Peníze vložené do rozvoje venkova se bohatě vrátí

* V rozpočtu vláda vyčlenila pro kapitolu zemědělství něco přes 37 miliard, což podle nevládních agrárních organizací není dostačující. Jaký bude scénář, když poslanci rozpočet schválí? Co s oblastmi, na které nezbude?

Optimum je opravdu o osm až devět miliard výš. Vládní návrh je však realita, z níž musíme vycházet. Je tak zcela zřejmé, že některé naše aktivity budou co do rozsahu kráceny. Dostát plně vyjednaným pozicím nebudeme schopni v dorovnání přímých plateb, u některých národních programů, v budování čistíren odpadních vod, vodovodních a kanalizačních sítí, ale také v oblasti pozemkových úprav. Možná budeme nuceni krátit i jiné programy.

* Pro rozpočet jste však ve vládě zvedl ruku poté, co ministerstvo financí částečně vyšlo vašim požadavkům vstříc...

Nepokrytí všech našich požadavků přesto považuji za chybné. Musíme si uvědomit, že peníze v rozpočtu jsou investicí do budoucnosti. Prostřednictvím programů ministerstva zemědělství přinášejí profit našemu venkovu, české krajině a vlastně celé společnosti. Pomáhají vytvářet pracovní příležitosti, podporují krajové speciality, netradiční způsoby hospodaření, zavádění šetrných technologií, podporují ekonomický a kulturní rozvoj obcí, ale také ochranu přírodních zdrojů, návrat zvěře a ptáků do krajiny... Jejich použití je tedy efektivnější a pestřejší než jednorázové sociální dávky. Uvědomme si také základní předpoklad využití peněz z EU. Vždyť jsou to právě národní prostředky a aktivita našich lidí, jimiž dokážeme "ukousnout" nabízený díl bruselského koláče. Samo nám do klína nic nespadne. Peníze vložené do programů rozvoje zemědělství a venkova mají určitě větší smysl a mnohem lepší návratnost než následné vyplácení podpor nezaměstnaným.

* Letos byla vládou přijata Koncepce agrární politiky na období let 2004-2013. V zásadě znamená odklon od tradiční zemědělské produkce a větší podporu tzv. nepotravinářských aktivit. Jaké jsou záměry resortu v těchto oblastech?

V dnešní době není ve vyspělých zemích Evropy problémem lidi nasytit. Navíc při vyspělé technice a technologii, poznatcích a aplikaci vědy, vzrůstajících výnosech a užitkovosti je stále menší potřeba lidské práce či pěstební plochy. Domnívám se, že je naší povinností převzít odpovědnost nad osudem venkova, který nebude živ jen a pouze ze zemědělské činnosti, ale z mnoha rozličných aktivit. Není však logické, aby se venkov rozvíjel bez kontinuity jednotlivých programů, aby nenavazovala podpora zemědělské a nezemědělské činnosti na podporu a rozvoj infrastruktury, služeb, zázemí, sociální oblasti, řešení otázek zaměstnanosti. Velmi úzká je vazba resortu na územní plánování a zásahy do krajiny. Podnikatelské aktivity se stále více propojují, očekávám i výraznější rozvoj agroturistiky. Jde ale také o tradiční kulturní a zájmové činnosti, jako jsou folklór, rybářství či myslivost. *

Zaslechl jsem, že chcete navrhnout změny v kompetenčním zákoně tak, aby rozvoj venkova přešel do působnosti vašeho ministerstva. Je to pravda?

Vycházím z toho, že současná společnost se pomalu, ale jistě vrací zpátky k přírodě. A resort spravující 80 procent území České republiky, její pole, louky, vinice a sady, lesy, řeky a další vodní plochy má přece přirozený mandát k naplnění takových požadavků. Jde o přirozené a historické propojení všech činností venkova, které by mělo být ve stejném smyslu i spravováno jedinou institucí. Ano, jsem rozhodnut otevřít jednání o rozšíření působnosti a pravomocí ministerstva zemědělství včetně prosazení změny kompetenčního zákona. Jedno ministerstvo zemědělství a rozvoje venkova je v okolních státech poměrně běžnou záležitostí. Jde samozřejmě o velký a náročný projekt. Přesto předpokládám, že bychom byli schopni změny provést do řádných voleb v roce 2006.

* Po dlouholeté stagnaci v poslední době přece jen poněkud ožil trh se zemědělskou půdou. Jaké jsou aktuální informace?

