Aleš Michl: Ekologické daně: bič bez cukru

Ekologické daně se u nás minou účinkem, budou-li nastaveny podle vládního návrhu. Kabinet dal ve středu změnám zelenou v rámci batohu fiskálních opatření. Od příštího roku tak podraží uhlí a elektřina. Bude nás to stimulovat k ekologičtějšímu životu? Začnou firmy narychlo hledat alternativní zdroje energie? Obávám se, že nedojde k naplnění definice ekologické daně, které jsou zaváděny za účelem omezování existence negativních externích efektů ovlivňujících životní prostředí.

Motivují úlevy, ne tresty

Hlavním problémem je, že politika jde cestou další regulace. Takové opatření se v celé ekonomice projevuje většinou negativně, protože tlumí aktivitu napříč sektory. Lepší řešení vede přes zvýšení motivace. Tedy nižším DPH nebo slevou na dani zvýhodnit preferované ekologické řešení. Naše zvyky totiž nezmění restrikce, ale pobídka. Vliv zdražení tak nebude mít dlouhodobý dopad na energetické chování českých domácností.

Motivační opatření nepenalizují "hříšníky" spalující uhlí. Ale zvýhodňují ty, kteří využijí biomasu. Třeba odpočet z daní pro firmy investující do ekologických inovací je vhodnějším řešením než zdražení energií. Obdobnou cestou jde Nizozemsko, jež nabízí daňové úlevy při prodeji auta prvnímu majiteli, aby znevýhodnilo ojetiny. Švédsko zase podporuje auta jezdící na směs bioetanolu s benzinem tak, aby jejich pořizovací cena byla srovnatelná s klasikou.

Dalším minusem vládního návrhu je, že není jasně a srozumitelně nastaven jako daňově neutrální. Na jedné straně říká, že za půl roku zdražíme elektřinu a uhlí. Na druhé straně ale neubírá na daních jinde. V rámci fair-play přístupu by zelenkavá reforma měla vyústit ve snížení odvodů na sociální a zdravotní pojištění. A to ve stejné době, kdy zavedeme ekodaně.

Na podobném principu byly postaveny na konci devadesátých let ekologické daně v Německu. Není-li ale u nás současně na stole penzijní reforma, snížení odvodů bude stlačeno na minimum - pokud k němu vůbec dojde.

Téma je pro nás extrémně důležité, protože Česko má nejvyšší podíl lidí zaměstnaných v průmyslu v celé unii. Ekodaně na nás dopadnou silněji než na jiné státy a sníží nám konkurenceschopnost.

Zvažované regulační opatření navíc v konečném důsledku v devadesáti procentech případů plně zaplatí spotřebitelé následkem zdražení produktu. Ve zbývajících případech pak půjdou na úkor firemních marží, což zase pocítí zaměstnanci v relativně nižších odměnách. Volbou motivačního přístupu by naopak ceteris paribus k žádnému zdražení nedošlo.

Navíc, je zde velké riziko, že balíček opatření zapůsobí regresivně. Respektive, že nejvíce dopadne na nízkopříjmové skupiny obyvatel, a stát pak bude muset vytáhnout arsenál umělých dotací pro důchodce. Na toto riziko upozorňuje například studie britského think thanku Policy Studies Institute, jejímž spoluautorem je environmentalista Paul Ekins, který má profesuru z University of Westminster. Zatímco přesvědčivé empirické důkazy o efektivitě ekologických daní v odborné literatuře chybí.

A v neposlední řadě, nesystémové a narychlo schvalované zelenkavé řešení opětovně poškodí český byznys. Je to podobné jako registrační pokladny, jako nepromyšlený zákoník práce, jako Evropskou unií zvažované přísné limity na emise aut.

Co budete regulovat příště?

Místo abychom ekonomice dopřáli stabilitu, přicházíme každý půl rok s novou regulací. Schvalujeme rychle nepromyšlené věci bez analýzy dopadů na podnikatelské prostředí a k tomu navíc necháváme byznysu minimum času na přizpůsobení. Copak mohu rozhodovat o strategii průmyslového podniku, když ani rok dopředu nevím, co zase stát bude chtít začít nově regulovat?

Mysleme tedy ekologicky, ale také nezapomínejme na rozum. Podpořme motivační, nikoliv regulační přístup. A to vše proveďme v rámci ucelené a promyšlené daňové reformy.