FANFÁRY POD BUCHLOVEM

ING. ET ING. FRANTIŠEK BEZDĚK

Hrad Buchlov byl od počátku 13. století významným správním střediskem celé jižní Moravy. Vrchní královský lovčí tu předsedal zvláštnímu soudu, který tvrdě trestal každý přečin, včetně deliktů proti mravnosti a manželskému soužití. Pytláctví bylo nejčastěji řešeno useknutím ruky. Zda se lapkové při svých výpravách po vzoru lovců dorozumívali také troubením, nevíme. Zato si každý jistě dobře vybaví pověst o Ctiradovi a Šárce, kde právě zatroubení na roh bylo signálem k závěrečnému dramatu.

Lovecká hudba v dnešní době prožívá období velké renesance a zahájení honu fanfárou již naštěstí není považováno za buržoazní přežitek jako v době předlistopadové. Kouzlu tónů borlic a loveckých rohů od té doby podlehli mnozí. Třetí březnový víkend se pod Buchlov sjely trubačské soubory z celé České republiky, které dnes zastřešuje Klub mysliveckých trubačů při ČMMJ. Čekalo je pracovní setkání s odborným seminářem.

TRUBAČSKÝ SEMINÁŘ

Odbornou část semináře řídili členové Loveckého tria Praha, které je naší nejstarší skupinou profesionálních trubačů s bohatou škálou koncertních úspěchů doma i v zahraničí. Jeho dva členové jsou současně sólisty na lesní roh v předních pražských hudebních tělesech. Ve srovnání s nimi se ostatní účastníci semináře zabývají loveckou hudbou jen příležitostně. Profesní složení hráčů sedmnácti souborů, které se pod Buchlovem sešly, bylo velmi pestré. K hudbě mají nejblíže dva hráči na trubku v dechových kapelách a učitelka hudby na LŠU. Přijely také dva soubory tvořené studenty středních lesnických škol. Většinu z téměř osmdesáti přítomných však tvořili lesníci a myslivci. Zájem o loveckou hudbu je v minulosti spojil už několikrát, a tak se i nyní pilně věnovali nejen teorii techniky hry, ale především nácviku nových fanfár a skladeb, které jsou předepsány jako povinné pro účast v Mezinárodní soutěži trubačů, pořádané letos v červnu na zámku Ohrada u Hluboké nad Vltavou.

Na závěr třídenního soustředění v neděli 17. března 2002 zazněla v bazilice na Velehradě troubená Svatohubertská mše B dur, jejíž provedení osobně řídil její spoluautor JUDr. Petr Vacek. Ještě nikdy nebylo k tomuto účelu vytvořeno tak početné trubačské těleso a je symbolické, že právě Velehrad, který je považován za kolébku křesťanství u nás, byl místem tak významného hudebního setkání. Zážitek z dokonalého provedení ocenili nejen věřící a početné davy posluchačů v zeleném, ale také velká skupina poutníků ze Slovinska. Mši totiž spolu s deseti dalšími kněžími celebroval Msgre. Alois Uran, biskup z Lublaně. Když v naprostém tichu dozněly poslední tóny lesnic, byl potlesk více než tří tisíc diváků opravdu bouřlivý. Před bazilikou pak jako přídavek zazněly ještě některé české lovecké signály, znělky a povely.

NA KONCERTĚ

Průřez českou loveckou hudbou zájemcům ze širokého okolí nabídl odpolední koncert, který se uskutečnil v uherskohradišťské Redutě. Zdejší sál je široko daleko považován za místo s nejlepší akustikou. Velký dojem zanechalo nejdříve vystoupení prof. Josefa Brázdy, který se zabývá hrou na nejstarší nástroje z doby Ludvíka XIV. Je naším největším a nejznámějším sběratelem starých notových záznamů a na nástroj z roku 1705 předvedl několik ukázek hry francouzských pikérů. Skladby vzniklé později se hrály jinou technikou a především již na nástroje s větším tónovým rozsahem. Barokní lovecká hudba je proto daleko melodičtější. Posluchači měli možnost zaposlouchat se nejen do skladeb Leopolda Koželuha, Ondřeje Antona, Antonína Rejchy a Pavla Vranického, ale také do známých fanfár Dykových a Selementových, které jsou dnes součástí každé myslivecké akce. Na pódiu se s ukázkami hry vystřídaly všechny soubory, které pak koncert společně zakončily závěrečnou částí ze Svatohubertské mše.

Přestože trubače z Kladské, Rokycan, Děčína, Javorníka a ostatních vzdálenějších míst čekala dlouhá cesta domů, někteří ještě zůstali. Hlasy osmi párů lesních rohů, které se v pozdním slunečném odpoledni začaly postupně ozývat z rohu náměstí, byly dostatečným překvapením jak pro náhodné kolemjdoucí, tak i pro ty, kteří spěchali na večerní mši do františkánského kostela. Ten byl před pěti lety těžce poškozen povodní a celá Svatohubertská mše v něm večer zazněla ještě jednou jako součást oslav jeho nedávného znovuotevření.

Naše země dala základ mnohým mysliveckým tradicím. Lovecké fanfáry k lovu neoddělitelně patří. Nezkusíte to i vy?

Svět myslivosti č. 5/2002