Beseda o myslivosti

Pozorní čtenáři Myslivosti jistě vědí, že Studentský myslivecký spolek Lesnické fakulty při České zemědělské univerzitě v Praze pořádá pravidelné přednášky o myslivosti. Ve středu 11. října byli pozváni zástupci čtyř našich mysliveckých organizací - prof. Ing. Josef Hromas, CSc (Českomoravská myslivecká jednota), RNDr. Josef Štych (Řád svatého Huberta), Doc. Ing. Miloslav Vach, CSc. (Safari Club International) a Ing. Libor Řehák, Ph.D. (Asociace profesionálních myslivců). Zaplněná aula slyšela celou řadu myšlenek a názorů, v publiku byli nejen studenti univerzity, ale i myslivci z okolních sdružení. V úvodu každý z hostů představil v 15 minutovém projevu organizaci, kterou zastupuje. Poté mohli diváci z publika klást písemně dotazy na hosty. Nelze doslova přepsat téměř tříhodinovou diskusi, přesto jsem se pokusil zachytit některé zajímavé otázky a odpovědi, které z aule zazněly.

Jaký je postoj ČMMJ k názorům LČR na myslivost a na současné stavy spárkaté zvěře?

Hromas: LČR se budou především starat o ekonomiku hospodaření, tj. o les. Už v roce 1950 mi zkušenější říkali, že monokultura v lese je nesmysl. Do roku 1990 se ale nedělo nic. V této chvíli se začíná měnit porostní skladba ve prospěch listnáčů, což je dobře nejen pro les, ale i pro zvěř. Uvědomte si, že jsme v lesnictví 250 let propagovali smrk, celá řada generací žila na smrku a teď chceme během poloviny generace přeměnit porosty z monokultur na smíšené. Tak rychle to ale nejde. Je logické, že zvěř, které dáte do porostu vrbu, javor či jasan, se na tyto druhy dřevin soustředí. A z toho plyne i nervozita lesníků, že se přechod nedaří tak rychle, jak si představovali. Samozřejmě, že lesníci se staví k tomu tak, aby zvěře bylo co nejméně, každý vlastník, resp. správce se tak bude chovat. Proto si myslím, že pokud by byla zvěř majetkem státu, kdyby stát za ní zodpovídal, bude se snažit, aby zvěř byla. Vždyť každý chce při návštěvě lesa zvěř vidět. LČR jdou ale i dál, chtějí, aby se na úrovni okresu zrušila státní správa myslivosti a že si sám vlastník bude určovat, kolik zvěře v honitbě bude. Pokud toto připustíme v zákoně o myslivosti, tak zvěř už tady vůbec nebude.

Řehák: Myslím, že v uplynulých letech jsme se jako myslivci ukázali, že neumíme zvládnout situaci, nedokázali jsme se dohodnout při mnoha jednáních v ministerských komisích. Zvykli jsme si, že lovíme v letech 1992 - 1993 200 000 kusů spárkaté zvěře, když se to snížilo na 120 000 kusů, zdá se nám to málo, přitom ve zlaté éře myslivosti ve 30. letech jsme lovili 40 000 kusů spárkaté. Myslím, že by se mělo dostat do zákona, že zvěr na normovaných stavech je součástí lesního ekosystému a že lesníci musí zvěři věnovat určité procento plochy na okus, lesní políčka a louky. Jiné řešení, než najít konsenzus mezi lesníky a myslivci není.

Co si myslíte o tom, že špičky české myslivosti mají zájem myslivost přivést do hrobu?

Hromas: Nechápu, kdo je myšlen tím špičky české myslivosti, dnes je špička MZe, které řídí myslivost. My jsme za ČMMJ již dávno dávali návrh, aby na Mze vznikl odbor myslivosti, ryb a včel, doufám že se nám to podaří.

Štych: Pokud má tazatel na mysli nás, představitele mysliveckých organizací, dovolil bych si silně oponovat. My se sice dohadujeme a diskutujeme, ale táhneme za jeden provaz a jde nám společně o to, aby myslivost byla co nejlepší a aby tu hlavně vůbec byla.

