JARNÍ LOV KACHEN

Po dvou hodinách letu, provázeného nezbytnými turbulencemi, přistáváme ve finském Turku. Cílem naší cesty je ostrov Korpo, kam již poněkolikáté míříme za svými přáteli z místního loveckého klubu. Je 12. května, vrcholí jarní lov kachen.

Finské pobřežní vody jsou posety desítkami tisíců ostrovů. Na ploše 37 000 km2 je evidováno 81 000 ostrovů větších než 100 m2 a další tisíce ostrůvků menších. Ostrovy jsou kamenité, často tvořené pouze obrovskými vyhlazenými žulovými skalami. Se vzrůstající vzdáleností od pevniny ubývá stromů (borovice, jíva, osika, bříza), zůstává pouze sporá bylinná vegetace.

Ostrované představují svéráznou etnickou skupinu, kterou formovalo více než tisíc let trvající osídlení. Zcela výjimečné postavení mají obyvatelé největšího ostrova Aland, požívající značné dávky autonomie a pyšnící se také svým parlamentem. Švédština je na ostrovech rovnocenným jazykem finštině, všechny informace jsou dvojjazyčné.

PROČ LOVIT KACHNY NA JAŘE?

Zemědělství, chov dobytka a zejména rybolov a lov zvěře byly odedávna hlavní činností ostrovanů zajišťující dostatek kvalitních potravin, nutných k přežití dlouhých zim. Aby byla zajištěna kontinuita osídlení tohoto území, požívali ostrované řadu privilegií. Jedním z nich je i jarní lov mořských ptáků. První zmínkou o tomto lovu a současně jeho zákonnou podporou, byl výnos švédského krále Karla z roku 1648, umožňující ostrovanům lovit mořské ptáky, vracející se na hnízdiště. Od této doby existuje ve finské lovecké legislativě nepřetržitý řetěz zákonných norem upravujících tento druh lovu a přizpůsobující ho konkrétním společenským podmínkám. Je zřejmé, že za téměř 400 let praktikování toho lovu doznaly jeho metody, ale také jeho význam, zásadních změn. Přinejmenším tento lov ztratil svůj původní smysl, spočívající v zajištění čerstvého masa po dlouhé zimě. Stal se však nedílnou součástí kulturního dědictví, které je považováno za základní faktor posílení sebeúcty a identity této etnické skupiny. I v dnešní době je jarní lov kachen jedním ze stabilizujících prvků osídlení ostrovů ležících při vnější hranici souostroví.

OSTROVNÍ FAUNA

Větší část souostroví ležící ve Finském zálivu je zahrnuta do Národního parku. Celá oblast je významným zimovištěm a hnízdištěm různých druhů ptáků. Daleko od pevniny na malých skalnatých ostrůvcích porostlých řídkou vegetací hnízdí husa velká (300 párů). Výjimečným zážitkem je pozorování tokajících tetřívků, přeletujících nad zpěněnou mořskou hladinou z jednoho ostrůvku na druhý. Druhově nejpestřejší a také nejpočetnější skupinou ptáků jsou však kachny. Dominantním hnízdícím druhem je kajka mořská (150 000 párů), následují hohol severní (70 000 párů), morčák prostřední (25 000 párů), morčák velký (20 000 párů) a turpan hnědý (1 000 párů). Kromě uvedených druhů kachen zde hnízdí také naše běžné druhy (březňačka, polák chocholačka, lžičák). Podle oficiálních statistik zimovalo v této části Baltického moře (zima 1999 - 2000) 2 miliony kajek, 4,5 milionu hoholek, 200 000 morčáků velkých, 125 000 morčáků prostředních, 300 000 hoholů, 1 milion turpanů hnědých 1 milion poláků chocholaček a 1,5 milionu turpanů černých. Na základě těchto údajů byla pro jarní lov určena odstřelová kvóta 75 000 kachen (tj. 0,7 % celkového počtu zimujících kachen!)

Nejvýznamnějším druhem velké zvěře je los obývající prakticky celé souostroví. Příznivý vývoj početních stavů srnčí zvěře, patrný v posledních letech, poskytuje místním lovcům první možnosti k jejímu lovu. Na některé z vhodných ostrovů byli vysazeni jelenci a daňci. Za zmínku také stojí společný výskyt zajíce polního a zajíce běláka. Výčet nejběžnějších druhů lovné zvěře by nebyl úplný bez lišky, jezevce a všudypřítomného psíka mývalovitého. Pro suchozemce je výjimečnou lovnou zvěří tuleň kuželozubý.

