DEUS 21 upravuje dešťovou i odpadní vodu

Na území asi 100 stavebních pozemků s novou výstavbou se svádí dešťová voda do podzemních zásobníků, použitím nejmodernější filtrační techniky se upravuje a vrací obyvatelům jako užitková voda v jakosti pitné vody. Odpadní vody jsou připojeny na vakuovou kanalizaci svedenou do vodárny a zde vyčištěny anaerobní technikou na pitnou vodu. Pitná voda z místního vodovodu se odebírá jen v množství nutném na pití a vaření.

To je filozofie projektu DEUS 21 (Dezentrales urbanes Infrastruktur-System) s podporou 2 mil. euro od Spolkového ministerstva pro vzdělání a výzkum jako modelový projekt pro decentralizované využívání vodních zdrojů na malých územních celcích.

ÚPRAVA DEŠŤOVÉ VODY

Srdcem zařízení je vodárna, dvoupodlažní stavba jednoduché dřevěné konstrukce, v níž je umístěna technologie pro filtraci dešťové vody, vakuová stanice kanalizace a anaerobní bioreaktory pro čištění odpadních vod. Dešťová voda z celého sídliště se svádí vlastními kanály do podzemní nádrže objemu 300 m3. Odtud se odebírá do vodárny ke zpracování na rotačních filtrech Bellmer s keramickými deskovými membránami o střední velikosti pórů 0,06 µm, jimiž neprojdou bakterie ani viry. Vyčištěná voda se vrací zvláštním rozvodem jako užitková voda splňující jakost pitné vody podle standardu TVO a slouží k mytí, praní, splachování toalet, mytí nádobí a zalévání. Dešťová voda je měkká, nevyžaduje změkčovací prostředky, neusazuje vodní kámen a šetří pračky i myčky.

ČIŠTĚNÍ ODPADNÍCH VOD

Veškeré odpadní vody z domácností se sbírají ve sběrači a odtud vedou vakuovou kanalizací do vakuové stanice vodárny. Výhodou vakuových kanalizací ve splachování (známých např. z letadel) je nízká spotřeba vody, pouhých 10 %, jak již poznali ve Skandinávii nebo v Japonsku, kde je hodně rozšířená. Další výhodou jsou nižší světlosti a tloušťka kanalizačních potrubí s nižší hmotností a spotřebou kanalizační litiny nahrazenou příp. plasty.

Odpadní vody se po hrubém předčištění biologicky čistí v anaerobním bioreaktoru o objemu 2,5 m3, postačujícím pro potřeby 50 obyvatel. O další bioreaktory je vodárna rozšířitelná podle potřeby. Bioreaktor pracuje bez přístupu vzdušného kyslíku a při teplotě okolí v celém průběhu čištění. To je novinkou, na rozdíl od běžných procesů, kde se aerobní procesy užívají aspoň na dočištění. Při anaerobním procesu se tvoří méně biomasy, prakticky nevzniká téměř žádný kal, odpadají náklady na provzdušňování bioreaktoru a vzniká více bioplynu jako směs metanu a CO2. Náplň bioreaktoru se míchá bioplynem. Spalování bioplynu nejenže pokrývá potřebu energie a tepla vodárny, ale vylepšuje ekonomiku prodejem přebytku proudu do sítě. Po biologickém čištění následuje mikrofiltrace, která oddělí namnožené bakterie vracející se do reaktoru a vodu jako filtrát.

Vyčištěná voda má nízké hodnoty biologické spotřeby kyslíku pod 60 mg/l (dosahuje zpravidla zpravidla 30 mg/l) a neobsahuje prakticky žádné organické látky, pouze fosfáty a čpavkový dusík. Fosfáty se zpracují vysrážením na fosforečnan amonno-hořečnatý, čpavek se regeneruje na iontoměniči vzduchem a zachycuje jako síran amonný. Z obou se získává cenné hnojivo. Voda je vhodná k zalévání, ke koupání a k vypouštění do veřejných toků.

Ukázkovou koncepci využívání dešťové vody a zařízení projektu DEUS 21 nyní čeká provoz na zabydlovaném sídlišti s rostoucím počtem obyvatel. Během něho se bude zařízení optimalizovat i pro komerční využití v oblastech chudých na zdroje vody a pro rozvojové země. K první zahraniční aplikaci dochází v Brazílii.

Alexandr Abušinov