Jaký je Váš názor na hraniční spory?

Hromas: Stačí se podívat na to, že po roce 1992 se délka hranic honiteb zvýšila o 30 až 50 %. To je podstatné zmnožení hranic a tím pádem i zmnožení hraničních sporů. Proto pokud prosazujeme větší honitby, jedním z efektů by mělo být i odstranění těchto sporů. Navíc zvěř by se měla důsledně chovat v oblastech chovu zvěře a mělo by to být ustanoveno v zákoně.

Řehák: Vždy tvrdím, že hranice děláme ne pro zvěř, ale pro lidi. Zvěř umělou hranici nepozná a pokud by byli myslivci slušní a nebyli mezi námi hladovci po ráně, tak by byly hranice nepodstatné. Co se týče oblastí chovu , mělo by to sice být v zákoně, ale zase závisí na dohodě a vůli myslivců a kde chtějí, tam se dohodnou. A funguje to tak již dnes.

Jaký je Váš názor na pronajímání honiteb cizincům?

Hromas: Někdo nám pořád hrozí, že musíme přizpůsobit zákonné normy Evropské unii prý včetně možnosti pronájmu honiteb cizincům. ČMMJ má jednoznačné slovo ze Štrasburku, že EU považuje myslivecké zákony jako svébytné a specifické normy jednotlivých zemí, které se nemohou sjednocovat. Je to podle mne jen otázka našeho postoje, jak se k tvorbě nového zákona postavíme.

Štych: Jen drobnou připomínku, i v tak liberalizované zemi jako je Britská Kolumbie je zahraniční lovec mnohonásobně znevýhodněn proti domácímu a nikdo v tom nevidí porušení demokracie.

Vach: Já to nebezpečí vidím jako snahu obyčejného českého státního úředníka, který chce být iniciativnější a vstřícnější EU více, než je zapotřebí.

Řehák: Navrhuji rozdělit výkon práva myslivosti a vlastního lovu. Starost, péči o zvěř, každodenní sledování dění v honitbě a další činnosti by měl dělat člověk přímo v místě, a ne nějaký nájemce z Vídně nebo z Holandska, který sem přijede jednou za dva měsíce. No a pak bych se odděleně bavil o pronájmu možnosti lovu.

Hromas: Ale já si myslím, že poplatkový lov je pro myslivce vlastně demoralizující. Jestliže se celý rok starám o zvěř, a pak přijede nějaký bohatý cizinec, budu se cítit jako jeho sluha. Poplatkové lovy by se snížily změnou nájemného. Protože zač my vlastně platíme nájemné? Za to že jdu s puškou do lesa? Že jdu krmit, zlepšovat úživnost, léčit zvěř? Vždyť dnes může do lesa každý. Kdybychom platili poplatek státu odvozený od produkce zvěřiny v honitbě, byli bychom asi zcela jinde.

Jaký je vztah k ostatním mysliveckým organizacím, Váš názor na boj mezi nimi?

Hromas: Nejsem nijakým příznivcem boje, jsem přesvědčen, že se vše dá rozumně vyjednat a projednat.

Štych: Už ve stanovách máme, že každý člen Řádu může být členem jakékoliv jiné myslivecké organizace a se všemi také spolupracujeme.

Vach: U nás panuje názor, že na nějaké revoluční myšlenky není doba, je třeba stále více prostoru na vyjasňování si názorů a myšlenek.

Řehák: Jsem tvrdý zastánce bojových myšlenek vně odvětví myslivosti a ne mezi jednotlivými mysliveckými organizacemi. Jsem přesvědčen o tom, že deset let jsme byli slušní a vstřícní, ale dnes je situace ještě horší. Proto si myslím, že jednoznačně musíme státu ukázat, co společnosti myslivci přináší. Jen tvrdý tlak na stát může něco přinést.

V průběhu besedy zaznamenal Ing. Jiří KASINA