Hnízdění bažantů a faktory ovlivňující jeho úspěšnost

01.05.2001 | Myslivost

Počátkem jara, když se rozpadají zimní společenstva bažantů, obsazují jako první vhodná jarní stanoviště ti kohouti, kteří již dříve zaujímali v zimních skupinách dominantní postavení. Zpravidla jsou to starší jedinci, jejichž větší zkušenosti a vyšší tělesná hmotnost jim umožňuje snadněji se prosadit. Dominantní kohouti si vytvářejí na obsazených stanovištích teritoria, která si pečlivě hlídají. V hustě obsazených lokalitách se část kohoutů, projevujících teritoriální chování, vzdaluje vzhledem k nedostatku vhodného prostoru i na větší vzdálenosti od zimních stanovišť. Teritoria jednotlivých kohoutů se zvláště v lokalitách s vyšší hustotou bažantů často ve svých okrajových částech vzájemně překrývají. Jejich rozloha se pohybuje podle struktury terénu a hustoty zazvěření ve velmi širokém rozmezí 0,5 až 10 hektarů. Většina z teritorií ovládaných jedním kohoutem zaujímá plochu 1 až 4 hektary.

Slabší jedinci, kteří neprojevují teritoriální chování, jsou zejména v počátečním období toku od dominantních kohoutů uvnitř teritorií do určité míry trpěni, pokud zachovávají patřičný odstup. Postupem času jsou však i oni stále více vytlačováni k okrajům teritorií. Poněvadž se musí zdržovat na méně vhodných stanovištích, dochází u nich často k velkým ztrátám, způsobených jak přirozenými nepřáteli, tak i silniční dopravou. Biotelemetrickým sledováním (biotelemetrie je metoda sledování zvířete na dálku pomocí malých vysílaček umístěných na jeho těle), prováděných v různých lokalitách, se prokázalo, že neteritoriální kohouti mají v porovnání s těmi, kteří vlastní teritoria, podstatně vyšší úmrtnost.

Také bažantí slepice obsazují během března a první polovinu dubna stanoviště, na kterých se zdržují v následujícím jarním a letním období. Mladé slepice mají přitom zpravidla větší akční rádius než starší jedinci. Tak bylo například biotelemetrickými pozorováními v jedné anglické pokusné oblasti zjištěno, že u jednoletých bažantích slepic činila průměrná vzdálenost mezi zimními a jarními stanovišti více než 300 metrů. Starší slepice se naproti tomu ve stejném prostředí na jaře vzdalovaly v průměru méně než 200 m od zimních stanovišť.

Zhruba do poloviny dubna je obsazování hnízdních stanovišť bažantími slepicemi prakticky ukončeno. V této době se slepice přidružují ke kohoutům, kteří mají teritoria v blízkém okolí jejich hnízdních stanovišť. Nezřídka se přitom stává, že teritoriální kohout zůstává osamocený, pokud se v blízkosti jeho teritoria žádné slepice neusadí. Naopak ve zvláště vhodných lokalitách se kolem příslušného teritoriálního kohouta shromažďuje často i několik slepic. V takových případech se mezi nimi vytváří jasné hierarchické pořadí. To se projevuje tím, že slepice zaujímající vyšší postavení mají ve skupině přednost při příjmu potravy a zároveň obsazují i ta nejvhodnější místa k hnízdění. Přidružení k teritoriálnímu kohoutovi má pro slepice značné výhody. Jednou z nich je, že teritoriální kohout stále velmi pozorně kontroluje své okolí a poplašným voláním varuje před případným nebezpečím. Pomocí biotelemetrie bylo zjištěno, že ty bažantí slepice, které neměly ve svém bezprostředním okolí teritoriálního kohouta, strávily téměř desetkrát více času sledováním okolí než slepice přidružené ke kohoutovi. Větší pocit bezpečí slepic má velký význam pro jejich energetickou bilanci. V pokusech se ukázalo, že slepice, nacházející se ve společnosti kohouta, ztrávily zhruba třikrát více času hledáním a příjmem potravy než ty, které byly samotné. Z toho vyplývá, že přítomnost teritoriálního kohouta jednak znamená pro slepice zvýšenou ochranu před přirozenými nepřáteli během reprodukčního období, a zároveň má i pozitivní vliv na jejich kondici v době snůšky a hnízdění. Neméně významnou roli hraje teritoriální kohout i tím, že vytlačením svých konkurentů z teritoria zabraňuje nadměrnému obtěžování slepic jinými kohouty v době hnízdění.

