Strategie Evropské komise pro rok 2050 se zaměřuje na energetický sektor

Podle návrhu sdělení Evropské komise bude pro dosažení nízkouhlíkové ekonomiky do roku 2050 potřeba učinit drastické kroky. K největšímu snížení emisí skleníkových plynů by mělo dojít v energetickém sektoru.

Návrh sdělení Evropské komise naznačuje, že pro dosažení nízkouhlíkové ekonomiky do roku 2050 bude třeba učinit drastické kroky. Komise počítá s tím, že k největšímu snížení emisí skleníkových plynů dojde v energetickém sektoru. Do roku 2030 by se měly snížit o 54 až 68 % ve srovnání s rokem 1990, do roku 2050 o 93 až 99 %. Celkový cíl je nastaven jako snížení emisí skleníkových plynů do roku 2050 o 80 až 95 % ve srovnání s rokem 1990.

Komise také rozšíří spektrum možností získání finanční pomoci členskými státy, například prostřednictvím Kohezního fondu. To by mělo pokrýt některé náklady související s plnou implementací Rozvoje strategických energetických technologií (SET) v následujících deseti letech.

Podle dokumentu bude elektřina hrát hlavní roli v přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku. Ačkoli elektřina bude v dopravě a vytápění používána stále více, Komise poněkud optimisticky věří, že spotřeba poroste pouze podobným tempem, jako dosud, a to díky stále lepší efektivitě. Podíl nízkouhlíkových technologií v elektřině, včetně jaderné energie, obnovitelných zdrojů a fosilních paliv se skladováním a zachycováním uhlíku, by měl z dnešních 45 % vzrůst do roku 2020 na 60 %. Komise opakuje, že bude třeba zpřísnit evropský systém obchodování s emisními povolenkami (ETS), aby se podpořil vstup nízkouhlíkových technologií na trh. Energetický sektor bude moci přizpůsobovat své investice a provozní strategie měnícím se technologiím a cenám energie.

Komise dále zmiňuje důležitou roli využívání „občasných“ obnovitelných zdrojů, což by podpořilo investice do sítě, aby byla zajištěna kontinuita dodávky energie. Investice do chytrých sítí budou klíčovým faktorem, který podpoří především účinnost na straně poptávky či elektrifikaci dopravy. Budoucí politická rozhodnutí by měla posilovat investice do sítě na úrovni EU i na státní a místní úrovni.

Za hlavní motor zvrácení trendu nárůstu emisí skleníkových plynů z dopravy je považována zvýšená účinnost paliva. Lepší efektivity by mělo být dosaženo také pokrokem v rozvoji hybridních motorů. Elektrifikace má podle Komise i další výhody, jakými je snížení závislosti na ropě, zvýšení konkurenceschopnosti evropského automobilového průmyslu a přínos pro zdraví díky zlepšení kvality vzduchu ve městech. EU by měla vystupňovat svou snahu o zrychlení rozvoje a brzkého užívání elektrifikace v dopravě.

Komise argumentuje hrozbou konkurence z USA, Japonska, Koreje a Číny. Pokud se elektrifikace dopravy úspěšně prosadí na trhu, potom by mohla potřeba po biopalivech zůstat na 10% podílu obnovitelných zdrojů v dopravě do roku 2020. Biopaliva by byla využívána především k pohonu těžkých vozidel a v letectví. V opačném případě by biopaliva musela hrát významnější roli, což by znamenalo větší tlak na využití půdy, biodiverzitu, vodní hospodářství a životní prostředí obecně.

Komise očekává značné zlepšení energetického výkonu budov. Nové budovy by měly být navrhovány jako pasivní domy nebo domy s nízkou spotřebou. Větším problémem je však rekonstrukce současného stavebního fondu. Komise mluví o zvýšení investic do úsporných stavebních dílců a vybavení až ve výši 200 mld. EUR. Spotřeba energie by se tím posunula směrem k nízkouhlíkové elektřině (tepelná čerpadla) a obnovitelným zdrojům (solární vytápění), bioplynu a biomase.

Komise očekává také snížení emisí v průmyslu o 83 až 87 % do roku 2050. Především je třeba do roku 2030 zajistit všeobecné užívání technologie zachycování a skladování uhlíku (CCS), především k zachycování emisí z výroby v cementářském a ocelářském průmyslu. To by mohlo ročně znamenat investice více než 10 mld. EUR. Komise stále zůstává přesvědčena o tom, že tato opatření poskytují v současném stavu vhodné záruky.

EUROPOLITICS Environment, 39, 2011, č. 807, s. 5 EKO VIS MŽP. Informační zpravodaj, 21, 2011, č. 3, s. 28–29

Zdroj: www.agronavigator.cz