Biopotraviny jsou zdravé, ale prodraží se

Biopotraviny, vyrobené bez pomoci chemie, se stávají častější součástí jídelníčku. Vyšší cenu vyvažují jakostí, lepší stravitelností, skladovatelností a prospěšností pro lidský organismus.

Vyšší jakost, látky prospěšné organismu, jasný původ a chuťově zajímavé vlastnosti může očekávat ten, kdo si koupí bioprodukt či biopotravinu označenou příslušnou ochrannou známkou. Zaplatí obvykle více než za potravinu vyrobenou klasickým způsobem ve velkochovech či na polích bohatě prosycených chemickými hnojivy. Má ale větší jistotu, že prospěje svému zdraví. Pokud jsou bioprodukty kvalitně vyrobeny, nabízejí nemálo lákadel. "Obsahují více vitaminů a zdraví prospěšných látek, jsou chutnější, voňavější a lépe se skladují," říká Josef Škeřík, správce eegionálního centra PRO - BIO Polabí, a dodává, že mimo jiné mají také podstatně méně škodlivých látek, některé je nemají prakticky vůbec. "Je to dáno přístupem k výrobě," upřesňuje. "Zvířata se pasou, živí se přirozenou potravou, zelenou pící, nic je nestresuje." To má podle něj výrazný vliv na jakost masa, a to nejen z hlediska zdravotního, ale také na jeho vlastnosti jako kuchyňské suroviny. Podobné to je i s rostlinnými produkty. Nejrůznější chemické přípravky, kterými se ovlivňují takové vlastnosti rostlin, jako je velikost, trvanlivost či odolnost proti škůdcům, se většinou záporně projevují na chuťových vlastnostech a nutriční hodnotě. "Co je platné, že jablko je jako malované, když má minimum vitaminů a nevoní," dodává Škeřík.

Přísný zákon

Zákon o ekologickém zemědělství, který platí od 1. ledna 2000, stanovuje přísné podmínky pro hospodaření ekologických zemědělců a označování jejich výrobků. Základní podmínkou je výroba bez chemických prostředků, hnojiv a postřiků. Důležité je také označení místa, dokonce konkrétního pozemku či stáje, odkud potravina pochází. Žádný výrobek, který nepochází z ekologického zemědělství, nesmí obsahovat ve svém označení slova BIO nebo EKO, grafický znak, ani žádný údaj poukazující na ekologický, organický, přírodní nebo biologický způsob výroby. Mnoho renomovaných výrobců muselo v souvislosti s tímto zákonem přízpůsobit názvy svých výrobků novým podmínkám. Takže například z Bio jogurtů od Danone se stala Activia, Dr. Bio z olomoucké Olmy se změnil na Dr. Bifido. Velkovýrobci a klasická obchodní síť se s těmito požadavky zákona rychle vyrovnali, ale to neznamená, že spotřebitel nemůže narazit na problematické výrobky. Příjemné a prospěšné vlastnosti bioproduktů přímo volají po napodobování. Na trzích mimo střechu, tedy v nejrůznějších tržnicích nebo při silnicích, se to jen hemží nejrůznějšími výrobky s přízviskem domácí, ekologický, přírodní a podobně. Smyslem tohoto označení však velmi často bývá jen a jen prodat za každou cenu a za vyšší výdělek. Obranou je důsledné vyhledávání ochranné bio-značky nebo požádat prodejce o předložení certifikátu. Už označení domácí by v každém kupujícím mělo vzbudit obezřetnost, jestli se mu někdo nepokouší vytahat z kapsy zbytečně více peněz.

Vady na kráse

Většina lidí by jistě dala přednost biologicky čistým potravinám, ale zatím je odrazují některé jejich vlastnosti. Tím nejméně podstatným problémem jsou senzorické, tedy smysl postřehnutelné nedostatky. Patří mezi ně deformace plodů, menší velikost, nevzhlednost. "Je třeba si uvědomit, že za velikostí, barvou či pěkným tvarem často stojí chemie," říká Pavel Jiřík, ekologický sadař z Českého Středohoří. Zkušenosti z mnoha zemí potvrzují, že čím dál větší počet spotřebitelů je ochoten tolerovat tyto maličkosti kvůli převažujícím kladným stránkám, tedy hlavně přínosu pro zdraví. Větší překážkou rychlejší rozšiřování biopotravin je jejich cena. "Není se čemu divit, přírodní postupy jsou časově i finančně náročnější," říká Škeřík. Podle něj je opodstatněné, aby vzhledem ke své kvalitě byly dražší než potraviny konvenční. Cenit by se měla zejména ohleduplnost k životnímu prostředí, zachování a udržování venkovského prostředí hledisko. Ne každý spotřebitel však má pro vyšší cenu pochopení. Vidí to podle toho, co dokáže akceptovat jeho peněženka. "Únosnou mezí pro tuzemský trh je cenový rozdíl 10 až 20 % ve prospěch biopotravin," říká nákupčí jednoho řetězce supermarketů. To většinou odpovídá, v zahraničí jsou tyto rozdíly běžné a nejsou výjimkou ani vyšší rozmezí. Rakouské ekologické mléko a hovězí je o 15 % dražší než klasické, vepřové dokonce až o 90 %. V Itálii jsou podstatnější rozdíly. Ceny jsou tu vyšší od 50 až 75 %, maso o 80 a vejce také o 80 %. V Dánsku je ekologická zelenina dražší o 20 až 50 % stejně jako brambory, ovoce o 50 až 100 %. Odborníci se však shodují, že pokud by se měly docenit veškeré přednosti biopotravin, jejich ceny by mohly být třikrát až desetkrát vyšší než u produkce z klasických hospodářství.

Kde je koupit

Kromě zavedených prodejů přímo ze dvora je síť specializovaných prodejen biopotravin již prakticky po celé republice. Toto zboží nabízejí i prodejny zdravé výživy, čímž se možnost nákupu rozšiřuje. Nejsilnější zázemí mají biopotraviny v těchto obchodech v Praze, Brně, východních Čechách a na severní Moravě, naopak nejchudší v západních Čechách a na jižní Moravě. Ovšem i zde, jako i jinde po celé ČR, se blýská ještě na lepší časy, protože o biopotraviny projevily výrazný zájem i obchodní řetězce.