Půda je základním kapitálem zemědělců. Dobrý hospodář výdělky vždy ukládal do nákupu nových pozemků. Naši zemědělci si však prošli za posledních patnáct let velmi těžkým obdobím, které je charakterizováno také nedostatkem peněz. Zde je jedna z hlavních příčin toho, proč až do roku 2000 bylo prodáno pouze 70 tisíc hektarů státní půdy. Novelou zákona o prodeji státní půdy jsme nastavili takové podmínky, že se nám v poslední době daří převádět státní půdu do soukromých rukou mnohem rychleji.

* Vázne však i prodej a koupě pozemků nestátních...

Letos v únoru jsme spustili nový program Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu, který zemědělcům otevírá cestu i k získání dlouhodobého hypotečního úvěru s nízkou úrokovou zátěží právě na nákup nestátní zemědělské půdy. Doposud se do programu přihlásilo 114 zájemců, což představuje podporu nákupu 3323 hektarů. Po počátečním ostychu se do programu zapojilo již pět bankovních domů. Věřím, že i další zemědělci si k němu najdou cestu a dokážou vyčleněných 500 miliónů korun plně využít.

* Vstup země do EU přinesl vedle řady pozitiv i negativa. Čeští zemědělci vyvážejí živá zvířata, nezpracované mléko, naopak rostou dovozy masa a výrobků s vyšší přidanou hodnotou. Nejvíce si stěžují pěstitelé zeleniny. Jak se vlastně nyní vyvíjí agrární obchod?

Celkový objem agrárního obchodu se zeměmi EU obecně vzrostl. V současné době na tyto státy připadá přibližně 85 procent veškerého agrárního obchodu. Podle našeho šetření za první tři měsíce členství v EU došlo k určitým změnám ve struktuře. Právě na dovozech zeleniny se potvrzuje, že soupeřem nám nejsou ani tak země původní patnáctky jako nově přistoupivší, z nich pak především Polsko. I přes stále záporné saldo statistika ukazuje nárůst vývozu zpracovaných výrobků na úkor surovin. Musíme usilovat o to, aby šlo o trend trvalý. Sami zemědělci by si měli uvědomit, že vývoz surovin, ač momentálně třeba výhodný, podráží nohy našemu zpracovatelskému průmyslu a ohrožuje budoucnost celého resortu, tedy i jejich vlastní. Tyto vývozy lze pochopit pouze jako krátkodobý tlak vedený snahou o vyjednání cen na úrovni, jaké naši farmáři dostanou v Německu, či Rakousku. Na druhou stranu mám konkrétní informace, že v zahraničí roste zájem o české výrobky a že naše firmy se v tamní ostré konkurenci dokážou prosadit. Na podporu prodeje naší produkce v zahraničí se zaměřuje svými aktivitami také marketingový odbor Státního zemědělského intervenčního fondu. Jde nám především o vývoz výrobků s přidanou hodnotou a v co nejširší škále produktů. Podmínky a potenciál na to máme.

* Přesto - nehrozí u nás obdoba toho, co se stalo po vstupu do EU Rakousku? Tam byly domácí potraviny vytěsňovány z trhu a nahrazovány dováženými. Tím spíše, že drtivá většina obchodů s potravinami je v rukou zahraničních obchodních řetězců?

První čtyři měsíce po vstupu do EU nenaznačují žádné výraznější změny ve skladbě nabízeného zboží ani změnu orientace spotřebitelů z domácích na zahraniční produkty. Nakonec otevření trhu u nás není záležitostí několika posledních měsíců, ale posledních patnácti let. Spotřebitelé měli za tu dobu možnost porovnat kvalitu i sortiment potravin z domácí produkce i z dovozu. A přesvědčili se, že české potraviny jsou kvalitní, bezpečné, originální, atraktivně balené, chutné i čerstvé. V tomto směru jsem optimistou. Vycházím samozřejmě i z vlastních zkušeností, neboť při nákupu jednoznačně upřednostňuji české potraviny.

* Dočkáme se i efektivní podpory prodeje českých potravin? Je jejich marketingová podpora značkou Klasa dostatečná?

Značka Klasa existuje již něco přes rok. Za tu dobu splnilo požadavky na její propůjčení 568 potravinářských výrobků a asi stovka firem. To znamená, že ze strany výrobců zájem o toto prestižní ocenění je. Vytvořit dostatečné povědomí o jakékoli značce mezi širokou veřejností je časově i finančně náročné. Z tohoto pohledu jsme teprve na začátku cesty a větší kus cesty je před námi. Letos vzniklý marketingový odbor na Státním zemědělském intervenčním fondu má připraveny prezentace vysoce kvalitních potravin v obchodních řetězcích, reklamní kampaně v médiích, ale i aktivity v zahraničí. Právě značka Klasa na obalu by měla spotřebitelům usnadnit jejich výběr.