Živočišné produkci zvoní hrana – kvůli dělené DPH

Trend poklesu tuzemské živočišné produkce, který potvrdila i nejnovější data Českého statistického úřadu v rámci závěrečné bilance roku 2010, bude zřejmě dále pokračovat. Na vině přitom ani náhodou nebude ministerstvo zemědělství, ale ministerstvo financí a vegetariánští politici Věcí veřejných díky administrativní a systémové diskriminaci producentů hospodářských zvířat a výrobců potravin živočišného původu.

Pokud se totiž nic nezmění v navrhovaném vyšším zdanění DPH potravin a výběru komodit, které by vyššímu zdanění nepodléhaly, musí být logicky důsledkem těchto návrhů pokles spotřeby a tedy i produkce všech hospodářských zvířat, od drůbeže, přes vepřové až po hovězí maso, o jehněčím a dalších okrajových typech masa nemluvě. Ve snížené DPH totiž není žádné „klasické maso“, pouze maso rybí, kterého se ovšem v ČR spotřebuje snad nejméně ze všech zemí světa, minimálně z těch vyspělých.

Negativních důsledků pro zemědělství je ale celá řada s pokračujícími negativními důsledky pro stát a nakonec i naší krajinu. Omezení živočišné produkce znamená totiž mimo jiné pokles zaměstnanosti na venkově, neboť živočišná produkce je, snad s výjimkou vinařství, personálně náročnější. Pro stát to znamená vyšší nároky na budoucí sociální dávky. Rozdělení potravin na uměle levnější a uměle dražší samozřejmě přinese spekulace v tom směru, jak příslušné potraviny deklarovat a „dostat“ je mezi daňově zvýhodněné výrobky, což je impuls pro „potravinářskou korupci“, proti které chtějí zejména Věci veřejné (jejich „experti“ mají být údajně autory výběru zvýhodněných potravin) bojovat. Dočkat se také můžeme změny receptur ve smyslu dodržení zásad složení zvýhodněných potravin – tedy dalšího matení až klamání spotřebitele při výběru potravin, od nichž očekává nějaké vlastnosti a použité suroviny. Pokud se dotkne pokles spotřeby již tak velmi nízké tuzemské spotřeby hovězího masa (a to je velmi pravděpodobné, protože hovězí je fakticky nejdražším masem na trhu), bude mít tento trend negativní dopad do krajiny díky předpokládanému snížení stavů skotu, zejména skotu masného. Pro ČR je přitom žádoucí stavy masného skotu naopak zvýšit – nejen kvůli zemědělské produkci. Snížení spotřeby živočišných tuků bude mít také z dlouhodobějšího pohledu dopad na zdraví populace, neboť tyto látky důležité pro správný vývoj organismu budou z tuzemských jídelníčků postupně mizet. Výsledkem bude zvýšení nákladů na zdravotní péči.

Nerad bych maloval katastrofické scénáře. Je ale jasné, že pokud již dnes jsou potraviny z živočišných surovin obecně dražší než potraviny z rostlinných komodit, a tento rozdíl se umělým rozdělením DPH na potraviny ještě zvětší, populace pragmaticky zareaguje tím, že spotřebu dražších (živočišných) potravin sníží. Můžeme-li za jediného reprezentanta živočišné produkce považovat mléko, pak je třeba připomenout, že mléko jako takové tvoří menšinu z celkové spotřeby mléka v rámci mlékárenských produktů a jeho spotřeba dále klesá. A z dietetického hlediska bychom měli více jíst sýry nebo zakysané výrobky, které ovšem ve snížené sazbě pochopitelně – nejsou.

Potraviny obecně, díky celé řadě faktorů zvyšujících náklady na jejich výrobu, přitom budou zdražovat možná nejen v tomto roce, takže příjmy státu z vybrané DPH by vzrostly i bez jejího navýšení. Dlužno také konstatovat, že jídlo obecně je v ČR poměrně drahé již nyní, a v příhraničních oblastech již funguje „potravinová turistika“, kdy občané jezdí za nákupy levnějších potravin dokonce i do ekonomicky bohatého Německa. Zdražení potravin DPH tuto situaci ještě dále prohloubí a ještě dále sníží odbyt nejen domácí produkce, ale všeho, co se v ČR prodává. Tím poklesne mimo jiné objem tuzemské potravinářské výroby. To vše za situace, kdy uvažovaná sazba 20 procent DPH katapultuje ČR na první místa zdanění potravin v rámci EU, ačkoli koupěschopnost obyvatelstva u nás je výrazně nižší než minimálně v původních zemích EU. A to vše za situace, kdy i díky dlouho regulovanému nájemnému a tedy nákladech na bydlení tvoří výdaje za potraviny v ČR ve spotřebním koši vyšší podíl než v EU. Dopad na obyvatele tedy bude významnější.

Vraťme se ale k dopadům na zemědělce. Jsem přesvědčen, že proti politickému rozdělení potravin na drahé a ještě dražší by se měli ozvat. Na škodu by také nebylo vyčíslit předpokládanou ztrátu pracovních míst v nějakých modelových scénářích, například při poklesu odbytu o deset nebo 20 procent. Minimálně desetiprocentní propad spotřeby masných výrobků, ale i třeba tuzemského ovoce, je přitom velmi reálný. Pokud se přitom nepodaří minimálně sjednotit DPH na veškeré potraviny, musí se chovatelé hospodářských zvířat a zpracovatelé masa v ČR připravit na těžké časy, které leckdo ze současných výrobců ekonomicky nepřežije.