Porozumí ministr sedlákům?

To, že nový ministr zemědělství Petr Bendl deklaroval po svém nástupu obecnou snahu „pokračovat v reformních krocích“, nemohlo nikoho překvapit. Podstatné ale bude, jak bude tato snaha konkrétně naplněna.

Z pohledu soukromých zemědělců – sedláků, je nepochybně největší prioritou snižování byrokracie, která vadí tím více, čím sofistikovanější produkci vytváří. Například, když vyrábí potraviny z vlastních vyprodukovaných surovin pro prodej „ze dvora“. Snižování byrokracie a zvyšování míry zpracování suroviny jde ovšem z podstaty věci proti sobě – a je tedy navýsost strategickým rozhodnutím, čemu dát vyšší prioritu. Tu by přitom mělo logicky dostat vytváření vyšší přidané hodnoty, tedy podpora míry zpracování. I proto, že vytvářením vyšší přidané hodnoty klesá závislost na dotacích a roste konkurenceschopnost, což jsou výzvy, kterým se musí postavit celé české zemědělství, nejenom sedláci. K tomu, aby prodej ze dvora nebo třeba prodej potravin a zemědělských surovin na farmářských tržištích dlouhodobě lákal zákazníky, je ale také třeba kultivovat prodejní prostředí. K tomu má naše země ještě dost daleko, inspirací by se ale mohly stát farmářské slavnosti poskytujícím kýženou přidanou hodnotu nejen v prodávané zpracované surovině, ale i v oblasti volnočasových aktivit jak pro děti, tak pro dospělé. Tedy: Jen o snižování byrokracie nejde.

Klasickou konzervativní hodnotou, a v podmínkách několika pozemkových reforem v ČR v minulosti také pro rozvoj venkova ryze praktickou činností, je také urychlení komplexních pozemkových úprav zaváděním motivačních prvků do podmínek zemědělského podnikání. Jednou z možností takového urychlení je přitom revize metodického pokynu stanovující postupy pozemkových úprav. Nesmyslně komplikovaný materiál, který má sice údajně doporučující charakter, ale nikdo to takhle hlasitě a jednoznačně neříká, zavádí do procesu pozemkových úprav prvky zdaleka nejen klasického stavebnictví, ačkoli v praxi se na řadě lokalit pouze mění a zpřístupňují pozemky a občas se postaví nějaká cyklostezka či vytvoří poldr. Při zavádění onoho metodického pokynu se hovořilo o tom, že je třeba jeho dopady vyhodnotit – to ovšem nikdo dosud neudělal. Uvedený metodický pokyn má přitom v praxi stejnou roli, jako podmínky tendrů Lesů České republiky (LČR), tedy, že vyhovují zejména velkým firmám. Zatímco ale u tendrů LČR už uvažuje nový ministr o zrušení, k metodice pozemkových úprav, pro rozvoj venkova v mnohem důležitější věci, zatím mlčí.

V celém resortu, a ostatně i v celém hospodářství, je přitom logická taková podnikatelská struktura, v níž existuje oborový lídr, několik středně velkých firem zajišťující konkurenční prostředí v průmyslové produkci, a vějíř stovek, možná i tisíců drobných firem (menších zemědělců) sofistikovanou výrobou doplňující a zpestřující trh a nekonkurující z podstaty věci velkým. Míra zpestření je pak přímo úměrná tomu, jak volně(!!!), a ne tedy do všech detailů propracovaně, budou nastaveny podmínky k vytváření lokální, fakticky živnostenské, zde zemědělské, identitě. Právě v tom je totiž vtip odbourávání byrokracie.

Obdobnou pyramidou se musí také řídit strategie budoucích dotačních programů. Za nejjednodušší výrobu bude nejméně peněz, každý prvek zajištění veřejného zájmu, například „ozelenění“, by pak měl být hodnocen nad základní úroveň a nejvíce peněz by měl dostávat ten subjekt, který vytváří nejvíce přidané hodnoty, zejména při zpracování primární suroviny, ale nejen pouze touto formou. Jedině takový model totiž k žádoucímu vytváření přidané hodnoty vede – a to by si měl uvědomit nejen ministr, ale zejména úřednický aparát na Těšnově a legislativní aparát v poslanecké sněmovně. Přidanou hodnotu je ostatně třeba přidávat nejen k produkci surovin a výrobě potravin, ale také k obhospodařování krajiny. Prvkem, který je nutné více než dosud spojit s omezování rizik eroze, je voda v krajině ve všech jejích podobách, včetně meliorací. Hlavním problémem v ČR je ostatně eroze vodní, takže kvalita vody, její cesta krajinou i její role v produkčním i environmentálním zemědělství je pro všechny odbory oboru klíčová.

I díky tomu, že parametry názvů článků v Zemědělci, stejně jako v jiných médiích, mají svá regulační pravidla, je tak nadpis tohoto článku vlastně nepřesný. Porozumět sedlákům totiž znamená také porozumět krajině.