ANKETA: MÁME NOVÝ ZÁKON O MYSLIVOSTI!

Poslanecká sněmovna 27. listopadu odhlasovala definitivní verzi nového zákona o myslivosti, kterou 7. prosince podepsal prezident republiky. Pro české myslivce tak, zdá se, skončilo několikaleté období nejistot a dohadů "zda nový zákon bude či ne, a co vlastně bude dál?” Proces tvorby zákona provázela široká veřejná diskuse, jejímž znakem bylo celkové zpolitizování problematiky, zatímco odborně-praktická stránka věci ustoupila často do pozadí. Nejednotně se k problematice nového zákona vyjadřovaly i naše myslivecké organizace. Co si o novém zákonu myslí jejich vrcholní představitelé dnes, několik týdnů po ukončení legislativního procesu? Jak jej hodnotí bezprostředně po jeho schválení?

Prof. Ing. Josef Hromas, CSc.,

předseda Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ)

Po schválení konečného znění nového zákona o myslivosti Poslaneckou sněmovnou je možné alespoň částečně si vydechnout. Přijetí zákona totiž provázela až neuvěřitelně vzrušená kampaň, kterou však nevyvolali myslivci. Ti ani nepředpokládali, že se proti nim (nám) zvedne taková vlna nenávisti, polopravd a lží, které neměly s podstatou zákona vůbec nic společného.

Lze předpokládat, že i tato zřejmě cílená kampaň způsobila, že zákon přes všechny nesporné klady, které obsahuje, má i rozporná místa, s nimiž se můžeme jen stěží ztotožnit. Teprve praxe ukáže, že tyto "kompromisy” jsou ve svém důsledku namířeny proti zvěři, proti jejímu cílenému chovu a ve svém důsledku proti myslivosti. Žádný zákon není dokonalý a v případě zákona o myslivosti se ne vždy naslouchalo odborníkům, nad jejichž hlasy převládly emotivní reakce zleva i zprava. Také proto není vyloučeno, že časem zvítězí rozum a že bude nutno některé stati zákona novelizovat. Ostatně proč ne, vždyť u řady jiných zákonů se postupovalo obdobně.

I přesto je dobře, že nový zákon spatřil světlo světa. Vnese klid do rozbouřené hladiny mysliveckých myslí a vzhledem k tomu, že nelze očekávat "velký třesk” ve změnách honiteb a zřejmě ani v jejich užívání, nedojde před uzavíráním nových nájemních smluv v roce 2003 k žádným podstatným výstřelkům narušujícím výsledky dosavadního mysliveckého hospodaření, jichž jsme byli svědky před deseti lety. To je také zásadní přínos nového zákona, a proto jsme také usilovali, aby spatřil světlo světa ještě v roce 2001 (i když bude platit až od 1. 7. 2002). V roce 2002 budou totiž ještě plnit svoji funkci dosavadní okresní úřady, které mají velké zkušenosti s tvorbou a pronájmy honiteb v roce 1993, a mohou se tak podílet i na prodlužování smluv ještě předtím, než budou jejich pravomoci převedeny na nové státní orgány.

Státní dohled nad mysliveckým hospodařením považujeme, také protože zvěř je definována jako obnovitelné přírodní bohatství státu, za zásadní přístup, který však není v zákoně dost zřetelně vymezen. Myslivecké organizace, jejichž úlohu jsme chtěli v zákoně zakotvit zejména z morálních hledisek (např. v Rakousku je členství v celostátní myslivecké organizaci povinné), budou státním orgánům všestranně pomáhat jako dosud. Přestože v zákoně neprošel náš návrh o zřízení poradních mysliveckých sborů či komisí při státních orgánech na různých úrovních, není vyloučeno (a zákon to nezakazuje), aby tyto komise vznikaly, neboť mohou být novým orgánům významnou pomocí. ČMMJ tuto formu spolupráce na všech úrovních státní správy přímo nabízí.

Zatím je jen obtížné detailně hovořit o kladech či záporech nového zákona, natož stavět se do role proroka, ale zřejmě již rok 2002 a následně rok 2003 a další nám ukáží, kde budou vznikat problémy. O kladech zákona se pak bude mlčet a právě na nedostatky se bude poukazovat, jak je u nás zvykem. Nicméně nový zákon o myslivosti existuje, a budeme-li ho posuzovat především podle jeho přínosů, pak můžeme být spokojeni. Na jeho nedostatky je třeba pohlížet s maximální dávkou objektivity, a budou-li neúnosné, pak nám nic nebrání v tom, abychom je časem napravili. Opět ale za pomoci poslanců a senátorů, neboť oni jsou zákonodárci a od nás myslivců potřebují především praktické informace o konečných dopadech zákona na naši myslivost. Zkrátka, uvidíme.

