Chov bílých jelenů u státního podniku LČR

Jedním z cílů státní lesnické politiky je zachování genofondu vzácných a ohrožených druhů zvěře, včetně jejich biotopů. Do této skupiny jednoznačně patří i bílá jelení zvěř, chovaná na našem území již více než 200 let.

HISTORIE VÝSKYTU BÍLÉ JELENÍ ZVĚŘE NA NAŠEM ÚZEMÍ

Ačkoliv není historický původ bílých jelenů jednoznačně prokázán a zdá se, že se tak nestane ani v budoucnu, byla s velkou pravděpodobností jejich domovem Persie (Dobroruka, Turek). Bílé jeleny lze zařadit k poddruhu jelena kavkazského (Cervus elaphus maral). Do Čech byli přivezeni již kolem roku 1780, kdy se jejich vlastníky stali kníže Schwarzenberg, hrabata Waldstein, Czernin a Kinský a pravděpodobně i další šlechtické rody. Založené chovy však většinou v krátké době zanikly, a když byl v roce 1880 uloven v mnichovohradišťské oboře poslední bílý jelen, zůstal v Čechách jediný chov, který vznikl roku 1824 z asi deseti kusů, darovaných hrabětem Kinským z Chlumce nad Cidlinou Matyáši Thun Hohensteinovi do Žehušic. Vysušením velkého rybníka Kravinec za žehušickým zámeckým parkem a připlocením okolních listnatých lesních porostů vznikla obora, ve které tento kmen bílé leucistické jelení zvěře (pigmentovaná kůže, modrá oční duhovka) vcelku dobře prosperoval a za padesát let, po osvěžení krve divoce zbarvenou zvěří z nyní již zaniklé obory Vedralka v Železných horách, se stavy zvěře zvýšily až na 200 kusů. Během existence chovu poklesly několikrát stavy zvěře až na kritickou hranici a ne vždy uvážené chovatelské experimenty společně se zanedbáním péče o pastevní porosty měly negativní vliv na kvalitu populace. Podle pamětníků zůstalo v oboře Žehušice po druhé světové válce pouze 28 kusů jelení zvěře, kterou se jen s obtížemi dařilo rozmnožovat. V důsledku neudržování odvodňovacího systému došlo v oboře k zamokření luk a následnému rozvoji parazitárních onemocnění, včetně motolic. Nepříznivý stav lze dokumentovat údaji z roku 1967, kdy bylo v kmenovém stavu stále jen 35 kusů (13 jelenů, 16 laní, 6 kolouchů), z toho 11 bílých, 12 červených a 12 strakatých, přičemž 10 z nich bylo starších deseti let. V přírůstku nebyl ani jeden bílý kolouch.

