Farmáři si nárokují půdu, na níž je postaveno Dillí

Skupina indických zemědělců žaluje indickou vládu za to, že britská koloniální vláda jejich předkům zabrala půdu, na níž před sto lety postavila hlavní město Dillí.

Jak napsal zpravodajský server BBC News, farmáři tvrdí, že nejvýznamnější vládní budovy včetně parlamentu, prezidentského paláce, Nejvyššího soudu či hlavního vojenského památníku byly postaveny na jejich polích tehdejšími britskými vládci Indie, kteří rovněž zničili jejich domy.

Podle žaloby většina rodin nedostala za půdu žádné odškodnění a od té doby žijí v bídě ve vesnici ležící asi 40 kilometrů od Dillí. Právní zástupci žalobců uvedli, že volají k odpovědnosti indickou vládu, protože ta převzala po vyhlášení nezávislosti v roce 1947 závazky britské koloniální správy. Pokud ale jejich případ neuspěje, pak prý budou zvažovat žalobu v Londýně.

„Naši předkové nedostali za svou půdu prakticky nic. Chceme zpátky svou důstojnost. Indie je nyní demokratickou zemí a my chceme spravedlnost,“ řekl novinářům vůdce žalující komunity Satíš Kumár. „Žádáme prezidenta a premiéra, aby naslouchali našemu trápení.“

Žádný z žalujících farmářů nebyl v době záboru ještě na světě, ale pamatují si, co slyšeli od svých rodičů o jejich tehdejších domech. „Moje rodina bydlela tam, kde je teď parlament,“ řekl Peršu Ram. „Pamatuju si, jak mi otec říkal, že jsme tam měli farmu, ale že nás vyhnali. Britové všem vyhrožovali zbraněmi. (Rodiče) neměli na vybranou, museli odejít.“

Jediné, co po bývalých vesnicích zbylo, jsou jejich jména. Malcha existuje jako ulice Malcha Marg v diplomatické čtvrti a Raisina je jméno malého kopce, na němž stojí prezidentský palác a ministerstva obrany, zahraničí a vnitra.

„Můj otec říkal, že tam nám patřívala půda. Tehdy jsme si žili jako králové,“ řekl Surdžit Singh. „Mívali jsme dobytek a pole. Naše rodiny byly šťastné, ale pak jsme o všechno přišli a skončili ve slumu.“

Podle Rádhy Šiama byli jejich rodiče většinou negramotní a neměli ponětí o svých právech. Britové pro ně uložili kompenzaci na bankovní účet, dodal Šiam. Ale nikdo jim o tom neřekl a o peníze se nikdo nepřihlásil. Proto žalobci žádají, aby jim byly peníze vyplaceny nyní v současných cenových relacích a zároveň vrácena volná půda, na níž se nikdy nestavělo.

Šiam uvedl, že spolu s právníky vystopovali původní dokumenty, s jejichž pomocí chtějí svůj případ prokázat, a jednají v zastoupení více než 350 rodin. „Nejde o peníze,“ řekl BBC. „Chceme získat uznání jako praví Dillíané,“ dodal.

Celkem 13 vesnic bylo srovnáno se zemí, aby udělaly prostor novému hlavnímu městu, jehož nejnádhernější budovy navrhl britský architekt Edward Lutyens. Na rozlehlé ploše pak byly postaveny domy pro koloniální elitu a vládní zaměstnance.

Hlavní město za britské nadvlády původně bylo ve východním přístavním městě Kalkata, ale po politických nepokojích se rozhodlo o stěhování do Dillí, sídla Mughalské říše. Dillí coby hlavní město slavnostně inauguroval v roce 1911 král Jiří. Smyslem mělo být ukázat britskou imperiální moc v době, kdy začala slábnout, ale plán selhal a o pouhých 36 let později Británie předala monumentální budovy v Dillí vládě nezávislé Indie.

Britský vliv nicméně dodnes tak docela nevyprchal. Mnohé z koloniálních zákonů jsou nadále v platnosti a lidé vládu často obviňují, že se chová jako kolonialisté. Jedním z nejkontrover­znějších přežívajících zákonů je právě ten, na jehož základě byli farmáři vyhnáni z Dillí.

Zákon o vyvlastnění půdy z roku 1894 je stále využíván, kdykoli chce vláda vykoupit půdu pro veřejné projekty. Jejich počet v posledních letech stoupá úměrně sílící indické ekonomice; vyšší než kdy dříve je poptávka po nových silnicích, domech, továrnách, dolech a elektrárnách.

A stejně jako si potomci původních farmářů z Dillí stěžují, že nedostali odpovídající náhradu, tak současní Indové často protestují, když vláda rozhodne o vykoupení jejich půdy. Letos vláda konečně navrhla zákon změnit a zvýšit náhradu za vykupovanou půdu.