ING. LIBOR ŘEHÁK, Ph.D.,

prezident Asociace profesionálních myslivců ČR (APM)

APM musí znovu zopakovat své stanovisko, které prezentovala od počátku legislativního procesu. Nový zákon o myslivosti bohužel není pro přírodu i celé odvětví myslivosti zákonem moderním ani kvalitním.

Od počátku legislativního procesu jsme, jako jeden z mála odborných subjektů, veřejně upozorňovali ostatní myslivecké subjekty i poslance na celou řadu nedostatků tohoto návrhu (později návrhů, nakonec opět jednoho návrhu).

V prvé řadě musíme konstatovat, že tento zákon není zákonem, který by odvětví myslivosti posouval na daleko vyšší úroveň a zajišťoval novou kvalitu výkonu práva myslivosti. Zákon nepřekračuje ani stín předchozích právních předpisů, ani stín dřívějšího výkonu práva myslivosti. Nepřináší nové progresivní změny celého odvětví (zejména nezbytnou "ekologizaci myslivosti”), nepředkládá státu i společnosti nové výchozí principy myslivosti jako "nového, moderního, progresivního, citlivého a přírodě blízkého mysliveckého managementu vybraných druhů volně žijících živočichů a krajiny”.

Zákon má celou řadu zásadních odborných nedostatků. Není dobře postaven ani systematicky členěn, což bude přinášet řadu problémů především orgánům státní správy myslivosti, vlastníkům i uživatelům honiteb. Stejně tak celá řada odborných výrazů, které nejsou řádně vysvětleny, budou zdrojem nejasností i dvojích výkladů. Zákon v některých pasážích vrací odvětví myslivosti o několik desítek (stovek?) let zpátky. Jedná se např. o tzv. "chovatelské přehlídky trofejí”. Tento "odborný” pojem opět dává jednoznačnou prioritu posuzování, měření a medailovému ohodnocování "trofejí”, i když se v posledních letech v řadě okresů velice slibně rozvíjel komplexní systém kontrol a hodnocení chovu a lovu především zvěře holé, která má pro úsek skutečného mysliveckého "chovu” spárkaté zvěře daleko větší význam než "posuzování vlastních trofejí”. Zcela nepřijatelný je systém ochrany a obhospodařování zvěře jako formy přírodního bohatství našeho státu. Zařazování honiteb do jakostních tříd, stanovování NJKS i KOP a propracovaný systém schvalování plánů chovu a lovu musí být zcela v rukou orgánů (ochrany přírody) tohoto státu tak, jako tomu bylo doposud, protože v případě zvěře a krajiny nejde o majetek vlastníků pozemků, ale o přírodní bohatství! Katastrofální je oblast veterinární medicíny v odvětví myslivosti, kterou zákon téměř vůbec neřeší. Centrem pozornosti zákona není příroda (zvěř a krajina) a její citlivý myslivecký management, ale především tvorba a pronájmy honiteb, provoz honebních společenstev a lov zvěře. Kritici myslivosti tak dostali přímo od myslivců do ruky "bič” ve formě nemoderního a nepropracovaného zákona. Tento "bič” budou moci proti poctivě pracujícím myslivcům používat další dlouhé roky ve své cestě za úplným zrušením myslivosti.

APM od prosince roku 2000 (od doby předložení návrhu zákona) jako jeden z mála subjektů upozorňovala na většinu nedostatků tohoto materiálu a nabízela svoji pomoc při odstraňování zásadních nedostatků (vystoupení v Senátu PČR, na jednání v Poslanecké sněmovně PČR aj.). Uvádí se, že myslivecké subjekty měly nejednotný názor na projednávaný návrh zákona. Ano, to je pravda. Musí se však také říci, proč tomu tak bylo. Pokud jeden z mysliveckých subjektů připraví svůj návrh zákona (se zásadními nedostatky), který s ostatními mysliveckými subjekty vůbec neprojedná, je zcela pochopitelné, že bude vůči takovému návrhu zaznívat celá řada kritických hlasů. Bylo by vhodné upozornit i na to, že se vůbec nejedná jen o nesouhlas a výhrady ze strany některých jiných mysliveckých organizací (např. APM). Sám subjekt, který návrh zákona vytvořil, má ve svých řadách i nižších organizačních složkách kritiky tohoto návrhu.