70. LÉTA - NOVÝ PŘÍSTUP K CHOVU

V sedmdesátých letech začíná být konečně věnována bílým jelenům větší pozornost. Rozsáhlé úpravy vodního režimu půd a kultivace pastevních ploch jsou základem pro vytvoření vhodných podmínek pro zdravý chov. Během existence chovu se však zúčastnilo reprodukce jen velmi málo jedinců nepříbuzných, takže se zákonitě začaly projevovat průvodní jevy příbuzenské plemenitby - inbrídingové deprese. Konstituce zvěře slábla, zvyšovala se náchylnost k infekcím, výskyt tělesných anomálií byl běžným jevem a zvěř se dožívala podstatně nižšího věku než je u jelení zvěře obvyklé. Limitujícím faktorem rozvoje populace byla velmi nízká reprodukce. V roce 1967 vzniká záměr na vybudování dalšího oborního objektu pro vedení druhé linie z důvodů eliminace příbuzenské plemenitby. Při hledání vhodné lokality bylo důležité i hledisko veterinární, aby zvěř přišla do prostředí s minimem rizik pro vznik parazitárních a jiných nákaz. V návrhu byla bývalá daňčí obora Bratčice (okr. Kutná Hora), park a přilehlé porosty u zámku Kačina (okr. Kutná Hora) a nejdále pokročila příprava v lesní části Palác u Heřmanova Městce (okr. Chrudim), pro kterou byla již zpracována i studie oborního objektu. Nakonec však byly vybrány pozemky bývalé srnčí obory v lesním komplexu zvaný Háj, navazující na park státního zámku Žleby u Čáslavi (okr. Kutná Hora). V roce 1972 bylo započato se stavbou plotu a o rok později přichází do nového oborního objektu o rozloze 120 ha první zvěř. V tomto roce žilo v oboře Žehušice celkem 51 kusů jelení zvěře, z nichž je vybráno 6 červených (4 jeleni, 2 laně) pro oboru Žleby. Až do roku 1979 je do nové lokality přesunována pouze divoce zbarvená zvěř a k ní přidána nepříbuzná zvěř jelena evropského z volnosti (Orlické hory). V létě toho roku je pak přivezen, tehdy v Žehušicích nejsilnější, bílý jelen jménem Bořivoj a počet bíle zbarveného potomstva v dalších letech pomalu stoupá. Při transformaci státních lesů přecházejí k 1. 10. 1992 oba chovy s celkovým počtem více než 220 kusů jelení zvěře různého zbarvení pod správu státního podniku Lesy České republiky (LČR). Záhy však, již v březnu 1993, je obora Žehušice navrácena v restituci původním vlastníkům, a tím jsou plánované záměry budoucí vzájemné komunikace dvou chovů na čas přerušeny.

METODY A VÝSLEDKY CHOVU V OBOŘE ŽLEBY

Opusťme nyní přesnou chronologii vývoje chovu a zaměřme se podrobněji na dosažené výsledky.

Obora Žleby byla založena jako šlechtitelský objekt pro chov druhé linie bílé jelení zvěře s co možná největším genetickým oddělením od populace původní. V budoucnu by tak bylo možné použít nejmladší generace potomstva zpětně k vzájemnému osvěžení krve.

Ve správě LČR zůstala na přelomu let 1992/93 žlebská populace s počtem 105 kusů a se stále se lepšící barevnou strukturou. Na tomto stavu měl velkou zásluhu oborník pan Stanislav Bek, který spojil s bílou jelení zvěří ve Žlebech 20 let svého života. Prioritou chovu zůstalo posílení konstituce, odstranění příznaků příbuzenské plemenitby a dobrý zdravotní stav s důrazem na zkvalitňování barevné struktury ve prospěch bílé populace. Základem pro splnění vytčených cílů bylo výrazné zlepšení životních podmínek pro zvěř, čehož se dosáhlo v posledním decenniu založením nových úživných ploch a rozsáhlými porostními úpravami v habrových doubravách, dříve zvěří jen sezónně využívaných.

Bílá zvěř je velmi vnímavá ke všem stresujícím faktorům. Toto platí dvojnásob v obdobích rozhodujících o reprodukci stáda. Obora je rozdělena vnitřními ploty na 8 samostatných částí, z nichž některé mohou být vzájemně propojeny. Před každou říjí je hlavní stádo již během léta rozdělováno na jednotlivé kmeny, aby bylo umožněno více jelenům zasáhnout do reprodukce a zároveň došlo k oddělení některých, v tomto období zvláště agresivních, jedinců. Třídění zvěře probíhá nenásilnou formou místní změnou systému krmení. Od roku 1989 je do chovu zařazován každoročně cizí nepříbuzný divoce zbarvený jelen a nejlepší potomstvo použito k dalšímu šlechtění.

