Ekologické značení

Lžíce cukru nebo kapka bioetanolu mohou pocházet z téže rostliny, avšak podléhají odlišným opatřením. Ekologická stopa bioetanolu a dalších biopaliv je značně diskutována, zatímco ekologická stopa cukru nepřitahuje prakticky žádnou pozornost. To by se mohlo v budoucnu změnit. Dochází k nárůstu zájmu o měření dopadu produktu či služby na planetu.

Evropské regulační orgány již vytvořily ekologickou značku „květina“. Bílé zboží a elektronická zařízení jsou označována z hlediska své energetické efektivity.

Obchodníci a nevládní organizace vytvářejí své vlastní značky v reakci na poptávku spotřebitelů. Např. francouzský podnik Casino Group vyvinul značení týkající se uhlíkové stopy výrobku. Na obalu každého výrobku je uvedeno, kolik gramů oxidu uhličitého bylo vytvořeno při jeho výrobě, distribuci a balení a zda je jeho uhlíková stopa vysoká či nízká. Švýcarská nevládní organizace Climatop hodnotí a podporuje výrobky s příznivým dopadem na klima.

Ekologické skupiny požadují, aby podniky a regulační orgány věnovaly pozornost i dalším problémům, než jen emisím skleníkových plynů, například jedovatým chemikáliím, dopadu na přírodu, vodě a znečištění. Tvůrci evropských strategií se zvláště obávají, že šíření standardů by vedlo k roztříštění trhu. Několik nedávných dokumentů EU slibuje zkoordinovat různé standardy.

Evropská komise má za cíl do roku 2012 vypracovat společné standardy pro výpočet ekologické stopy výrobků a společností. Kromě uhlíkové stopy by tyto standardy měly zohledňovat i další dopady na životní prostředí, jako je dopad na užívání půdy nebo vody.

Na společných standardech pracuje i Mezinárodní organizace pro standardizaci. Konečným cílem je poskytnout zákazníkům jasné informace. Nevládní organizace zpochybňují efektivitu uvádění číselných hodnot, kterým těžko rozumí i odborníci.

Každý doufá, že nedojde k přílišnému nárůstu různých značení. Zákazníci však pravděpodobně budou čím dál častěji konfrontováni s informacemi o dopadu svých nákupů na životní prostředí.

European Voice, 17, 2011, č. 20, s. 18