro nákazy zvířat) tato nákaza způsobuje chovatelům největší ekonomické ztráty (větší než slintavka a kulhavka), a to především u dojených stád skotu. Již samotná infekce má nepříznivý dopad na reprodukční funkce. Zhoubná (klinická) forma nemoci, tzv. slizniční choroba postihující především sliznice zažívacího, ale i respiračního aparátu, vede téměř vždy k úhynu zvířat. Přesto, že se jedná o nákazu epizootologicky složitou, lze chovatelům doporučit eliminaci této nákazy, která je ve srovnání s paratuberkulózou i infekční bovinní rhinotracheitidou jednodušší i levnější. Státní veterinární správa ČR vydá v 1. čtvrtletí 2011 metodický návod k dobrovolnému ozdravování od této nákazy. V případě zájmu chovatelů o dobrovolné ozdravení stáda se mohou již nyní obrátit na Státní veterinární ústav Jihlava nebo Výzkumný ústav veterinárního lékařství v Brně. Po vydání metodického návodu bude počet pracovišť, schopných řešit tuto problematiku zvýšen.

Infekční bovinní rhinotracheitida. V České republice probíhá od ledna 2006 povinný národní ozdravovací program. Dosud se podařilo zvýšit počet úředně prostých a ozdravených hospodářství na více než 60 %. Mnozí chovatelé již ozdravování ukončili a je potřeba jim za jejich úsilí poděkovat. Na druhé straně však přibývá hospodářství, která požadují schválení upravených ozdravovacích plánů, popřípadě žádají o prodloužení doby původně schválené pro ozdravování (do konce roku 2012). Tento jev je nepříznivý a nežádoucí. Doba pro ozdravování byla stanovena na 7 roků. Podle údajů svazů chovatelů o skutečném produkčním věku skotu, popřípadě průměrné délce života krav a z toho vyplývající procentické obměně základních stád skotu, by měl každý chovatel, který včas začal s ozdravováním za stanovenou dobu proces ukončit. Nutno připomenout, že 31. 12. 2012 skončí státní příspěvek na ozdravování a chovatelé, kteří do této doby ozdravování neukončí, budou hradit 100 % ceny vakcinačních dávek, první i druhé závěrečné vyšetření skotu staršího 6 měsíců (cena jednoho vyšetření 100 Kč). Skončí také příspěvek státu na odběr vzorků krve na vyšetření. Ještě dva roky je čas na to, aby chovatelé zhodnotili dosavadní průběh ozdravování a ozdravovací plány upravili s termínem ukončení do 31. 12. 2012.

Ukazuje se, že nesmíme být spokojeni s dosaženými výsledky a musíme pokračovat dál, pustit se do tzv. produkčních nákaz. Chovatelsky vyspělé státy se takto chovají, neboť pouhý monitoring případného výskytu nákaz, které již byly ozdraveny, je pasivním přístupem ke zdraví zvířat. Jestliže čeští chovatelé chtějí v budoucnu obchodovat chovný a plemenný skot s těmi nejlepšími, nezbývá než se aktivnímu principu rovněž přizpůsobit, ale lépe být těmi, kdo jej rovněž prosazují.