Jaký je náš zemědělský podnik podle kritérií EU

Výkonnost průměrného podniku vypovídá o výkonnosti celého odvětví, neboť mimo podnikovou sféru nevznikají žádné ekonomické efekty.

Jaký je náš průměrný zemědělský podnik ve srovnání s podniky v jiných zemích Evropské unie a jak by obstál podle kritérií, odvozených z podniků zemí srovnatelných s naší? Tuto a podobné otázky bychom si měli klást neustále, neboť máme co činit s hospodářským děním ve velkém prostoru s volným pohybem kapitálu, práce a zejména zboží.

Vše, co se v podnikové sféře děje, můžeme postihnout dvěma skupinami vybraných ukazatelů: naturálními a hodnotovými. Zatímco v případě naturálních nejsou v mezinárodním srovnání žádné problémy, v případě hodnotových se s nimi setkáváme v míře větší, než jakou bychom si přáli.

Výběrové šetření hospodářských výsledků zemědělských podniků v síti FADN poskytuje za každou členskou zemi EU více než sto údajů, a to počínaje základními charakteristikami podniku a konče jeho majetkovými poměry. Výsledky za celou EU jsou publikovány v našich zelených zprávách s dvouletým zpožděním. Zpoždění je z technických důvodů zce­la pochopitelné, ale vzhledem k tomu, že se meziročně rozdíly mezi zeměmi významně nemění, není toto zpoždění na závadu. V našem případě se jed­ná o údaje z roku 2007 (z poslední zatím publikované Zprávy o stavu ze­mědělství ČR za rok 2009, MZe 2010).

Cestou není snižování počtu pracovníků

Český zemědělský podnik v průměru obhospodařuje 237 hektarů (ha) zemědělské půdy, z toho je 88 procent půdy pronajaté. Na 100 ha zde pracuje 3,47 lidí (na jedince připadá 29 ha), z toho v zaměstnaneckém poměru je 88 % pracovníků, ostatní představují rolníky - fyzické osoby a jejich rodinné příslušníky. V případě jednoho podniku to zní dost nelogicky, ale už to je v případě průměrných hodnot. Statistické přehledy Eurostatu v této souvislosti mluví o pracovních silách placených (zaměstnanci) a neplacených (rodinní příslušníci). Jistěže i rodinní příslušníci pobírají odměny, ty jsou však součástí důchodu z hospodaření.

Pracovní síly patří samozřejmě k rozhodujícím výrobním faktorům. Přes jejich velký pokles v průběhu posledních dvaceti let je jejich současný počet na 100 ha (3,47) vyšší než v Německu (2,72), Francií (2,47), ale nižší než v Rakousku (4,73) a zejména v Polsku (10,1).

Nejde však o to, abychom usilovali o další snižování počtu pracovních sil, ale aby se zvýšily výrobní i ekonomické výsledky. Setkali jsme se i s názory, zda v zemích, kde rozhodující podíl pracovních sil mají tzv. »neplacené«, není jejich počet podceněn (a tím ekonomické výsledky zkreslené - údaje ve vztahu na pracovníka). Ale protože z uvedeného nic než zajímavá a užitečná informace nevyplývá, sotva kdo se bude tím zabývat.

Výnosy stagnují, živočišná výroba zaostává

Pro charakteristiku výroby a její strukturu se používají údaje hlavních výrob, k nimž patří i obiloviny. Ty se u nás pěstují na 47 % obhospodařované půdy a výnosy u hlavní plodiny - u pšenice činí 50 q. V Německu odpovídající hodnoty představují 42 % a 66 q výnos, v Rakousku 32 % a 48 q, ve Francii 34 % a 64 q a v Polsku 56 % a 48 q. Naše výnosy obilovin dlouhodobě stagnují, když současné úrovně bylo již dosaženo před dvaceti lety. To samozřejmě může mít vliv i na ekonomiku podniku.

Naše zemědělství v živočišné výrobě velmi zaostává, zejména poté, co došlo k jejímu propadu v posledních dvaceti letech. V okolních srovnatelných zemích je intenzita živočišné výroby vyšší. Svědčí o tom stavy všech hospodářských zvířat na 100 ha v dobytčích jednotkách (DJ) - v Německu to je 105, ve Francii a Rakousku 83, v Polsku 72, ale u nás pouze 50. Sotva nás uspokojí, že na Slovensku i v Maďarsku je to ještě méně. V dojivosti jsme dosáhli srovnatelných výsledků s Rakouskem a Francií (6500 kg mléka), méně ale než v Německu (7200 kg) a více než v Polsku (4500 kg).

Největší rozdíly jsou ve financích

Daleko složitější je to u hodnotových (peněžních) ukazatelů. A přece právě tyto veličiny jsou rozhodujícím ukazatelem prosperity podniků, neboť vyjadřují jak objem realizované produkce, tak i ceny producentů a ceny vstupů, rozsah podpor a samozřejmě racionalitu vynakládané práce a prostředků. Je to tak složitý problém, že ho zde můžeme pouze naznačit.

Za konečný efekt podnikové činnosti se považuje objem čisté přidané hodnoty (ČPH) na jednoho pracovníka. Rozdíly jsou v tomto směru velké. Mimo toho, o čem zde již byla řeč, velmi významnou roli hraje i skutečnost, že všechny údaje na Kč z EUR jsou převedeny podle směnného kurzu koruny. Je však zásadní rozdíl mezi touto veličinou a veličinou podle parity kupní síly. Jednoduchý příklad: kupní síla 25 tisíc korun na našem trhu je nesrovnatelně vyšší než kupní síla 1000 eur na trhu německém (rakouském atd.). Takže rakouské ČPH na pracovníka ve výši 704 tisíc korun odpovídá naše ve výši 581 tisíc Kč (375x155). Tato problematika by si zasloužila více pozornosti a vypracování samostatné studie, ji­nak se pravdy nedobereme. Domnívám se, že podnikovou sféru a její poradenství by to mělo zajímat.

Čtenář toho příspěvku se může právem ptát: je řeč o EU a pro srovnání se uvádějí údaje z Německa, Rakouska, Francie a Polska. Evropské zemědělství je velmi diferencované. Vzhledem k působení klimatu rozeznáváme zónu severní, střední a jižní. Člověk ani nemusí být odborníkem, aby věděl, jak velký rozdíl je mezi zemědělstvím řeckým a finským, mezi maďarským a portugalským apod. My se samozřejmě srovnáváme se zeměmi, jejichž podmínky nám nejvíce odpovídají. Zde nacházíme dostatek náročných kritérií, abychom náležitě posoudili, jak na tom skutečně jsme.

Podniková činnost není jenom organizace a ekonomika. Jsou to především lidé a jejich zájmy - často totožné, velmi často i rozporné. Avšak i tato problematika do politiky patří, proto by se jí měla levice zabývat.

Dimitrij CHOMA, profesor

Josef ŠENFELD, poslanec (KSČM)