Viník se konečně našel

Tak ho konečně našli! Viníkem všech problémů spojených s erozí zemědělské půdy za posledních mnoho let není nikdo jiný než Agrární komora České republiky spolu se Zemědělských svazem ČR. Alespoň to tvrdí ve 23. čísle týdeníku Zemědělec předseda Svazu marginálních oblastí Milan Boleslav. A jak došel k tomuto veskrze pozoruhodnému závěru?

Na základě vlastního šetření zjistil, že příslušní úředníci ministerstva zemědělství, kteří připravovali zásady ochrany zemědělské půdy před erozí, dlouhodobě podléhali tlakům zástupců výše uvedených agrárních organizací. Že je to lež jako věž mi nedá mnoho práce dokázat. Za dob ministrování ministryně Mileny Vicenové i ministra Petra Gandaloviče jsme žádné poradce neměli. V poradním sboru ministra Jakuba Šebesty i Ivana Fuksy své zástupce sice máme, nejsme však v majoritním postavení. Rozhodně to tedy nejsme my, kdo v posledních letech, na něž se vztahuje pokuta z Bruselu ministrům zemědělství. To ví kromě pana Boleslava snad každý.

Milan Boleslav v onom článku dále tvrdí, že podle názoru čelních představitelů komory i svazu je aktivním zemědělcem pouze ten, co něco seje. Nevím, od koho tuto informaci slyšel. Určitě to nebylo ode mne. A to taky proto, že zemědělská společnost, v jejímž čele stojím, hospodaří v podhorské oblasti Beskyd, kdy polovina výměry našeho podniku spadá do méně příznivé oblasti. Jen tak mimochodem, ze všech zemědělců podhorského okresu Vsetín je jen jeden členem svazu pana Boleslava.

Že cestou k minimalizaci erozních jevů je podpora a přítomnost živočišných výrob vyžadujících pestřejší osevní postupy tvrdíme dlouhodobě taky. Jenom nejsme schopni se shodnout, co to ta živočišná výroba vlastně je. Já rozhodně nepovažuji za živočišnou výrobu hodnou zřetele, když takzvaně sedlák chová jednu krávu na pěti hektarech a už vůbec nechápu, jak by ta jedna kráva dokázala zabezpečit na oné výměře pestřejší osevní postup. I proto přijali delegáti posledního sněmu Agrární komory ČR usnesení týkající se prodloužení rozhodného období a zvýšení intenzity zatížení. Tato problematika byla a je řešena na úrovni vedení ministerstva. Kdo je však zásadně proti, to jsou právě zástupci Svazu marginálních oblastí.

Ochrana zemědělského půdního fondu je nesmírně složitá záležitost. Drn sám o sobě není zárukou zadržení vody v přírodě. Důkazem toho jsou loňské povodně v Libereckém kraji. Liberecký kraj je krajem s nejmenší mírou zornění zemědělské půdy v České republice. Přesto tam přívalové deště napáchaly nepředstavitelné škody. Zásady ochrany zemědělského půdního fondu popsané v materiálu GAEC č. 2 v té podobě, ve které byly připraveny na počátku letošního roku, se skutečně podařilo našim zástupcům pozastavit. A to zejména z důvodu, že dokument obsahoval celou řadu nepřesností a anomálií. Pokud by se těmito zásadami měli zemědělci řídit, znamenalo by to například konec pěstování brambor na Vysočině, cukrovky na velké části Hané, Polabí a podobně, ochrana krajiny by zásadních změn však nedoznala.

Již několikrát jsem na stránkách Zemědělce vyzýval zainteresované strany, aby zasedly k jednacímu stolu. Abychom jednali ku prospěchu celku. Marně. Myšlenkově méně pohyblivým lidem stačí o své výjimečnosti psát, když už nejsou schopni jí dosáhnout.

Jindřich Šnejdrla

viceprezident AK ČR

Tisk

Další články v kategorii

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics


Kalendář


Podporujeme utipa.info