26. Memoriál Richarda Knolla

Na konec léta se tradičně soustředila pozornost všech, které zajímá výcvik loveckých psů, jmenovitě pak ohařů. Ve dnech 25.až 26. srpna se v okolí půvabného zámku Loučeň konal v pořadí 26. ročník soutěže nesoucí jméno jedné z našich nejvýznamnějších kynologických osobností - Memoriál Richarda Knolla. Čest, ale také zodpovědnost vrcholnou akci připravit, připadla Okresnímu mysliveckému spolku Nymburk. V honitbách MS Podlesí Loučeň a MS Jíkev připravili pořadatelé návštěvníkům i startujícím dva dny plné pohody. S náročným úkolem, kterému určitě věnovali minimálně celý rok, se vyrovnali výborně. Po organizační stránce asi nebylo memoriálu co vytknout. Slavnostní zahájení bylo opravdu slavnostní. Nádvoří loučeňského zámku a krásný udržovaný park, výborní trubači a velké množství diváků v zeleném tvořili důstojný rámec pro rozhodčí a vůdce. Zahajovací projevy byly rozumně krátké, vše nejlepší přišla popřát i paní Alena Nezdarová, starostka Loučeně. Bylo znát, že lovecká kynologie má v této oblasti dlouhou tradici. Dosvědčit by to mohli i příznivci malých plemen, zdejší norování mělo vždy tu nejlepší pověst. Memoriál Richarda Knolla se na okrese Nymburk konal již po třetí. Pamětníci říkají, že i dva předchozí ročníky, čtvrtý v roce 1972 a patnáctý v roce v roce 1989, byly stejně dobře připraveny, jako ten letošní. Pořadatelé pod vedením pana Vinše odvedli ohromný kus práce a určitě se sluší jim za to poděkovat.

Za ideální lze považovat umístění jednotlivých disciplín. Vše bylo soustředěno do okruhu několika kilometrů, značení bylo výborné a terény byly natolik přehledné, že na své si přišla i početná korona. Les byl čistý, světlý a skoro prostý psům tolik nepříjemného podrostu. Náročnější byl terén u polních prací, kde převažovala řepa. Obavy vzbuzovaly vodní práce, zvláště pak poměrně husté rákosí, v kterém hrozilo nebezpečí, že při dohledávce zůstane kachna viset vysoko a k horší známce by pak byl jen krůček.

Na memoriálu startoval jeden anglický setr, dva pointři, dva čeští fousci, jeden německý drátosrstý ohař, jeden německý dlouhosrstý ohař a třináct německých krátkosrstých ohařů. Jedenáct psů skončilo v I.ceně, dva v II.ceně , čtyři v III. ceně a tři psi neuspěli. Deset prvních se kvalifikovalo na Memoriál Karla Podhajského, pro další dva, tedy v pořadí jedenáctého a dvanáctého, zbyla už jen místa náhradníků a o jejich startu rozhodne počet zahraničních zájemců. Konečný výsledek 26.Memoriálu Richarda Knolla je tak dobrý, že možná někoho až zaráží. Je ale třeba vzít v úvahu, že startující vůdci nejsou žádní začátečníci a že startovní listina byla přehlídkou známých jmen. O to cennější je vítězství německého dlouhosrstého ohaře Fargo Sefra vedeného panem Vladimírem Kaisrem (I.cena - 493 b, Vítěz ČR 2000, CACT). Druhé místo patřilo německé krátkosrsté ohařce Erice z Hanáckých polí - vůdce pan Jiří Pospíšil. Tato fena byla zároveň oceněna za nejlepší vodní práci ( I.cena - 486 b. CACT). Nejlepší les měl český fousek Alan od Tří stromů. Na barvě byl veden jako hlasič a jeho výkon oslnil všechny přítomné. Pes vedený panem Jiřím Marešem se v konečném hodnocení umístil na třetím místě ( I.cena - 482 b. CACT). Nejlepší polní práci přisoudili rozhodčí šestému v celkovém pořadí - německému krátkosrstému ohaři Ronovi Javořice, vůdce pan Jan Šmikmátor ( I.cena - 477 b).

