Adaptace srnčí zvěře na zimu

01.11.2001 | Myslivost

Význam zimního krmení

Srnčí zvěř má v zimě podstatně sníženou potřebu živin a energie než v jiných ročních obdobích. Jednoznačně to potvrzují výsledky několikaletých sledování v našich pokusných zařízeních, podle nichž se denní průměrné příjmy potravy u srnčí zvěře v přepočtu na sušinu pohybují v období mezi prosincem a únorem v závislosti na pohlaví a stáří sledovaných jedinců zhruba mezi 400 g a 800 g. Koncem zimy, a to zhruba od druhé poloviny února, se množství denně přijaté potravy začíná zvyšovat. V následujícím jarním období dochází k výraznému vzestupu denních příjmů, přičemž nejvyšších hodnot je dosahováno mezi květnem a červencem. V této době přijímá dospělá srnčí zvěř mezi 800 až 1.200 g potravní sušiny denně. U kojících srn jsou příjmy potravy ještě podstatně vyšší. Po krátkém poklesu v letním období vzrůstá během podzimních měsíců množství denně přijímané potravy na více než 1.000 g sušiny denně. Důvod, proč srnčí zvěř v zimě vystačí s menším množstvím potravy než v jiných ročních obdobích, spočívá v její vynikající schopnosti přizpůsobit se na zhoršenou přirozenou potravní nabídku a nepříznivé klimatické podmínky. S nástupem zimního období začne automaticky působit v jejím organismu celá řada přirozených mechanismů, které vedou k podstatnému snížení spotřeby energie.

Vynikající tepelná izolace:

Základním předpokladem pro úsporu energie v zimních podmínkách je zabránění nadměrného úniku tepla z organismu do vnějšího prostředí. Zimní srst srnčí zvěře, skládající se z tlusté vrstvy dlouhých krycích chlupů a husté vlnovité podsady, má vynikající tepelně izolační vlastnosti a zabraňuje výrazným ztrátám tělesného tepla i při vysokých mrazech. Zvláště silná vrstva zimní srsti se nachází v oblasti hřbetu, boků a v okolí obřitku, kde krycí chlupy dosahují délky 5 až 7 cm. Jejich průměrná tloušťka se přitom pohybuje mezi 0,2 a 0,3 mm. Naproti tomu u letní srsti, která je podstatně kratší, činí průměrná tloušťka krycích chlupů pouze 0,1 mm. Vynikající tepelně izolační vlastnosti zimní srsti jsou dány nejen její značnou hustotou a většími rozměry chlupů, ale také jejich zvláštním vnitřním uspořádáním. Srnčí chlupy se skládají v průřezu ze tří vrstev. Největší z nich je vnitřní dřeňová část, která je hustě prostoupena provzdušněnými komůrkami a kanálky. Tento dutinový systém s velkým množstvím uzavřeného vzduchu v dřeňové části chlupů má díky nízké vodivosti tepla vynikající izolační účinky. Vysoký stupeň vnitřního provzdušnění zimní srsti se projevuje i na její nízké hmotnosti. Zimní krycí chlupy mají i přes svou značnou délku a tloušťku podstatně menší hmotnost než krycí chlupy v letním období. Za extrémně nízkých teplot může být ochranné působení srsti před chladem v případě potřeby ještě dodatečně zvětšena pomocí reflekčního vztyčení (zježení) chlupů. Zvýšené množství vzduchu mezi vztyčenými chlupy má za následek dodatečné podstatné zlepšení jejich izolační schopnosti. Jak dobře je srnčí zvěř v zimě chráněná před ztrátami tělesného tepla lze vypozorovat ze skutečnosti, že při hustém sněžení na její srsti napadaný sníh prakticky vůbec netaje.

Minimální pohyb:

Velký význam pro úsporu energie během zimního období má omezení pohybové aktivity. Při nepříznivých klimatických podmínkách, zejména vysoké sněhové pokrývce, se srnčí zvěř pohybuje pouze minimálně a po většinu doby zůstává na omezeném prostoru. Upřednostňuje přitom stanoviště, která jí poskytují zároveň maximální pocit bezpečí, ochranu před nepříznivým počasím a lehce dosažitelnou potravu. Nezbytným předpokladem je ale dostatek klidu. U opakovaně vyrušované zvěře se zvyšuje spotřeba energie nejen zvýšenou pohybovou aktivitou, ale i v důsledku nepřetržitého udržování organismu v stálé únikové pohotovosti. Pokud srnčí zvěř má na svých stanovištích klid, ochranu před nepříznivým počasím a dostatek vhodné potravy, je její akční prostor během zimního období velmi malý. Tak například u vhodně umístěných krmelišť se stálou nabídkou atraktivní potravy se zdržuje neustále v jejich bezprostředním okolí, často dokonce pouze v okruhu několika desítek metrů. V takovém případě může správně prováděné zimní krmení posloužit jako skutečně efektivní nástroj k omezení nebo dokonce úplnému zabránění škod nadměrným okusem.

Snížená intenzita látkové výměny:

Jak výsledky fyziologických vyšetřování ukazují, dochází u srnčí zvěře během zimního období k výraznému snížení intenzity některých procesů látkové výměny. Pokud má srnčí zvěř dostatek klidu, probíhá v jejím organismu většina základních životních pochodů v podstatně omezenějším rozsahu než v jiných ročních obdobích.