Zhruba v druhé polovině dubna nastává období snůšky, během níž bažantí slepice v snůškových intervalech jednoho až dvou dnů snesou do hnízd celkem přibližně 8 až 16 vajec. Mezi myslivci je dosti rozšířeno mínění, že s přibývajícím stářím slepic klesá jejich reprodukční schopnost. Jak bylo v celé řadě pokusů prokázáno, dosahují bažantí slepice nejvyšší průměrné snůšky ve stáří dvou let. Později, ve věku tří až čtyř let, se jejich reprodukční schopnost již poněkud snižuje, ale stále je ještě srovnatelná s reprodukční schopností jednoletých slepic. Při biotelemetrických sledováních ve volné přírodě nebyly prokázány rozdíly v průměrných velikostech snůšky mezi různě starými bažantími slepicemi. Na druhé straně je při posuzování reprodukčních schopností jednotlivých věkových kategorií třeba brát v úvahu, že čím je slepice starší, tím větší zkušenosti může uplatnit při výběru vhodného místa pro hnízdění a odchov kuřat stejně jako při jejich ochraně před nepřáteli.

Obavy některých myslivců ze snížené reprodukce v důsledku přestárnutí slepic v případě jejich hájení jsou neopodstatněné už i z toho důvodu, že v dnešní přírodě se bažantí slepice v důsledku vysokých přirozených ztrát nedožívají zpravidla příliš vysokého věku ani tehdy, když nejsou loveny.

Během snůškového období, které trvá zhruba 2 týdny, navštěvují slepice svá hnízda pouze za účelem snášky. S vlastním sezením na vejcích začínají teprve poté, kdy je snůška kompletní. Po zasednutí opouštějí hnízdící slepice svá hnízda zpravidla pouze jednou až dvakrát denně. Pozorování pomocí videokamery ukázala, že většina slepic se vzdaluje z hnízda za účelem příjmu potravy a případného provedení nezbytné péče o opeření popelením s určitou pravidelností, a to nejčastěji v dopolední době mezi 8 až 10 hodinou a během odpoledne zhruba mezi 15 a 18 hodinou. Četnost a délka trvání přestávek v hnízdění jsou u jednotlivých slepic značně rozdílné. Velkou roli hraje dostupnost potravy v bezprostřednám okolí a zejména počasí, ale také stádium hnízdění. Především na jeho počátku opouštějí slepice hnízda během teplých slunečných dnů často i na několik hodin. V této době jsou také snáze ochotny, například při vyrušování, hnízdo s již nasednutou snůškou definitivně opustit. V pokročilejším stadiu hnízdění sedí naopak velmi pevně a vzdalují se z hnízd pouze na krátkou dobu.

Pokud je hnízdo ještě v období snůšky z nějaké příčiny zničeno nebo poškozeno,zakládá bažantí slepice na jiném stanovišti během krátké doby náhradní snůšku. K opuštění hnízda a vytvoření nové náhradní snůšky dochází často také tehdy, když je slepice na hnízdním stanovišti opakovaně vyrušována. Někdy se stává, že slepice v průběhu snůšky hnízdo opustí i bez zjevné příčiny a pokračuje dále ve snášení vajíček v jiném náhradním hnízdě. Pokud je ale hnízdo zničeno nebo opuštěno slepicí v pokročilém stádiu hnízdění, k vytvoření nové náhradní snůšky zpravidla již nedojde.

