Impulzy doby

Uplynulo pět týdnů od XIX. sněmu AK ČR, pět týdnů plných událostí. Ty ostatně se dějí s různou mírou intenzity vždy. Ať je sněm či není. V posledních pěti týdnech se ale také dostavují určité výsledky a zúročuje se mravenčí každodenní práce.

Tak předně se pokročilo s letošním rozpočtem. Je v podstatě zajištěna v rámci TOP UP úhrada citlivých komodit rostlinné a živočišné produkce, což představuje částku asi 1,3 mld. Kč. Jsou připraveny další peníze na posílení národních dotací APK a hledají se další. Sečteno a podtrženo – začíná se naplňovat náš požadavek ze shromáždění v Lucerně na konci minulého roku. To vše bez nátlaku a bez demonstrací, což znamená, že naše taktika je správná.

Jsou hotovy návrhy podpor pro chovatele monogastrických zvířat a jsou odeslány k notifikaci Evropské komisi. U prasat je už „po dvanácté“, ale lepší alespoň nyní než nikdy. Za ministra Gandaloviče a jeho vrcholové sestavy MZe, kdy byly zdroje a kdy by pomoc byla účinnější, protože stavy prasat ještě nebyly tak zdevastované, jsme demonstrovali a nedosáhli jsme ničeho. Vlastně dosáhli – ministr snížil úhradu kadáverů.

Byla zastavena lidová tvořivost, respektive sterilnost, při koncipování opatření ke snížení eroze půdy GAEC 2, ze které praktikům v terénu vstávaly vlasy na hlavě. Na sněmu AK jsem zhodnotil tehdejší stav jako neudržitelný, velmi vážný a požádal pana ministra o urychlené opatření. Stalo se a věřme, že nový vrchní ředitel se k problému postaví čelem a že bude užívat především selský rozum a naslouchat zkušeným hospodářům víc než mladičkým teoretikům či teoretičkám.

Dostavily se první výsledky konsorcia, které jsme si vytvořili za účelem zvýšení tlaku v Bruselu na prosazení pozice ČR v reformě SZP. Pro ilustraci, členy konsorcia je Agrární komora, Potravinářská komora, Zemědělský svaz a tzv. Iniciativa. Už jsme v tomto týdeníku informovali, že 23. března došlo k významným jednáním konsorcia v Bruselu, zejména pak se zpravodajem návrhu reformy SZP, poslancem EP Albertem Dessem. Podařilo se sdělit klíčové informace a argumenty. Podařilo se docílit stavu, že ČR je chápána jako lídr nových zemí, a to jak na úrovni ministrů zemědělství, tak na úrovni nevládních organizací.

Dostavuje se velká, a z naší strany věcná, nikoliv politická diskuse o transformaci institucí MZe. Jako zástupci rozhodující části resortu máme logicky zájem na tom, aby tato transformace byla provedena smysluplně a sloužila zemědělcům. Kdybych byl populista, tak bych řekl daňovým poplatníkům. V zákulisí se hrají různé hry, různé pletichy. Šíří se různé nepravdy a dezinformace. Svoje klíčové názory jsme řekli na nedávném Žofínském fóru. Zemědělci v terénu je řekli už dávno. Když se zeptáte, řekněme stovky z nich, které instituce MZe jsou pro ně nejdůležitější, pak drtivá většina, ne-li celá stovka odpoví – Agentury pro zemědělství a venkov a PGRLF. Tak to zkrátka je. Důrazně požadujeme, aby se přestalo se zpochybňováním AZV. Jejich 419 pracovníků si naopak zaslouží uznání za obětavou práci pro všechny zemědělce, kterou na rozdíl od některých jiných často stíhají za cenu práce ve volných dnech.

V terénu se také po sněmu AK dostavila velká debata a nervozita kolem usnesení sněmu o navýšení VDJ v chovech masného skotu. Názory jsou různé. Jsou okresy LFA, které s usnesením souhlasí, jsou okresy, které jsou ostře proti. Ty navštěvuji, s chovateli diskutuji a jsem si jist, že vášně vychladnou a dojdeme k rozumnému řešení. Ne všichni ale na něm mají zájem. Nedávno jsem se jedné takové besedy zúčastnil. Většina byla proti zvyšování, asi dva účastníci přiznali, že by to neměl být velký problém a jeden odmítal jakýkoliv můj argument a jak se říká tvrdil muziku v sále. Se zpožděním jsem se pak dozvěděl, že má dobytka dost a nemá zaplaceny už tři roky členské příspěvky do OAK…

Těch impulsů dnešní doby bych mohl uvést ještě mnoho. Třeba četné kulaté stoly odborníků pořádané ministrem. Zdá se, že konečně je tady doba, kdy se v našem resortu věci začínají hýbat, kdy se hledá řešení. Opakuji, že lze jenom litovat, že se to nedařilo dříve. Byly zdroje, ale nebyla vůle.

Jan Veleba