TRADICE VERSUS OCHRANÁŘI A PRINCIPY EU

I přes nezpochybnitelné historické kořeny a lokální význam je obecně lov zimujících kachen nebo kachen vracejících se na hnízdiště do značné míry kontroverzní. Byl a je terčem opakovaných útoků ze strany různých domácích i mezinárodních ochranářských organizací. Ve snaze vyhovět jejich tlaku, je tento lov finskými zákony usměrňován řadou velmi razantních omezení.

Lovit se mohou jen kačeři kajky mořské, hohola severního a morčáka velkého. Jen u hoholky lední je povolen lov obou pohlaví. Každoročně je na základě oficiálních údajů o počtu zimujících kachen (data jsou převzata ze statistiky zpracovávané mezinárodní organizací řídící výzkum vodních ptáků IWRB) stanoven preliminář odlovu jednotlivých druhů kachen. Ten je rozdělen na jednotlivé lovecké kluby s přihlédnutím, zda jejich loviště leží na území Národního parku či ne. K lovu mořských kachen je vymezeno pouze 0,6 % plochy celé oblasti. Jsou stanovena fixní lovecká místa, zpravidla malé ostrůvky, při vnější hranici souostroví. Samozřejmou podmínkou je, že tyto ostrůvky nejsou hnízdištěm žádného z lovených druhů kachen. Právo lovit mořské kachny mají pouze ostrované. Členové ostrovního loveckého spolku s trvalým pobytem na pevnině lovit nemohou. Lov je tak umožněn pouze necelému procentu finských lovců. Právo kontroly nad dodržováním jednotlivých omezení mají kromě loveckých orgánů také pracovníci Národního parku, členové pohraniční stráže a policie.

Při vstupu Finska do Evropské unie však ani tato omezující opatření nebyla shledána jako dostačující. V souvislosti se vstupem do EU bylo nutné splnit podmínky formulované v nařízení Evropské komise pro životní prostředí (z roku 1979), týkající se ochrany migrujících ptáků a ptáků na hnízdištích. Díky obratné politice Finského loveckého svazu a ministerstva zemědělství a lesnictví byla jarnímu lovu kachen udělena touto komisí výjimka. Prodlužování platnosti výjimky je však neustále komplikovanější a je závislé na řadě okolností. V současné době visí nad další existencí tohoto svérázného lovu “Damoklův meč”. U Evropského soudu ve Štrasburku leží totiž žádost ochranářských aktivistů na jeho zrušení.

NA LOVU

Jarní lov kachen v podání finských lovců se svým pojetím, vynaloženým fyzickým úsilím a úspěšností zcela vymyká představám ovlivněným kachními hony v našich honitbách. Pro leckteré naše myslivce, zvyklé na minimální fyzické vypětí, které je nutné při kachních honech vynakládat a poměrně bohaté výřady, budou následující řádky k pousmání.

Vstáváme o půlnoci, měsíc je v úplňku a mořská hladina, díky Bohu, jako z olova. V motorovém kutru je z předešlého dne (bez dozoru) uložena veškerá výzbroj a výstroj. Dvě brokovnice, dvě kulovničky Remington, maskovací sítě, dvě desítky balabánů kajek, morčáků a hoholů. Ke kutru je přivázán ještě dřevěný člun se závěsným motorem. Samozřejmě nechybí nezbytný proviant s horkou kávou a čajem. Před námi jsou dvě hodiny plavby na místo určení. Jako suchozemci zcela důvěřujeme námořnickému umění našich přátel Jormy a Bengta. Sedíme zachumláni do rádoby nepromokavých kabátů, ve tmě hledáme různé orientační body, jen náš čtyřnohý průvodce, labradorský retrívr Sampo, spí. S blížícím se rozedněním a s rostoucí vzdáleností od pobřeží se zvětšuje vítr. Vlnky, zpočátku jen několikacentimetrové mají již pořádné čepice z mořské pěny. Nad mořem přelétají hejna různých druhů kachen. Místy narážíme na obrovská seskupení hoholek čítajících několik tisíc jedinců. Našim cílem je maličký ostrůvek na samé hranici souostroví. V zátoce, kde přistáváme, sedí několik kačerů kajky, morčáka velkého a dva, tři páry turpana hnědého. Vykládáme vše potřebné. Na samém břehu stavíme pomocí vyplavených klád a větví, potažených maskovací sítí, nepříliš maskující kryt. Ve vzdálenosti asi 20 metrů od krytu rozmísťuje Jorma na mořské hladině skupiny balabánů. Než usedneme na různá, umně vyrobená sedátka, zateplená polystyrenem, přilétá kačer morčáka velkého a sedá si nedaleko nás. Ještě zbývá obléci Sampovi neoprénový “kabát” a lov může začít. Kolem čtvrté hodiny ranní začínáme s vlastním lovem. Netrvá dlouho a přilétá první kačer kajky. Usedá nedaleko balabánů a připlouvá na dostřel. Zdá se, že jeho ulovení nebude žádný problém. Poněkud v rozporu s našimi zažitými představami, nerozpakují se finští lovci střílet na připlouvající kachny i na vodě. První rána jde jasně mimo cíl, kačer se okamžitě potápí, aby se po dvaceti metrech opět vynořil. Následuje druhá rána, kačer odlétá a usedá asi 100 m od břehu. Dohledávka s motorovým člunem je neúspěšná. Rozpačitě se pozorujeme a doufáme, že další pokus bude úspěšnější. Ani na druhého kačera nečekáme příliš dlouho. Sedá si mezi balabány a začíná tokat. Tentokrát byla dána příležitost Sampovi, aby předvedl, co všechno umí. Asi po hodině čekání je uloven (v letu) kačer morčáka velkého. Za další dvě hodiny přibyli na výřad ještě dva kačeři kajky, střelení kulovnicí. Přestože kolem přelétají hejna různých druhů kachen a naši finští přátelé je lákají jejich voláním, které dovedou mistrně napodobit, náš výřad se již dále nerozrůstá.

