Transformace institucí dostává logiku

Současných 23 organizačních složek státu v gesci ministerstva zemědělství by mělo být po dokončení transformace orgánů a organizací v zemědělském resortu začleněno do některého ze čtyř segmentů – půda, zvířata, rostliny a potraviny. Alespoň tak si to představuje ministr zemědělství Ivan Fuksa a jeho nejbližší okolí.

Jako cílová idea má zmiňované členění logiku. Navíc lze předpokládat, že díky spojení spojitelného a tedy lepší koordinaci a komunikaci mezi úředníky, kteří spolu logicky komunikovat musí, bude jedním z důsledků fúzí takový systém kontrol zemědělského podnikání, který bude zemědělce méně než dosud zatěžovat.

Kardinální otázkou pro mnohé zemědělce je ale budoucnost současných zemědělských agentur, jejichž existence byla v minulosti tu zpochybňována, onde spatřována v začlenění do područí nějakého střešního orgánu, například Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF). Nyní se zdá, že nic z toho nehrozí, a to je dobře. Což znamená, že zemědělské agentury budou jako servisní a poradenská centra pro podnikatele v zemědělství zachovány, a to na okresních úrovních. To je velmi podstatné pro dostupnost poradenských služeb pro příslušné podnikatele, neboť v případě, že by byl střešním orgánem SZIF, znamenalo by to v praxi jen osm poradenských míst.

Je přitom skutečností, že i kdyby se podařilo v ČR, i díky transformaci zemědělských instituucí a orgánů snížit byrokratickou zátěž třeba o třetinu, což je maximalistická ambice ministerstva, stejně bude díky novým nařízením EU byrokracie všudypřítomná a neustále aktualizovaná. Je tak nasnadě, že funkční a dostupná poradenská centra v ČR musí existovat i v budoucnosti. A je samozřejmě vhodné využít již vytvořenou strukturu. Na zváženou je přitom pokusit se ještě i o celkovou koordinaci zemědělských poradenských center v širším pojetí. Například s Celostátní síť pro venkov, která zahrnuje i ne ryze zemědělské aktivity, působí ale ve stejném prostředí jako zemědělské agentury. Spojení rozvoje venkova a zemědělského poradenství je zcela přirozené a v řadě míst, jako je třeba Středočeský kraj, to takhle také funguje. Možná by tak nebylo od věci před finální podobou a kompetencemi terénních tykadel ministerstva zemědělství, kterými v současné době zemědělské agentury jsou, vycházet z klasického přístupu, který se v praxi téměř vždy osvědčil: ponechat alespoň dočasně vývoj na iniciativách z venkovské praxe vytvářené „odzdola“, a teprve následně uvažovat o tom, jako tyto aktivity institucionalizovat. Vypadá to, že transformační tým ministerstva se tímto směrem ubírá...