Při delegování rozhodčích došlo v letošním roce k jisté novince. Kynologická komise ČMMJ tentokrát nerozhodla jen kdo bude posuzovat, ale přímo určila i jakou disciplínu. V praxi to znamenalo, že každý rozhodčí předem věděl co jej čeká a případná příprava se mohla soustředit jen na jasně vymezenou část Zkušebního řádu.

Sbor rozhodčích pracoval pod vedením pana Bohumila Nováka a byl tvořen lidmi, o kterých lze hovořit jako o prakticích. Řadu z nich je možné vidět na různých typech zkoušek i soutěží včetně memoriálů Richarda Knolla a Karla Podhajského. Velmi časté jsou spory jejichž podkladem je otázka: “Je opravdu nutné, aby rozhodčí, který chce posuzovat výkon, a to zvláště na vrcholných akcích , také na nich sám vodil?” Názory na tento problém se asi budou u jednotlivých lidí rozcházet. Pravdou však je, že rozhodčí, a to platí u výkonu stejně jako u exteriéru, by měl vědět, proč k určité věci dochází. Laik vidí psa s nepravidelným pohybem, odborník ví, co tuto vadu způsobuje. Laik vidí psa aportujícího zvěř a říká si, že ji nějak dlouho dohledával. Odborník ví, jakou roli hraje směr větru nebo typ krytiny a umí rozlišit, co je nekvalitní práce a co v dané situaci naopak výkon vynikající. Dokázat posoudit reakce psa v návaznosti na vlivy prostředí na základě pouze teoretických znalostí asi nelze. To chce vlastní praktickou zkušenost, podloženou každodenním pracovním kontaktem se psem nebo spíše se psy.

Stejně jako na každém jiném memoriálu byli diváci i soutěžící, kteří s prací rozhodčích souhlasili a samozřejmě i takoví, kteří měli názor opačný. Je třeba si ale uvědomit, že každá známka má svůj rozsah. I taková čtyřka na ohrádce může být na pomezí trojky nebo naopak spíše na hranici opačné, kde by měli rozhodčí ke známce chuť připojit několik hvězdiček či vykřičníků. Za několik věcí je třeba rozhodčím posuzujícím na letošním Memoriálu Richarda Knolla poděkovat. Laťku, kterou nasadili na začátku, drželi až do konce. Posuzovali s citem a s ohledem na psy i vůdce a bylo vidět, že případné neúspěchy nedělají nikomu z nich radost. Rozhodčí také podrobně zdůvodňovali zadané známky a ti méně zkušení z nás měli mnoho příležitostí se leccos dozvědět. Zdrojem informací nebyli jen samotní rozhodčí, ale i mnoho lidí z korony. Debata, která se rozvinula například okolo důvodů vedoucích k načínání, by naplnila jednu malou a možná velmi žádanou brožurku. Opět platilo, že memoriál není jen přehlídkou výkonu psů, ale i místem pro setkání lidí. Na poradě řekl vrchní rozhodčí pan Novák svým kolegům: “Jsme tady od toho, abychom posuzovali , nikoliv někoho otravovali. Kdyby lidi necvičili, nebudeme tady sedět.” Připravit psa na Memoriál Richarda Knolla není nic jednoduchého a velký úspěch je se na něj vůbec kvalifikovat. Někoho možná memoriálové štěstí opustí a výsledky neodpovídají jeho představám. Smutek a zklamání jsou zcela pochopitelné. Pro nás ostatní je ale důležité, že jsou lidé, kteří námahu a dnes i značné finanční náklady spojené s přípravou na takový memoriál vůbec podstoupí. Kdyby lidi necvičili, nebude to škoda jen pro rozhodčí, ale pro všechny, které lovecká kynologie těší, pro jednotlivá plemena psů a i když si to leckdo nechce připustit, i pro myslivost.

Vladimíra TICHÁ