Vzhledem k okolnostem lovu, jeho atmosféře, neobyčejně impresivnímu prostředí a dalším těžko popsatelným okolnostem jsme již po žádném dalším úlovku netoužili. Jen tak jsme seděli kolem praskajícího ohně, popíjeli horký čaj z březových hrnečků a vzpomínali na uspěchaný svět kdesi ve střední Evropě.

Pozdě odpoledne balíme vše, co jsme na ostrov přivezli, a vracíme se domů. Čerstvý jižní vítr udělal ze zpáteční cesty tříhodinové dobrodružství. Mokří, ospalí a unavení jsme s povděkem přijali nabídnutou postel a těšili se na další brzké vstávání.

Ještě jednou jsme měli možnost přesvědčit se, že naše první seznámení s jarním lovem kachen nebylo co do nákladů, fyzické námahy a výsledku nijak výjimečné. Opět velmi dlouhá cesta na místo určení (tam i zpět téměř 6 hodin plavby) a dlouhé čekání na jediný úlovek, kterým byl kačer kajky mořské. I přesto, že kolem našeho stanoviště neustále přelétala hejnka nehnízdících kachen kajky, doprovázená roztouženými kačery, bylo velmi obtížné přimět je ke změně letu. Ani naše balabány a dokonalé hlasové projevy Jormy a Bengta neslavily úspěch. Oba naši přátelé jsou s lovem spokojeni, považují jeho průběh i výsledek za zcela normální. Už i nám je jasné, že čerstvé maso, jeho množství a kvalita, rozhodně nejsou hlavním důvodem proč s takovou vehemencí tento lov brání, proč věnují tolik času a finančních prostředků na zajištění rozsáhlých sčítacích akcí a také proč v jejich loveckém revíru visí více jak 1 000 hnízdních budek pro hoholy. Stejně jako v předchozích letech ani letos nebude určitě splněna povolená kvóta odstřelu. Určitě se však uskuteční řada neplánovaných setkání kamarádů, kteří se možná celou zimu neviděli a kteří si mají co říci. Podezříváme naše finské přátele, že právě o tom je tento lov.

NÁVRAT DOMŮ

Naše představy o jarním lovu kachen vzaly tedy za své. Žádné vybíjení tokajících kačerů, rušení hnízdících kachen nebo likvidace celých populací zimujících a hnízdících druhů. Místo toho velmi direktivně řízený a kultivovaný lov s mnoha omezeními, podložený daty získanými specializovanými institucemi, o jejichž sympatiích s lovem lze s úspěchem pochybovat. Neskutečná lovecká disciplina, spočívající v absolutním dodržování všech nařízení (Jak snadné mohlo být ulovení možná desítky kačerů kajky mořské tokajících na ostrůvku vzdáleném od našeho loveckého stanoviště možná 500 m? Jak snadné by bylo lovit turpany sedající mezi naše balabány? Jak jednoduché by bylo “upravovat” počet ulovených kachen?), je naprostou samozřejmostí. Přiznám, že pro našince sledujícího dění v naší myslivosti tu jde o mnoho podnětů k zamyšlení.

Víkend končí, loučíme se s přáteli a věříme, že jejich snaha o zachování tradice bude úspěšná.

RNDr. Petr Koubek, CSc., Ing. Jaroslav Červený, CSc., Milan Pěchovič