Ekosystémy na Šumavě se zotavují z okyselení rychleji, než se čekalo

Ekosystémy na Šumavě se zotavují z okyselení na konci 20. století rychleji, než se předpokládalo, a to i v dobách klimatických změn. Důkazem je například oživení vodní fauny šumavských jezer, návrat pstruhů do jezera Laka, ale také klesající množství uhlíku a rostoucí procento vápníku v opadu stromů. Vyplývá to z výsledků výzkumů národních parků Bavorský les a Šumava, které se zaměřily zejména na to, jak funguje příroda bez lidských zásahů a zda se dokáže les sám obnovit. ČTK to řekl mluvčí Národního parku Šumava (NPŠ) Jan Dvořák.

"Na první odpovědi jsme si museli počkat několik desetiletí a na další si ještě počkat musíme," řekl ředitel NPŠ Pavel Hubený. Podle jeho náměstka Martina Starého se západní a střední Evropa za posledních více než 100 let odcizila přírodě. "Přírodním procesům jsme totiž ponechali jen zlomky území, a tak vlastně pořádně nevíme, jak fungují," řekl.

Za převratná Dvořák označil zjištění týkající se působení vývratů stromů na lesní ekosystémy. "Ukazuje se, že vyvracející se stromy jsou nedílnou součástí uceleného přírodního procesu, stejně jako odumřelé dřevo a přirozená obnova lesa. Četnost a rozsah vývratů má nakonec pozitivní vliv na zadržování vody v krajině a na utváření krajiny samotné," řekl. Výzkum se rovněž zabýval hodnocením rozdílů vodní bilance v lesích a na loukách. Prokázala se přitom vyšší půdní vlhkost na travních porostech a nižší ve vzrostlém lese, způsobená pravděpodobně výparem stromů. V suchých obdobích vykazoval nejsušší bilanci bukový les i proti smrkovému.

Dosavadní třicetiletá existence NPŠ se podle Hubeného nesla hlavně v duchu konfliktu mezi lesnickým bojem s šířícím se kůrovcem a snahou ochranářů nechat přírodní procesy běžet bez ovlivňování. "Všechna naše zkoumání nakonec ukázala, že jestliže má být les v budoucnu ponechán přírodě, lesnické zásahy v této cestě příliš nepomohou. Ochuzují budoucí les o složky a struktury, které jsou pro něj přirozené, a které v celém ekosystému hrají různě významnou funkci. To, že jsme ponechali v lese dřevo ve velkém, vyvolalo doslova explozi biodiverzity," uvedl ředitel. Podle něj se v parku objevily druhy, které se považovaly za vymřelé, hlavně houby a hmyz. "A dále dnes víme, že odumřelé dřevo je obrovskou zásobárnou vody, je to v podstatě samostatný mokřad. Tlející dřevo bude fixovat vodu další desítky let," dodal.

Oba parky shrnuly výsledky výzkumů do desatera. Klíčovým zjištěním je třeba to, že se les zmlazuje sám, že v parcích je vysoká míra druhové diverzity nebo že návraty vzácných živočichů jsou možné. Monitoring také ukázal, že v bavorsko-českých pohraničních horách žije 550 až 600 tetřevů hlušců. Jejich populace je stále nad kritickou hodnotou 470 jedinců, nezbytnou pro její dlouhodobé přežití. Analýzy vzorků trusu ukázaly, že se úroveň jejich stresu zvyšuje s počtem návštěvníků, a proto je nezbytné zachovat jim nerušená útočiště. Deset hlavních závěrů je dostupných na webu NPŠ.

Autor: ČTK