Prosperita našeho zemědělství je v zájmu nejen zemědělců

Konečně máme k dispozici Zprávu o stavu zemědělství ČR za rok 2010. Jistěže nejdůležitější údaje o tom, jaké byly výsledky toho odvětví v minulém roce, jsme věděli už více než před půl rokem a o tom jsme i v našem deníku psali. Ale činnost zemědělství je natolik pestrá a má tolik vazeb a souvislostí, že ji nelze postihnout pomocí malého počtu údajů.

Uvedeme-li, že současný stav českého zemědělství není uspokojivý, neříkáme nic nového. Současně je ale třeba vidět, že máme mnoho podniků, které si počínají více než dobře a že vedle rozvalin starých kravínů vidíme na českém venkově i moderní farmy. Mimo jiné to svědčí o našich potenciálních předpokladech pro vzestup agrárního sektoru.

Jeho celkový vzestup, kdy bychom mohli mluvit o slušné prosperitě, je samozřejmě v zájmu dnešních zhruba 120 tisíc pracovníků (zaměstnanců i rodinných příslušníků), desítek tisíců individuálních vlastníků (podniků fyzických osob), tisíců společných vlastníků (zemědělská družstva a obchodní společnosti) a zhruba tří miliónů vlastníků pozemků. Zájem na tom mají ale i všichni občané země, ačkoli na první pohled to není tak viditelné. Ale domnívat se, že naprosto ve všem a mezi všemi existuje pouze shoda, není určitě namístě.

Proč vlastně podpora?

Ačkoli zemědělci rozhodně nepatří k těm, jejichž příjmy by zaujímaly horní příčky společenského žebříčku, přesto si část veřejnosti klade otázku, proč mají mít zemědělci podpory, když je jiní nemají? Zdroje, které spolu s tržbami tvoří celkové peněžní příjmy zemědělských podniků, představují pouze jeden z nosných pilířů společné zemědělské politiky EU.

Kdybychom zůstali u toho, jaké příjmy evropským rolníkům zajišťuje tržní systém, klesla by jejich životní úroveň na stav před půl stoletím. V Německu, Rakousku a ve Francii by důchody rolníků poklesly o 30 – 35 procent, v Irsku dokonce o polovinu. V ČR by mzdy pracovníků v zemědělství poklesly o 40 %, tj. ze současných přibližně 17 na zhruba 10 tis. Kč.

Sotva může evropská společnost žádat dnešní generaci výkonných zemědělců, aby se vrátili do poměrů svých rodičů a prarodičů. EU ze svého rozpočtu poskytuje zemědělství 0,5 % hrubého domácího produktu všech členských zemí. Je to opravdu dostatečně velká podpora pro zemědělce, na nichž spočívá zajištění výživy z vlastních zdrojů pro více než 500 milionů obyvatel Unie?

Půda většinou v pronájmu

V ČR je velký počet vlastníků pozemků ovlivněn tím, že průměrná velikost těchto pozemků je malá. Hospodaří se téměř z devíti desetin na půdě pronajaté (připachtované). Nejsme v tomto směru v EU žádnou výjimkou, neboť například v Německu, Belgii a zejména Francii se pronajímá 70 a více procent půdy. Pachtovné však mezi zeměmi EU nelze mechanicky srovnávat, protože jsou rozdíly nejen v tržbách z jednotky půdy, ale i v ostatních nákladech.

Vezmeme-li pro srovnání údaje za rok 2008 (Zelená zpráva 2010), pachtovné u nás činilo z 1 ha 1230 Kč, v Rakousku 1693, ve Francii 3328 a v Německu 3842 Kč. V témže roce se na Slovensku platilo 690 a v Polsku jenom 422 Kč. Před časem v časopise Ekonom (2011/36) se v jinak velmi zajímavém článku objevily údaje o tom, že pachtovné v Polsku činí 130 eur, zatímco u nás pouze 48 eur.

Tento údaj o Polsku je však v rozporu s tím, co obsahují přehledy z výběrového zjišťování Eurostatu (kapitola FADN v našich zelených zprávách). Podstatné je ale to, že i naši vlastníci mají zájem na zvýšení prosperity zemědělského hospodaření, neboť tvorba vyšších zdrojů umožní zvýšit platby za užívání pozemků.

Je potřeba vylepšit bilanci

Podaří-li se českému zemědělství překonat stagnaci a dosáhne-li trvalého rozvoje, bude to ku prospěchu všech občanů. Ekonomicky úspěšné využívání vlastních zdrojů (půdy, práce a jiných disponibilních zdrojů) prospívá celé ekonomice a zemědělská činnost významným způsobem napomáhá udržování životního prostředí a rozvoje venkovského prostoru.

Důležitý je též další aspekt, který lze i číselně vyjádřit. Mějme na vědomí, že např. při sestavování státního rozpočtu je třeba nakládat uvážlivě s každou miliardou korun a my jsme v minulém roce dovezli více agrárních produktů, než kolik jsme vyvezli. Tato situace se každým rokem opakuje, přičemž záporné saldo z agrárního zahraničního obchodu za rok 2010 činí 33,2 mld. Kč. A právě o tolik korun toto odvětví snížilo tvorbu HDP země a v souvislosti s tím i počet pracovních příležitostí.

Je tedy dost důvodů zamyslet se nad tím, jak z hlediska národohospodářských pozic překonat stagnaci a zajistit prosperitu tohoto tradičního odvětví národní ekonomiky.

Dimitrij CHOMA, profesor

Josef ŠENFELD, poslanec (KSČM)