V roce 1992 byl uskutečněn poslední přesun zvěře ze Žehušic a přivezen bílý jelen jménem Albín. Tento velmi kvalitní jedinec neměl téměř 30 let žádnou přímou příbuzenskou vazbu na zvěř chovanou v oboře Žleby. Po zařazení do chovu se skupinou bílých žlebských laní bylo narozené potomstvo barevně vysoce nadprůměrné. Tato opatření společně s předkládáním kvalitních krmiv obsahujících všechny složky nezbytné pro zdravý vývoj a zabezpečení co možná největšího klidu pro zvěř přinášejí své výsledky. V posledních pěti letech nejsou pozorovány tělesné anomálie typické pro inbríding. Výskyt dříve častého onemocnění papiliomytózou (kožní fibrom) má sestupnou tendenci a od roku 1997 nebyl zjištěn. Zvyšuje se schopnost reprodukce laní, která se více přiblížila k hodnotě normální pro volně žijící populace jelena evropského. Skutečný koeficient očekávané produkce (podíl potomstva a samičí zvěře starší jednoho roku) se do roku 1987 pohyboval maximálně do hodnoty 0,45. Za posledních 5 let nevykazuje tento koeficient hodnotu nižší než 0,59, přičemž v roce 1997 to bylo 0,78. Horší výsledky v reprodukci posledních dvou let (koef. 0,65 resp. 0,61) jsou pravděpodobně způsobeny narušením sociální struktury stáda spojeného s rozsáhlým přesunem zvěře do obory Kopidlno, o které bude ještě řeč.

I když síla trofejí není u bílých jelenů tím nejpodstatnějším a jejich bodová hodnota může, vzhledem k slabší tělesné konstituci, jen stěží konkurovat nejkvalitnějším chovům jelena evropského v ČR, svědčí hmotnost a kvalita paroží bílých jelenů v oboře Žleby o dobré kondici a výživném stavu zvěře. Opakovaně dosažená hodnota 195 bodů CIC u trofejí získaných v uplynulých letech to jen potvrzuje. Pohled na čistě bílého jelena, jehož hlava nese navíc mohutné paroží, je, zvláště v době parožení nedlouho před vytloukáním, skutečně impozantní.

Šlechtitelská práce v posledních letech nedává zatím odpověď na otázku k podstatě genetického vedení bílého zbarvení jelení zvěře. Důležité však je, že v současné době lze hovořit o žlebském chovu jako o populaci zdravé, bez příznaků inbrídingu, se stále se zlepšujícím standardem bílého zbarvení. Za necelých 30 let bylo vychováno z vybrané, barevně nekvalitní žehušické zvěře stádo, které může svému původnímu domovu směle barevně a hlavně biologicky konkurovat.

KOPIDLNO - DALŠÍ DOMOV BÍLÉ JELENÍ ZVĚŘE

Na jaře roku 1995 bylo v oboře Žleby celkem 118 kusů jelení zvěře různého zbarvení. Tehdy padlo rozhodnutí založit druhý chov bílých jelenů u LČR. Důvodem bylo jednak navázání na původní záměr a vytvoření vlastní druhé linie pro genetické rozdělení populace, a dále pak bohužel stále neukončený spor o majetky bývalého panství Žleby. K tomuto účelu byla z více možností nakonec vybrána daňčí obora Kopidlno na Lesní správě LČR Hořice (okr. Jičín).

Odchyt zvěře ve žlebské oboře byl realizován zčásti ve dvou odchytových zařízeních a dále pak s využitím individuální a skupinové imobilizace ve spolupráci s Doc. J. Lamkou z Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Uskutečnění plánovaného záměru bylo velmi náročné a přesun zvěře proběhl v deseti skupinách. V době od 2. 9. 1995 do 24. 3. 1998 bylo do obory Kopidlno převezeno 91 kusů převážně bílé jelení zvěře. Během odchytů nedošlo k žádnému úhynu, pouze jeden slabší strakatý kolouch musel být později pro poranění běhu uloven.

