Ambrozkovy odpustky

Česká inspekce životního prostředí ukládá třicetkrát nižší pokuty, než by mohla, zjistil NKÚ. Když se Evropská komise dověděla, jaké pokuty u nás dostávají ekologičtí hříšníci, myslela si nejprve, že částky jsou v eurech. Ale bylo to v korunách. Po tragikomickém nedorozumění s bruselskou administrativou se na Českou republiku snesla lavina kritiky. "Podle představ unijních úředníků by sankce za poškozování životního prostředí měly být třicetkrát vyšší," vzpomíná na horké chvíle při jednání ředitel České inspekce životního prostředí (ČIŽP) Jan Slanec.

Že se u nás za ekologické delikty ukládají třicetkrát nižší pokuty, než zákon umožňuje, zjistil nezávisle na Bruselu také český Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ). Vytýká to České inspekci životního prostředí v dosud nepublikované zprávě. "NKÚ se nelíbí, že průměrná pokuta činí 30 tisíc korun, což jsou pouhá 3,2 procenta z možného zákonného rozpětí," přiznává Slanec, co jim má kontrola za zlé. Jinými slovy, průměrná pokuta by klidně mohla dosahovat milionu korun.

SAZEBNÍK POKUT je odstupňován podle závažnosti ekologického deliktu. U havárie na vodách je to až deset milionů korun, při nedovoleném nakládání s obaly je stropem 50 milionů a nejvyšší sazba pamatuje sto miliony korun na porušení jaderné bezpečnosti.

Jakkoli jsou inspekcí uložené pokuty nízké, neznamená to, že je viník nakonec bude muset zaplatit. Do hry pravidelně vstupuje Ministerstvo životního prostředí a často se postaví na stranu hříšníků. Tak to například dopadlo i s dosud nejvyšší pokutou, kterou inspekce uložila. Původní trest 6,9 milionu korun po několikerém odvolání nakonec ministerstvo snížilo na pouhých 200 tisíc korun.

"Náš inspektor na Plzeňsku dva a půl roku shromažďoval důkazy, že firma APB Březina nelegálně vysypává stavební odpad na různých místech v přírodě," popisuje tento případ Jan Slanec. Zásahem ministerstva se pokuta postupně smrskla, jaká náhoda, na necelá tři procenta navržené sumy.

Z VÝROČNÍCH ZPRÁV ČIŽP vyplývá, že polovinu udělených pokut ministerstvo zrušilo a část zbývajících výrazně snížilo. Sám ministr životního prostředí Libor Ambrozek se podepsal pod "pardon" chemičce Spolana za havarijní únik 80 tun chlóru při povodni v roce 2002. Celou pokutu 1,4 milionu korun jí ve vší tichosti v roce 2004 odpustil. Ministrem podepsané rozhodnutí má Ekonom k dispozici.

Pouze v jediném případě ministerstvo uložilo pokutu vyšší, než ČIŽP navrhovala. Příslovečná výjimka potvrzuje pravidlo. Odpuštěním pokut nebo jejich uložením ve formální výši dostávají znečišťovatelé jasný signál, že investice do ochrany životního prostředí jsou zbytečným luxusem. Ministr Ambrozek své stanovisko k problému neposkytl, ačkoli ho o to Ekonom žádal s dostatečným časovým předstihem.

POSTIHNOUT ekologický prohřešek pokutou není vůbec snadné. Zatím nejčerstvější Zpráva o životním prostředí ČR za rok 2004 uvádí, že z 306 havárií na vodách se u 150 z nich, tedy takřka v polovině případů, "nepodařilo zjistit původce". I odhalený viník ale může postihu nakonec uniknout, dokáže-li se s pomocí zdatných právníků úspěšně odvolávat po dobu tří let, což je promlčecí lhůta pro ekologické správní delikty. Usvědčit viníka znamená především dokázat, že zanedbal nebo porušil konkrétní povinnosti vyplývající z provozního řádu firmy. V roce 2004 uložila ČIŽP celkem 2182 pokut v celkové výši 94 milionů korun, což byl podle zprávy o životním prostředí výrazný nárůst ve srovnání s předchozími lety.

Za nedovolené vypouštění kyanidu do Labe letos v lednu, za které již s Draslovkou Kolín zahájila ČIŽP správní řízení, hrozí chemičce pokuta ve výši až deset milionů korun. Pokud případ proběhne podle obvyklého scénáře, není vyloučeno, že pokuta postupně splaskne na pouhých 320 tisíc korun, anebo že podnik finanční sankci nakonec unikne.

Alice Olbrichová