Chytnout v lese pytláka je věcí osobního hrdinství lesní stráže

Od roku 1989 se počet pytláckých zásahů proti zvěři v hodnitbách Českobudějovicka ztrojnásobil, byť jde po novele zákona již o trestný čin. Chytnout v lese pytláka je věcí ohromného osobního hrdinství, říkají někteří z myslivců, ale jiní, kteří tyto kolegy považují za naivky, takovouto snahu nepokrytě charakterizují minimálně jako hloupost a zbytečné riskování vlastního života.

Českobudějovicko -

"Od roku 1989 se počet pytláckých zásahů v mysliveckých revírech ztrojnásobil. Příčin je několik, a jednou z hlavních je to, že jde bohužel o velmi lukrativní činnost," konstatuje Oldřich Tripes, člen Okresní myslivecké rady České Budějovice.

Pro ilustraci dále uvádí, že jedna porce srnčího stojí nyní v restauracích kolem 260 korun, a restauratéři dají pytlákovi za jeden kus srnčího rádi 1000 korun, když ve výkupu by museli za tentýž kus zaplatit kolem dvou tisíc. Takže obě strany jsou spokojeny a každý si přijde na své.

"Jedna z lokalit, na kterou se pytláci velmi zaměřili, je honitba mezi Hrdějovicemi, Hlubokou nad Vltavou a Hosínem. Kolem půl druhé ráno tam jezdí po polích a lukách auto, jehož posádka svítí kolem reflektory a hledá zvěř. Tam jí už bylo vystříleno velmi mnoho," potvrzuje Tripes a dodává, že podobně se chová jedna parta pytláků v honitbě Mysliveckého sdružení Temelín. Tam pytlačí ze starší škodovky, která má státní poznávací značku z kradeného trabanta.

"A z nedávné doby je také případ chovného tříletého srnce mimořádné kvality, který byl u Komařic ubit osmi ranami z malorážky. Stalo se to v noci a umíral až do rána," upřesňuje ještě Tripes.

Historický exkurs I

Podle Sněmovního usnesení z roku 1585 bylo možno trestem smrti trestat již jen vlastní čin pytláctví. Pokud dostal pytlák vězení, musel podepsat, že pod ztrátou hrdla již nikdy pytlačit nebude. Stalo - li se tak, mohl i za sebemenší přestupek následovat trest smrti. Za císaře Karla IV. byla pytlákům do těla vypalována písmena W, WR, WG (Wilddieb -pytlák).

Za Marie Terezie byli pytláci posíláni až na deset let v poutech na stavbu pevnosti na území dnešního Rumunska.

Novela je novela, praxe je praxe

Novela současného trestního zákona z října 1998 stanoví, že za neoprávněný lov zvěře či ryb může být pachatel podle závažnosti tohoto trestného činu potrestán finanční pokutou, propadnutím věci nebo trestem odnění svobody až na pět let.

"To je sice v pořádku, ale je tu jeden kardinální problém, dopadení pytláka nebo pytláků a jejich usvědčení je téměř nemožné," poznamenal k tomu Oldřich Tripes.

A jeden z českobudějovických myslivců, který si z pochopitelných důvodů nepřál být jmenován, ho ještě doplnil:

"Zastavit pytláka v revíru považuji ani ne tak za osobní hrdinství, ale přímo za hloupost, protože byť má myslivecká stráž nyní statut veřejného činitele, smí pouze podezřelého legitimovat a pak předvést na policii. Co si budeme povídat, takový myslivec, který se k tomuto jednání odhodlá, riskuje vlastní život."

K tomu ještě Tripes dodává:

"Dnes jsou pytláci velmi organizovaní. První část party jezdí a zvěř střílí, druhá část, která nemá zbraně, pak zvěř nakládá a odváží. A když byste je i zastavili, řeknou, že zvěř někde našli a jedou ji ohlásit a předat na sdružení. Prostě je nelze usvědčit."

Historický exkurs II Ostatně o tom, že i sdružování pytláků do tlup není novinkou, svědčí opět historické zápisy.

Stavy zvěře byly pytláckými tlupami značně decimovány. Došlo dokonce i k bojům celých skupin pytláků proti mysliveckému personálu, jako 12. června 1844 v revíru Dřevíč. Výsledkem bylo hodně zraněných i usmrcených na obou stranách. . .

Pytlákem je i majitel volně pobíhajícího psa

"Nechá-li majitel po honitbě pobíhat volně svého psa, i on je v podstatě pytlákem, protože pes, především na jaře, užene srnčí nebo zajíce v době, kdy nemají tolik energetických zásob, a místo toho, aby zvěř před jarem odpočívala, po takovémto kontaktu hyne.

"Například v okolí Roudného bývalo dostatek zvěře, ale jak se tam naučili vodit někteří lidé své psy, ti ji vybili," říká Oldřich Tripes.

Jak závěrem zdůrazňuje, jednou z možností, jak zamezit cirkulaci upytlačené zvěře po restauracích, je zavedení tzv. značek po ulovení ve formě plomby, která se umístí na legálně odlovenou zvěř. Tak by byl znám původ zvěře a problémů s pytláky by mohlo být snad méně.