Invazní druhy rostlin a živočichů - vážný problém naší přírody

Článek V. Míky: Invazní rostliny - okrasa, která ničí původní českou květenu, HaNo 2. 6. 2005, na příkladu bolševníku velkolepého, asijských křídlatek ad. dobře popsal závažný problém ochrany přírody nejen ČR - problém zavlékání cizokrajných druhů rostlin (a živočichů) do naší přírody. Není podstatné, zda se zavlečení změní v ekologickou katastrofu během krátké doby, jak se stalo v případě daru britské královny - králíka - Austrálii, nebo zda cizokrajný druh v novém prostředí živoří celé století, než se zadaptuje a začne lavinovitě šířit, jako se stalo v popsaném případě bolševníku a křídlatek. Není též podstatné, zda se tak stalo záměrně nebo zda došlo k zavlečení nedopatřením, viz zavlečení mandelinky bramborové za první světové války do Francie, odkud se pak rozšířila po celé Evropě. Podstatné je, že člověk neodpovědně zavleče cizokrajný druh rostlin či živočichů do odlišného prostředí, např. pro okrasu, a později se diví, co ten druh dokáže dělat. To už ale bývá dosti pozdě.

Ohrožení rozsáhlých území národního parku České Švýcarsko, částečně i chráněných krajinných oblastí (CHKO) pískovcových skalních měst borovicí vejmutovkou se dá řešit poměrně snadno: stačí ji důsledně kácet včetně malých stromků a nevysazovat. Totéž platí o borovici černé, jež ničí četné lokality CHKO Český kras a řady dalších regionů, v minulosti přírodně cenných území. Horší to je s akátem, který prakticky zničil původní společenstva na bezpočtu více i méně přírodně cenných lokalit nejen v ČR. I akát se musí kácet, jenže obráží a to i opakovaně řadu let. Lépe se hubí, když jeho pařez pomažeme jedem, např. rondapem. Spolehlivé je jen víceleté pravidelné spásání obrážejících výhonků akátu ovcemi a kozami. Podobně lze pastvou skotu ničit i bolševník. Problém je ve skutečnosti, že potřebný dobytek nejen v nejpostiženějším regionu CHKO Slavkovský les často chybí.

Problém invazních druhů potřebuje hodně osvěty. Žádný sentimentalismus, že je bolševník velkolepý či borovice černá krásná, či že akát skýtá potravu včelám. Je nutné je nahradit domácími druhy, např. borovici vejmutovku a černou naší domácí borovicí lesní, akát domácími listnáči atp. Sentimentalismus není na místě ani u zahrádkářů či chovatelů. Princip předběžné opatrnosti, tj. nezavlékat cizokrajné druhy k nám, by měl platit i pro ně, a to nejen ve zvlášť chráněných územích. Konečně, zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. zde mluví jasně. Jiná věc je, že povinnost likvidovat plevele na polích a loukách v zákonu o rostlinolékařské péči je v praxi při neutěšeném stavu zemědělství ČR těžko prosaditelná. Invazní druhy v naší přírodě nemají co dělat. Nutné je se snažit je postupně likvidovat, v prvé řadě ve zvlášť chráněných územích. Míka správně ukazuje, že alespoň u některých invazních druhů to není a nebude vůbec snadné a že některé postupy jsou neúčinné. Nejen křídlatky a netýkavka žláznatá jsou toho smutným dokladem.

Konečně je třeba vidět, že máme problém i s invazními druhy živočichů. Nejde zdaleka jen o spornou kozu bezoárovou v CHKO Pálava, vysazování amerického pstruha duhového rybáři či kaštany ničící východoasijský motýlek klíněnka, který se k nám rozšířil od Ochridského jezera. Zlí jazykové tvrdí, že se brzy stane vážným problémem psoun prériový, který se do Trojské kotliny v Praze šíří ze ZOO.