Trhy a supermarkety – a proč ne?

Ve světle diskusí o podobě Společné zemědělské politiky EU, přípravě národního rozpočtu na příští rok či blížící se letošní sklizni se zdají být diskuse o farmářských tržištích vlastně nepříliš významné. Rostoucí zájem spotřebitele o zemědělské suroviny a potraviny přímo od farmářů ale ukazuje na některé obecné principy, které je vhodné vnímat.

Jedním z nich je lokalizace míst, kde farmářské trhy reálně probíhají. Obvykle jde o náměstí ve větších městech, jinými slovy o místa, kde je možná vyšší koncentrace nakupujících v určitém volném prostoru. Za hlavní parametr je přitom možné považovat právě onu možnou koncentraci spotřebitelů, která zajišťuje prodejcům vyšší odbyt jejich výrobků tak, aby se výprava na farmářské trhy vůbec ekonomicky vyplatila. Více nakupujících navíc znamená širší dopad propagace farmářské produkce u laické veřejnosti a cestu k dalšímu možnému zvýšení prodejů příslušného zboží. To je cesta, jak lze i nadále pokračovat ve zvyšování podílu prodejů potravin prostřednictvím farmářských trhů na tuzemském maloobchodním trhu.

Při hledání vhodných prodejních míst a pokračování kontinuity trhů například v zimním období je proto správné využít všech příležitostí, včetně prostor nabízených v areálech obchodních řetězců. Teze některých novinářů o tom, že tuzemské „supermarkety chtějí pohltit farmářské trhy“ jsou tak naprosto diletantské a zcela zbytečně dále hloubí již tak dost hluboké příkopy mezi obchodníky a zemědělci. Jednak, zhruba procento tržeb z prodejů potravin v ČR za všechny farmářské trhy dohromady nemůže představovat pro řetězce konkurenci. Jednak je generálně obecně platné, že prodejce a obchodník by měli ve vlastním zájmu spolupracovat, neboť z fungující spolupráce mají prospěch obě strany. Spolupráce s maloobchodem tedy netřeba se bát, identita selské produkce se v ní rozhodně neztratí, naopak v přímé konfrontaci se zbožím v regálech supermarketů ještě více vynikne.

Samozřejmě nejde o to, začlenit výrobky prodávané na trzích mezi nabídku řetezců – alespoň v současné době ne, mimo jiné proto, že jich není pro spotřebitele dostatek. Jde ale o to prodávat a tím i prezentovat zemědělské suroviny a potraviny od farmářů v blízkosti či v areálech nákupních center prostě proto, že se tam pohybuje hodně lidí. Kromě toho jde prostory, kde prodej potravin probíhá, čímž jsou splněny leckteré (například hygienické) předpoklady prodeje, které by na jiných místech musely být naplňovány specielně. Skutečnost, že některá centra již prostory k prodejům výrobků obvykle prodávaných na tržištích již uvolnila, lze tedy považovat za pozitivní. A že si při návštěvě takových center zákazník koupí další zboží i mimo tamní farmářské trhy? To je přece žádoucí, jinak by třeba cestu na klasické trhy ani nevážil – a kromě toho, funguje to i obráceně, totiž že při návštěvě obchodního centra zajde zákazník i na stánek se zbožím od zemědělce...

Jiná věc je, jak čelit rostoucí poptávce za situce, kdy není dostatek zemědělské produkce po předchozím dlouholetém útlumu zejména tuzemské produkce ovoce a zeleniny, což jsou výrobky pro farmářské trhy nejvíce typické. Logické odpověď spočívá ve zvýšení této produkce. Předpokladem pro to je ale co nejvíce garantovaný odbyt selských produktů v dalších sezónách, aby se investice do růstu farmářské produkce vyplatily. A jsme opět o toho budovat co nejvíce prodejních center, tedy například i ve spolupráci s řetězci.

Nedostatek farmářů a jejich výrobků prodávaných na farmářských trzích je přitom do jisté míry pozitivní. Zboží na farmářských trzích má totiž v této situace punc „nedostatkových výrobků“, což umožňuje zemědělcům prodávat na trzích za o něco vyšší ceny. Spotřebitel se ale také začíná v této situaci více zajímat, proč není v té či oné oblasti dostatek domácí produkce. To by bylo vhodné využít k osvětě spotřebitele, který si zemědělskou výrobu představuje obdobně jako výrobou šroubků, kterou lze kdykoli zastavit nebo rozjet. Na čase je tak vysvětlit lidem, že v zemědělství při práci s biologickým materiálem to tak jednoduché není. Při správné argumentaci by mohlo být konečným výsledkem i to, že si budou spotřebitelé zemědělců více vážit.

Suma sumárum, je rozvoj farmářských trhů impulsem k přehodnocení některých dosud zavedených přístupů a možností, jak marketingově pracovat se spotřebitelem. Zcela jistě lze situaci využít především ke změně postoje zemědělců k maloobchodu. Zejména proto, že ve zmiňovaných případech nepůjde o klasické dodavatelsko-odběratelské vztahy, ale o strategické partnerství působící vedle sebe ve dvou paralelních rovinách. Navíc se nabídka farmářských produktů v rámci nákupních center může stát i osvětou pro samotné nákupčí obvykle nadnárodních firem. Z tisíců zdokumentovaných příkladů je totiž zřejmé, že jsou to právě nákupčí obchodních řetězců, kteří jsou hlavními „cenzory“ uplatnění tuzemské produkce v obchodních sítích. Časti i proto, že ani nevědí, co vše se na našem trhu vyrábí.....

Autor: Petr Havel