Česko úspěšně omezuje exhalace

Česká republika patří ve snižování produkce skleníkových plynů, které způsobují globální oteplování, mezi premianty. Oproti roku 1990 omezilo Česko produkci oxidu uhličitého a dalších škodlivin o 27 procent, což mezi průmyslově vyspělými zeměmi Evropy nemá obdoby. Na mezinárodní konferenci o změnách klimatu v roce 1997 v Kjótu se Česko zavázalo, že mezi roky 2008 a 2012 sníží emise - stejně jako Evropská unie - o osm procent. Ministr životního prostředí Miloš Kužvart poznamenal, že na "českém úspěchu" nemá podíl pouze propad průmyslové výroby z počátku devadesátých let. V posledních letech se podle Kužvarta začíná projevovat větší efektivita průmyslu a využívání ekologicky šetrnějších technologií. Nejvíce skleníkových plynů totiž vzniká v tepelných elektrárnách a v průmyslu. "Rovněž výhled roku 2010 je značně optimistický," domnívá se Kužvart.

NA NIŽŠÍCH EMISÍCH LZE VYDĚLAT

Některé země budou mít s plněním Kjótského protokolu potíže a nezbude jim nic jiného než si potřebná procenta koupit jinde. Od zemí, které limity splňují s rezervami. Například Evropská unie zvažuje, že by obchodování s emisními limity zavedla od roku 2005. Jelikož má Česko velkou naději splnit mezinárodní závazek s výraznou rezervou, otvírá se možnost část přebytku prodat. Stát by přitom mohl na prodeji části svých nadbytečných emisí vydělat ročně miliardy korun. Radikální ochránci přírody však varují, aby obchodování se skleníkovými plyny neohrozilo smysl dohody z Kjóta - snížit celkové emise na celé Zemi. Už teď od dohody odstoupil nový americký prezident George Bush, což vyvolalo ostré mezinárodní protesty. "Emisní obchodování by měl být jen doplněk. Prvotní je samozřejmě snižování emisí," řekl Jan Pretel, vedoucí oddělení klimatických změn Českého hydrometeorologického ústavu a místopředseda mezinárodní pracovní skupiny, která zjišťuje, jaké dopady mohou mít klimatické změny na jednotlivé regiony Země. Ministr Kužvart uvedl, že peníze z případného prodeje "nadbytku" by mohly financovat programy na další omezování skleníkových plynů, například snižování energetické náročnosti průmyslu nebo využívání alternativních zdrojů energie, jako jsou malé vodní elektrárny nebo sluneční kolektory. Po větším využívání obnovitelných zdrojů a snižování skleníkových plynů volají už roky ekologické organizace, které upozorňují na to, že i přes pokles produkce oxidu uhličitého a dalších zplodin má republika co dohánět: emise skleníkových plynů na jednoho obyvatele totiž stále patří k nejvyšším v Evropě. Skleníkový efekt by se v Česku mohl projevit například častějšími povodněmi nebo delšími obdobími sucha.

Tisk

Další články v kategorii Ekologie

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics


Kalendář


Podporujeme utipa.info