Zastavený růst srnčat:

Srnčata, jejichž ještě ne zcela vyvinutý organismus je méně odolný než u dospělých jedinců, jsou zvláště citlivá vůči nepříznivým klimatickým podmínkám. Z toho důvodu pro ně zima představuje značnou zatěžkávací zkoušku. Poněvadž tělesný vývoj je energeticky značně náročný, dochází u nich v době od prosince do února k dočasnému přerušení růstu, a to i tehdy, když mají dostatek potravy bohaté na živiny. Tak například srnčata, která jsme v uplynulých letech odchovávali v našich experimentálních zařízeních, téměř neměnila během zimních období svou hmotnost i přes dostatečný přísun hodnotné potravy. K zastavení růstu v zimě nedochází pouze u srnčat, ale jak jsme zjistili i u mladé jelení zvěře. Teprve počátkem jara se jak u srnčat, tak i u kolouchů opět obnovuje jejich další tělesný vývoj.

Zásoby energie:

Důležitou roli v energetické bilanci srnčí zvěře během zimního období hraje její schopnost ukládat si zásobní energii v tukové tkáni (běli). Energie obsažená v tělním tuku může být v případě potřeby rychle mobilizována, což umožní překlenout krátkodobý nedostatek potravy. Pokud srnčí zvěř nemá na podzim dostatečnou možnost vytvořit si potřebné tukové zásoby, musí případný nedostatek energie během zimního období krýt zvýšeným odbouráváním svalové tkáně. Získávání dodatečné energie ze svaloviny je však možné pouze v omezeném rozsahu a znamená značnou zátěž organismu. Zda si srnčí zvěř vytvoří během podzimu dostatek energetických zásob, závisí přitom na dvou podstatných faktorech. V prvé řadě je to dostatečná nabídka kvalitativně hodnotné potravy. Zároveň musí zvěř mít možnost potravu také optimálně využít. Samotný dostatek kvalitní potravy na pastevních plochách nestačí, pokud tato nemůže být zvěří v důsledku častého zneklidňování pravidelně v potřebném množství přijímána. Kromě toho také špatný zdravotní stav zvěře (např. silné napadení parazity) má za následek výrazně zhoršené využití dané potravní nabídky.

Závěr:

I když je srnčí zvěř na nepříznivé zimní období velmi dobře přizpůsobena, přesto u ní dochází hlavně za tvrdých zim často k velkým ztrátám. Zejména při dlouhodobě vysoké sněhové pokrývce trpí srnčí zvěř podstatně více než zvěř jelení, která se díky své robustnější postavě pohybuje ve vysokém sněhu podstatně lehčeji a s daleko menšími energetickými výdaji. Například při sněhové výšce kolem 40 až 50 cm zapadá jelení zvěř pouze do poloviny běhů a může se stále ještě poměrně lehce pohybovat. Za stejných podmínek je naproti tomu u srnčí zvěře, která při této sněhové vrstvě zapadá až po hrudník, jakýkoliv pohyb velmi obtížný. Navíc se pro ni při vysoké sněhové vrstvě kromě zvýšené spotřebě energie podstatně zhoršuje dosažitelnost vhodné potravy. Přitom srnčí zvěř má podstatně vyšší nároky na kvalitu potravy s ohledem na obsah a stravitelnost živin než jelení zvěř.

Zvláště kritická perioda nastává pro srnčí zvěř často až koncem zimy a počátkem jarního období. V této době ztrácí postupně na účinnosti většina přirozených energeticky úsporných mechanismů, zabraňujícím nadměrným ztrátám energie, i když často stále ještě trvají nepříznivé klimatické podmínky. Přesto již od druhé poloviny února postupně dochází v organismu srnčí zvěře k značnému nárůstu spotřeby energie. Příčinou je jak stoupající intenzita látkové výměny, tak i zvyšující se pohybová aktivita. Navíc u březích srn prudce roste potřeba živin v důsledku intenzivního vývoje plodů. Také srnčata, u nichž se koncem zimy opět obnovuje tělesný růst, mají velmi vysoké potravní nároky. Přitom tukové zásoby (běl) jsou v tomto období zpravidla již zcela spotřebovány. Proto je srnčí zvěř tomto období zvláště citlivá vůči nepříznivým klimatickým podmínkám. Především při dlouhotrvající sněhové pokrývce na přelomu zimního a jarního období dochází u zvěře často ke zvýšeným ztrátám v důsledku rychle postupujícího tělesného vysílení. Za této situace je pokud možno co nejdelší předkládání vhodných krmiv velmi účinným opatřením k zabránění nejen nadměrného oslabení kondice a případných úhynů zvěře, ale i zvýšených škod na lesních porostech.

Účelem zimního krmení není zabezpečení ochrany a existence srnčí zvěře v současné kulturní krajině. Tento neobyčejně přizpůsobivý živočišný druh je přírodou natolik dobře vybavený, že je schopen překonat i tu nejtvrdší zimu bez lidské pomoci. Otázka je pouze za jakou cenu. Zimní krmení, pokud je správně prováděno, je vhodným opatřením ke zlepšení možností mysliveckého hospodaření se srnčí zvěří a zároveň umožňuje snížení škod, které tato při nedostatku alternativní potravy způsobuje na lesních kulturách.