Nejdůležitější komoditou je půda

Vášnivá debata mezi Agrární komorou a náměstkem ÚZEI Tomášem Douchou, do které také zasáhl ministr zemědělství, se podle mého soudu týká vlastně fundamentálního pohledu na samou podstatu zemědělství – kvalitu půdy. Nebudu se vyjadřovat k tomu kdo, co řekl, ale pokusím se jít k jádru problému. Jakékoliv nářky, volání po navýšení produkce se zcela míjí účinkem, pokud nebude provázen maximálním úsilí o udržení kvality zemědělské půdy.

Odvolávky na to, co a jak v Izraeli jsou zcela jalové, z vlastní zkušenosti vím, že péči kterou židé věnují udržení kvality půdy je na hony vzdálená „péči“, která je věnována půdě našimi převážně nájemními podniky. Chceme-li soutěžit s výrobou na 100 a více %, pak nemůžeme jet na káře s notně ojetými gumami a vylágrovaným motorem. Pak skutečně zbude jen to volání po dalších financích, které nám tu káru pomohou tlačit za vzdalujícími se auty jiných šampionů. Snad již dneska někoho konečně trklo, že nemá cenu věnovat úsilí tomuto „tlačení“, ale generální opravě závodního auta – půdy. Jak můžeme usilovat o další zvyšování produkce, když ve velkém hospodaříme na půdě tak, že po rebonitacích katastrů je nově stanovená úřední cena BPEJ řádově někde až o desítky procent nižší, než při posledním hodnocení řádově před 40 lety? Mezi důvody je eroze na prvním místě (nikoliv ona přirozená eroze, kterou exponenti velkoprodukce vždy relativizují problém, ale eroze jednoznačně způsobená špatným obhospodařováním pozemků, úbytek ústrojné hmoty, utuženost apod.).

Je logické, že takto degradovaná půda (řekl bych vybydlená) mnohem hůře vrací vložené prostředky a její obhospodařování se stává rizikovějším a ekonomicky méně výnosným. A to již nemluvě o dopadu velkých monokulturních lánů na přirozený život v krajině a na zhoršování mikroklimatu v těchto lokalitách.

Aby nedošlo k mýlce, tak znovubonitování půdy si zadalo Ministerstvo financí s vidinou, že půda, zvláště po vstupu do EU, bude ohodnocena úředně na vyšší cenu a tím bude zajištěna i vyšší daňová výtěžnost. A ejhle! Výsledek je v mnoha případech přesně opačný, daní bude méně, hodnota majetku klesla. Otázka je, kde jsou ty rozdílné finanční částky, respektive jakým přičiněním vznikl ten finanční rozdíl?

Ale zpět k meritu věci. Celý spor kolem Tomáše Douchy spočívá, podle mého názoru v tom, zda se na věci díváme optikou na několik let dopředu, nebo na několik desetiletí. Odpovědnější je samozřejmě varianta „b“ a tomu by se měla i věnovat politika a určitě prognózy výzkumníků. Kvalita a produkční potenciál naší půdy rapidně klesá, a pokud skutečně budeme chtít zajistit potravinovou bezpečnost našim potomkům, pak tento fakt nemůžeme ignorovat. Navíc se tímto stavem ohrožuje konkurenceschopnost naší produkce. To jsou totiž ty hlavní důvody. A povinností lidí z výzkumu je na tato nebezpečí upozorňovat, ať se to někomu líbí nebo ne. Bohužel jen osvíceným bude dána možnost tyto varovné signály zachytit a začít s nimi pracovat. Není to populární a ani populistické jako třeba boj za další dotace a tahání strašáků zlé Evropy podporující všechny ostatní, jen ne nás a usilující likvidovat naše skvělé zemědělství. Díky za tyto varovné, navýsost odpovědné a naprosto nutné hlasy a jen ať je jich víc.

Mimochodem, pokud by odpovědní lidé před vstupem do EU poslouchaly tyto hlasy a mimo jiné třeba právě i Tomáše Douchy, když varovali před podceněním naší přípravy na vstup u chovů monogastrů, byli bychom dnes v této oblasti možná trochu v jiné situaci. Ale tehdy se dočkali okřikování, výsměchu a zákazů takové „nesmysly“ publikovat. Snad shodou okolností byl jedním z těch okřikovatelů také prezident AK, byť jiný. Navíc byl tehdy a tehdejší prezident podpořen garniturou vedení ministerstva zemědělství a kritické a varovné hlasy byly rychle umlčeny. Naštěstí se situace neopakuje a současný ministr dal jasně najevo, že chce svobodnou diskusi. A to je dobře, jenom tak máme naději problémy řešit a předejít zhoršování stavu kvality půdy.

Je totiž zcela na pováženou, že po celé uplynulé období skoro dvaceti let jsme měli na Mze pracovní skupiny na kdeco, jen ne na tu nejdůležitější komoditu – na půdu. Ta vznikla až za ministra Petra Gandaloviče, v době, kdy, jak zmiňuje viceprezident AK Jindřich Šnejdrla, přišli demonstrovat svoji nespokojenost s jeho politikou tisíce zemědělců do Prahy. Následně tuto komisi umrtvil ministr nominovaný za ČSSD a obnovil ji až Ivan Fuksa. Tak snad se blýská i v tomto směru na lepší časy…

Ing. Josef Stehlík, předseda ASZ ČR