Chov skotu v Kostarice

I když roční produkce mléka v Kostarice činí pouze 0,9 mil. t, má zde velký socioekonomický význam.

Hlavním bohatstvím malé středoamerické země Kostariky je její přírodní bohatství. Povrch tvoří vulkanické pohoří. Ve střední části země je pánevní oblast, kde žije většina obyvatelstva. Dvě pobřeží – karibské a pacifické obstarávají dostatek pravidelných a bohatých srážek, které jsou nejčetnější především na začátku jara a na konci podzimu.

Vedle turismu, hlavního zdroje příjmů v zemi, tvoří tradiční páteř Kostariky zemědělství. Do konce 80. let byly hlavními exportními produkty káva a banány, dnes jsou to banány a ve stále větší míře také ananasy. Důležitou roli hraje také produkce papáji, květin, cukrové třtiny a také chov skotu.

V zemi působí přibližně 14 000 prvovýrobců mléka. Národní stádo tvoří 350 000 dojnic a roční produkce mléka dosahuje pouhých 0,9 mil. t. V mlékárnách se zpracovává pouze 60 procent celkové produkce mléka od přibližně 3 000 chovatelů, 1 300 z nich dodává mléko do největší mlékárny Dos Pinos. Zbývajících 40 % mléka používají farmáři pro vlastní spotřebu nebo ji ztržňují sami (většinou ve formě sýra – přibližně 75 %). Kvalita mléka a podmínky výroby mléka se velmi odlišují, protože zde neexistují žádné oficiální kontroly. Sýr vyrobený přímo na farmách se prodává ze dvora, v malých obchůdcích, prostřednictvím podomních obchodníků nebo na trzích.

Přibližně 60 % všech dojnic jsou holštýnky nebo kříženky tohoto plemene. Druhým nejfrekventovanějším plemenem je jersey, jehož podíl činí přibližně 30 %. Nejvíce se ke křížení využívají právě tato dvě plemena.

Náklady na výrobu jednoho litru mléka se zde pohybují okolo 31 centů (průměrná cena mléka se pohybuje okolo 33 ct). Polovinu nákladů tvoří náklady na krmení, protože se všechny obiloviny dovážejí ze Spojených států. Stoupají ale i náklady na elektřinu, benzín, hnojiva a veterinární léčiva. Problémem kostarických prvovýrobců je příliv sušeného mléka ze zahraniční v rámci potravinové pomoci a také dalších levných mléčných výrobků, jejichž produkce je většinou dotována. V současné době se snaží výrobci společně s mlékárnami a příslušnými úřady vytvářet tlak na vládu, aby zastavila potravinou pomoc a na některé mléčné výrobky uvalila dovozní clo. V tom spatřují jedinou možnost jak bojovat s dovozem subvencovaných mléčných výrobků.

Samozřejmě se kostaričtí chovatelé snaží zvýšit také efektivnost výroby mléka a to zejména výběrem nejvhodnějšího genetického materiálu s ohledem na skutečnost, že dojnice převážně využívají pastevní porosty. Rezervy existují také ve ztržňování produkce. Problémem je konkurenční boj o pěstební plochy nejenom s pěstiteli ananasů, ale i cukrové třtiny. Na pěstování ananasů přechází i mnoho chovatelů skotu, protože jejich pěstování je relativně snadné a přináší i vyšší zisky.

V červnu bude podepsán obchodní kontrakt mezi Kostarikou a Evropskou unií, ve které je zakotven dovozní kontingent ve výši 100 000 sušeného mléka a 3 000 t sýrů. Prvovýrobci v tom spatřují konkurenci vůči vlastním výrobkům. S ohledem na globalizaci trhu jsou ochotni dovoz mléčných výrobků akceptovat, požadují ovšem stejné podmínky. Kostarika je velmi malým hráčem na trhus mlékem, její produkce činí pouhých 0,05 % výroby mléka v EU. Nemůže se proto v žádném ohledu s EU srovnávat, ale díky produkci mléka v této středoamerické zemi nachází obživu velký počet rodin. Sociální aspekt výroby mléka hodnotí vlády jako velmi významný. S USA má Kostarika sice uzavřenou dohodu o volném obchodu CAFTA, ale s jejími výsledky nejsou Kostaričané spokojeni, protože podle jejich názoru je pro ně nevýhodná.