Skutečností dnes je, že zákon byl přijat. Se všemi svými nedostatky a negativními dopady na přírodu, myslivce, vlastníky honiteb i tento stát. Jediným řešením pro APM dnes je systematická práce na tvorbě nové moderní myslivecké legislativy. Za základ budoucí myslivecké legislativy považujeme zákon na ochranu přírody a krajiny, který bude mysliveckému zákonu vymezovat budoucí mantinely. Proto již dnes intenzivně pracujeme s novým návrhem zákona na ochranu přírody a krajiny, ke kterému máme zásadní výhrady, a ty budeme prosazovat stejně důrazně, jako subjekty ochrany přírody prosazovaly své připomínky k zákonu o myslivosti. Chceme, aby nový myslivecký zákon byl zákonem progresivním a moderním, který celé odvětví myslivosti dostane na úroveň ostatních odvětví realizovaných člověkem v přírodě. Celý budoucí legislativní proces musí být otevřený a vlastní zákon vytvořený myslivci se musí projednat se všemi zainteresovanými subjekty. Bude to cesta dlouhá a složitá. Snad nám dal uplynulý rok (i legislativní proces) důkladné ponaučení o tom, že jiný způsob tvorby kvalitního a moderního zákona, který nebude poškozovat a diskreditovat myslivost, neexistuje.

DOC. ING. MILOSLAV VACH, CSc.,

prezident Safari Clubu International - Bohemia (SCI)

Napětí kolem zákona o myslivosti bude postupně utichat a my budeme konečně mít k dispozici právní normu, podle níž se bude utvářet další podoba české myslivosti. Jaká podoba bude, ukáže čas. Uvidíme, zda zákon bude prostředkem k transformaci myslivosti v moderní odvětví lidské činnosti, nebo zda se bude komplikovaně přizpůsobovat jiným právním úpravám platným v ČR i v EU, kam chceme za několik měsíců vstoupit. Obáváme se, že druhá varianta není daleko od pravdy. Důvodem k této úvaze je konečná podoba zákona, v níž postrádáme některé připomínky, jež jsme v průběhu letošního roku s ostatními mysliveckými organizacemi předkládali poslancům. Cílem vzájemné spolupráce měl být zákon, který by vycházel z tradic naší myslivosti, ale zároveň by poskytoval prostor pro rozvoj myslivosti nového tisíciletí odpoutané od konzervatismu.

Je škoda, že se tak nestalo, protože návrhy, které předkládaly myslivecké organizace, myslivečtí odborníci a pracovníci státní správy, měly jediný cíl - upravit zákon do takové podoby, aby se nemusel záhy novelizovat. V tomto případě jsme přesvědčeni, že před vstupem do EU budeme muset přizpůsobit právní úpravě unie např. výčet živočichů označených jako zvěř. Rozhodně je těžko obhájitelné, proč jsou v našem seznamu zvěře uvedeni dravci (byť je nelze lovit) - krahujec obecný, moták pochop, poštolka obecná, sokol stěhovavý a raroh velký. K obhajobě nepostačí argument, že uvedení dravci jsou zvěří jen v zájmu sokolnictví. Chov chráněných dravců pro sokolnické účely je dostatečně ošetřen zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny a není žádný důvod tyto ptáky zařazovat do seznamu zvěře. Stejně nepochopitelné je zařazovat mezi zvěř orebici horskou, která se u nás nevypouští. V bažantnicích se vypouští orebice rudá, odchovaná v líhních z vajec dovážených ze Španělska. Orebice a stejně tak i perlička navíc nejsou druhy, které se v našich klimatických podmínkách přirozeně reprodukují. Proto považujeme jejich zařazení mezi zvěř za nesprávné. Pokud je zájem lovit tyto druhy uměle odchovaných ptáků, nemusí být uvedeny ve výčtu zvěře. Nedostatkem zákona je nesprávné pojmenování některých druhů zvěře latinskými, a dokonce i v českými názvy. Rovněž je nezvyklé a značně nepřehledné abecední řazení druhů. Pro orientaci je přijatelné pouze řazení podle platného zoologického systému (řády, čeledi, rody).

V § 2 písm. d) jsou uvedeny druhy, které lze obhospodařovat lovem. Myslivci si sice pod touto formulací představí každodenní komplexní péči o zvěř, ale pokud si zákon přečte nemyslivec, nabude dojmu, že tyto druhy zvěře myslivci pouze loví. Proto by bylo přijatelnější použít formulaci tak, jako se používá v EU, tedy že "jde o druhy, které je za určitých podmínek možné lovit”.