Obora Kopidlno je nyní rozdělena na dvě části. V menší z nich o ploše 24 ha je záměrem chovat kmen co nejbělejších jedinců a ostatní plochu (168 ha) sdílí bílá jelení zvěř s vcelku kvalitním chovem daňka skvrnitého. Vzhledem k omezené rozloze obory a současným vysokým početním stavům zvěře bude třeba v krátké době učinit zásadní rozhodnutí, aby nebylo neúměrně zatěžováno přírodní prostředí obory a ta byla schopna poskytnout svým obyvatelům kvalitní podmínky pro život.

Obora Kopidlno je jedním z chovů v ČR, kde byla pozitivně diagnostikována paratuberkulóza daňčí zvěře. V současné době je tedy vzájemná komunikace chovů ztížena. Tato situace však není v tomto okamžiku limitujícím faktorem prosperity bílé jelení zvěře, jelikož je od počátku záměrem chovat obě populace po delší čas odděleně. Lze jen doufat, že do té doby bude problém mykobakteriózy uspokojivě vyřešen.

Oborní chovy bílé jelení zvěře u LČR, s. p.

Pozn. V oboře Janovice je vyčleněno pro chov bílého jelena 20 ha.

PLÁNY DO BUDOUCNA

Jedním z bodů deklarovaných v Programu 2000 - Zajištění cílů veřejného zájmu u LČR je i založení třetího chovu bílé jelení zvěře v rámci LČR. V roce 1999 byla vyčleněna dvacetihektarová část s vhodnou druhovou skladbou dřevin a dostatkem pastevních ploch v oboře Janovice (okr. Chrudim), která je stejně jako obora žlebská v obhospodařování lesní správy LČR Ronov nad Doubravou. Tento objekt bude úzce spolupracovat při šlechtění s chovem v oboře Žleby. V současné době je zde umístěn jeden kmen (1 jelen, 3 laně) kvalitní bílé jelení zvěře. Ostatní plocha obory (592 ha) je určena k chovu jelena evropského a muflona.

Jakékoliv chovatelské kroky v populacích bílých jelenů musí mít stále na paměti relativně velmi velkou vzájemnou příbuznost v populaci. Poslední iniciativou v oblasti genetiky je program spolupráce LČR s Farmaceutickou fakultou UK Hradec Králové, Veterinární a farmaceutickou univerzitou v Brně a Výzkumným ústavem veterinárního lékařství v Brně, jehož cílem bude při využití posledních výzkumů a nejmodernějších metod vyhodnotit stav zvěře z hlediska genetického a vypracovat perspektivní metodiku pro chov bílé populace jelenů, jejichž počet, plodnost a zdravotní stav by zajišťoval trvalé přežití. V žádném případě nelze riziko inbrídingové deprese podceňovat, zvláště nyní při značném snížení početních stavů v oboře Žleby. Aby bílý jelen zůstal zachován i pro generace příští, pokračují LČR ve snaze o získání vhodných nepříbuzných jedinců jak v Čechách, tak i v zahraničí.

I VY SE MŮŽETE PŘIJET PODÍVAT

Jak bylo již řečeno, snaží se pracovníci LČR zabezpečit bílým jelenům nejlepší možné životní podmínky. Z důvodů chovatelských i veterinárních není dnes možné dopustit přílišné rušení všech tří stád v jejich současných biotopech. Aby se však mohla široká veřejnost seznámit s touto přírodní raritou, je ve Žlebech v letních měsících (15.5. - 30.8.) otevřena ukázková obůrka. Jen pět minut chůze ze zámku je dobře přístupný objekt, kde jeleny nejen uvidíte, ale dozvíte se i vše o minulosti, současnosti i dalších plánech LČR při záchraně jejich populace. Sokolnické ukázky, spojené s výkladem o problematice chovu a ochrany dravců a sov, velmi zajímavou formou přispívají k atraktivitě areálu, který je příspěvkem LČR pro zvýšení rekreačních funkcí lesů v turisticky velmi využívaném okolí státního zámku Žleby.

Početní stavy bílé jelení zvěře u LČR, s. p. (k 31. 3. běžného roku)

ING. ZDENĚK NEVOLE