Délka hnízdění, to znamená doba od trvalého zasednutí slepice na vejce až po vylíhnutí kuřat, se u bažantů pohybuje kolem 24 dní. I když po celé toto období zůstávají slepice kromě krátkých přestávek na hnízdě umístěném na zemi a mohou být tedy snadnou obětí pro většinu přirozených nepřátel, nejsou pro ně za normálních podmínek tak lehce dosažitelné, jak by se člověk mohl domnívat. Kromě vynikajícího ochranného zbarvení jim poskytuje výtečnou ochranu především jejich schopnost značně omezit v této době vydávání svého tělesného pachu. Tím jsou hnízdící slepice pro většinu nepřátel nejen opticky, ale i pachově velmi obtížně zjistitelné. To potvrdily i výsledky pokusů, ve kterých se ukázalo, že i dobře vycvičení stavěcí psi nebyli často schopni objevit podle pachu hnízdící slepici na vzdálenost menší než 1 metr. Jak výsledky některých studií naznačují, je schopnost hnízdících slepic ke snížení vydávání tělesného pachu do velké míry závislá na jejich zdravotním stavu. Především při silnějším napadení parazity může být schopnost k omezení zanechávání pachových stop značně snížena. Tuto domněnku potvrzují i výsledky pozorování prováděných u jiných kurovitých ptáků, skotských sněžných kurů, které jednoznačně prokázaly, že jedinci s vysokým stupněm napadení střevními parazity bývají podstatně snadněji navětřeni stavěcími psy, než ptáci s nízkým výskytem parazitů.

Přes tak účinnou pasivní ochranu jakou poskytuje nenápadné zbarvení a výrazné snížení pachových stop, jsou ztráty na hnízdících bažantích slepicích v dnešní kulturní krajině často velmi vysoké. zvláště v honitbách, ve kterých je škodná nedostatečně regulována. Jak velký vliv mají predátoři na bažanty v době hnízdění, ukazuje přesvědčivě celá řada studií, které byly na toto téma během uplynulých desetiletí v různých zemích zpracovány. Ve většině z nich se pohybuje rozsah zjištěných ztrát způsobených živočišnými nepřáteli v rozmezí mezi 20 až 60% z celkového počtu sledovaných hnízd.

Pro výši hnízdních ztrát hraje důležitou roli nejen intenzita výskytu škodné zvěře, která je ve většině dnešních honiteb značně vysoká, ale neobyčejně velký význam má i celková struktura krajiny. Čím menší a izolovanější jsou plochy vhodné k hnízdění, o to větší jsou hnízdní ztráty. Především v oblastech s intenzivní rostlinou výrobou, kde je nedostatek trvalého krytu v podobě remízů, lesíků a rákosových ploch, se bažantí slepice v době snůšky a následujícího hnízdění převážně soustředí na těch několika málo vhodných stanovišť s dostatečným krytem, které se nacházejí v této době v krajině . Tyto stanoviště vyhledává ale v prvé řadě také veškerá škodná zvěř. Markantní prvky v krajině, jako jsou například remízy, rákosové pásy a keřové skupiny, představují nejen místa zvýšeného výskytu většiny druhů drobné srstnaté i pernaté škodné zvěře, ale bývají také zvlášť intenzivně kontrolovány liškami, které k nim pravidelně přicházejí často i na větší vzdálenosti. Tím se stávají tato stanoviště, pokud jsou rozptýlené v malém množství jako ostrůvky v krajině, pro bažantí zvěř (stejně jako pro mnoho dalších živočišných druhů) tzv.ekologickými pastmi.

To potvrzují názorně i naše výsledky při sledování úspěšnosti hnízdění bažantů v jednom dolnorakouském pokusném revíru s rozdílnou krajinou strukturou. V oblasti s velkým počtem vzájemně propojených ploch s trvalým krytem bylo pouze necelých 15% námi zjištěných bažantích hnízd během celé periody hnízdění zničeno živočišnými nepřáteli. V sousední oblasti, ve které se nachází na několika izolovaných stanovištích poměrně málo ploch s vhodným trvalým krytem, dosahovaly ztráty u nalezených bažantích hnízd více než 80% (Grafika). I když tento jednoznačný výsledek sledování v jedné modelové oblasti nelze zevšeobecňovat, přesto jej můžeme považovat za názorný příklad, jak nedostatečná struktura krajiny negativně ovlivňuje životní podmínky nejen bažantí zvěře, ale i mnoha jiných živočišných druhů. Zároveň se na tomto pokusu potvrdilo, jak důležitá je intenzivní myslivecká regulace predátorů především tam, kde je ekologická rovnováha narušena v jejich prospěch.