Dalším poněkud problematickým ustanovením zákona je § 5 odst. 1 písm. a), kde se v zájmu zachování druhů zakazuje "vypouštět do honiteb jedince druhů zvěře, které jsou drženy ve farmových chovech, nebo jejich mláďata”. Tato nesprávná formulace může komplikovat výklad zákona, který má být jednoznačný. Zvěř je pouze v honitbách, zatímco stejný zoologický druh chovaný na farmě na nehonebním pozemku je užitkovým hospodářským zvířetem. Udržet kontrolu nad tím, kdy je jelen nebo daněk hospodářským zvířetem a kdy zvěří, nebude jednoduché, protože počet farem v ČR převyšuje stovku a na mnoha z nich jsou zvířata označena z pohledu veterinárního i mysliveckého zákona neuspokojivě. Pak se stává, že se určité kusy převážejí z farem do obor nebo do volnosti, kde se po vypuštění z transportní bedny rázem mění ve zvěř. Přeměny statutu konkrétního jedince (např. jelena) podle toho, kde se momentálně nachází, se nabízejí. Včera byl jelen zvěří v honitbě, dnes byl odchycen, zítra bude vypuštěn na farmu a stane se užitkovým hospodářským zvířetem, a protože bude velmi dobrý v paroží, bude (byť proti předpisům) třeba prodán do obory, kde se stane opět zvěří. Zatím to je jev nikoliv vzácný. Zamezí tomu zákon o myslivosti? Určitě ne a naplnění zákazu zůstane jen zbožným přáním.

Podle § 5 odst. 1 písm. b) je zakázáno vypouštět do přírody křížence zvěře s domácími zvířaty. Zákaz je to správný, ale počítejme s tím, že při jeho naplňování neobstojí vypouštění kachen vzniklých křížením kachny divoké s kachnou "kampbelkou”. Kachna "kampbelka” je zbarvením velmi podobná naší kachně divoké. V Anglii byla vyšlechtěna především pro vysokou snůšku vajec a vyšší tělesnou hmotnost než má naše kachna divoká. Proto někteří kříženci obtížně vzlétávají z vodní hladiny. V Bulharsku se křížení "kampbelky” s kachnou divokou osvědčilo pro vyšší produkci kachňat. Jak se vypouštění kříženců projevuje u nás, raději nebudeme komentovat. Kolik máme v ČR odchoven, kde se chová geneticky čistá linie kachny divoké? Pokud bude zákon podepsán, budou se mu muset naše umělé odchovy kachen přizpůsobit a odchovávat pouze kachnu divokou nekříženou s "kampbelkou”. Nutno však říci, že to bude vstřícný krok k obnově genofondu kachny divoké.

Nešťastná je formulace § 6 odst. 1, kde se ukládá orgánům státní správy a pověřené hodnotitelské komisi hodnotit kvantitu a kvalitu lovu zvěře pouze podle trofejí. Ty však reprezentují pouze samčí zvěř, a tedy často jen jednu třetinu z celkové výše lovu spárkaté zvěře. Chovatelské přehlídky mají poskytovat prostor pro vyhodnocení chovu a lovu veškeré spárkaté zvěře bez rozdílu pohlaví a věku. Název "chovatelská přehlídka trofejí” je nevhodný a jen provokuje veřejnost. Chovatelská práce nejsou jen trofeje a soutěžení zaměřené na dosahování jejich vysoké bodové hodnoty. Je to především zachování druhu, udržení nebo obnovení druhové čistoty, péče o dobré zdraví zvěře, udržení optimální sociální a věkové skladby populací, udržení vyvážené druhové pestrosti. Plnění takového náročného úkolu nemohou prezentovat pouze trofeje.

V § 6 odst. 2 je pro hodnotitelský orgán použit název "ústřední hodnotitelská komise”, který byl zřejmě odvozen z dob minulých. Domníváme se, že by se ujal výstižnější název "Národní komise pro hodnocení trofejí” nebo "Komise pro hodnocení trofejí zvěře při MZe ČR”. Členem této komise by měl jmenovat orgán státní správy (MZe) myslivecké odborníky s licencí expertů CIC pro hodnocení trofejí. V současné době jich v ČR máme dost na to, aby mohli vytvořit odborně fundovanou komisi. V tomto odstavci se dále řeší pouze vývoz význačných trofejí do zahraničí. Zapomnělo se však na ostatní trofeje, které rovněž musí před vývozem ohodnotit subjekt akceptovaný celní kontrolou. Přenést toto břemeno na několik členů "národní komise” by bylo neřešitelné, a proto se nabízí využít soudní znalce v oboru myslivost, kteří jsou ve všech regionech zastoupeni v dostatečném počtu a jejichž posudky celní kontrola respektuje. "Národní komise pro hodnocení trofejí” by je rozhodně na tento úkol odborně připravila.

Po prostudování zákona by bylo možné uvést ještě další připomínky, což však není smyslem tohoto příspěvku. Naše organizace se spolu s ostatními zapojí do každodenního naplňování liter zákona a bude se snažit vytvořit podmínky pro rychlé proškolování uchazečů o první lovecký lístek i pro současné držitele loveckých lístků v kurzech zaměřených k výkladu zákona.

Svět myslivosti č. 1/2002