Potřetí ke ždímání hektarů

Na stránkách posledních dvou čísel týdeníku Zemědělec se vedla vášnivá diskuse mezi dvěmi osobami českého zemědělství. První je Tomáš Doucha, dlouholetý pracovník Výzkumného ústav zemědělské ekonomiky, nyní Ústavu zemědělské ekonomiky a informací, druhou Jan Veleba, dlouhé roky pracující v zemědělské prvovýrobě, v současné době je prezident Agrární komory ČR již třetí funkční období.

O čem v diskusi šlo? Nemohou se shodnout na tom, zda by čeští, respektive evropští zemědělci měli primárně vyrábět suroviny pro výrobu potravin, anebo se spíše věnovat údržbě krajiny.

Tomáš Doucha v časopisu Euro tvrdí: „Zemědělci se mýlí, když si představují pod pojmem potravinová bezpečnost zakázku na větší výrobu a její podporu podobně jako v minulosti. Bruselu totiž jde o globální potravinovou bezpečnost. Evropa k ní nemá přispívat tím, že bude více vyvážet a kvůli tomu více ždímat z každého hektaru a poškozovat si životní prostředí“.

Prezident Veleba v týdeníku Zemědělec kontruje: „Naše produkce z jednoho hektaru dosahuje pouze šedesátiprocentní úrovně průměru EU-27. Pokud tedy někdo ždímá, pak to rozhodně nejsou čeští zemědělci“.

Tomáš Doucha je podle mého názoru zastáncem teorie údržby krajiny. Koneckonců byl jedním z protagonistů oné koncepce zemědělství, která za bývalého ministra zemědělství Petra Gandaloviče přivedla do Prahy více než deset tisíc zemědělců. Prezident Veleba zastává filozofii o nutnosti zabezpečení zásobování domácího trhu potravinami z vlastních zdrojů.

Na půl plynu se závod nevyhraje

Nechci a nebudu dělat arbitra, i když, pravda, daleko bližší je mi názor Jana Veleby. A to ne proto, že já jsem viceprezidentem komory, kterou on řídí. Ale hlavně proto, že jsem výkonný zemědělec a zemědělství živí mne i celou mou rodinu. Je nade vší pochybnost jasné, že na půl plynu se žádný závod ani soutěž vyhrát nedá, samozřejmě za přísného dodržování pravidel. O tom není diskuse. A my nyní jedeme na šedesát procent. Ubrat by měli ti, co jedou na 120 procent. Je našim právem to občanům sdělovat, je našim právem za náš podíl na trhu bojovat.

Předminulé pondělí jsem se vrátil z týdenního pobytu Izraele. Na každém kroku jsem se setkával s nepředstavitelným úsilím Izraelců zabezpečit dostatek surovin pro výživu národa. V podmínkách katastrofálního nedostatku vody obdělávají každou píď půdy. A proč to dělají? Nebyl by přece problém potraviny dovézt. Peněz na to mají dostatek. Odpověď je jednoduchá. Nesmírně bolestivá historická zkušenost. Židovský národ byl po celou dobu více než dva a půl tisícileté existence vystaven mnohdy až brutálnímu nátlaku, a to ho naučilo spoléhat se hlavně sám na sebe. Dostatek vlastních, zdůrazňuji vlastních, potravin je základním předpokladem přežití. Není nic horšího, než být jako národ na někom potravinově závislý.

Národ = půda, voda a potraviny

I proto Jan Veleba zastává takové názory, jaké zastává. Jsou to názory, s kterými se ztotožňuje rozhodující část členů Agrární komory ČR, největší nevládní zemědělské organizace v České republice. Důkazem toho je výsledek tajné volby prezidenta na posledním volebním sněmu, kde Jan Veleba získal 85 % hlasů.

Co je národ bez půdy, co je národ bez potravin, bez vody? Pouhou hříčkou v rukou těch, co všechno mají. Vodu naštěstí máme, jsme však již hodně závislí na dovozech, a to já považuji za velmi nebezpečné.

Jindřich Šnejdrla

viceprezident AK ČR

Tisk

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics


Kalendář


Podporujeme utipa.info