Kde se daří tetřevům

Podle zkušeností rakouských myslivců se tetřevům dříve nejlépe dařilo v selských lesích, kde se z lesnického hlediska hospodařilo ne právě dobře. Lesy byly prořídlé, zbavené klestu, někdy se v nich i páslo. Slunce však mělo přístup k půdě, kde se dařilo důležité potravě tetřevů - borůvkám a brusinkám.

Tento stav se však v poválečných letech změnil. Selské lesy nabyly pro majitele na významu, zvýšilo se jejich zakmenění a stavy tetřevů společně se změnami prostředí začaly od 60. let klesat. Aby se tetřev udržel v hospodářském lese, musí se zachovat jeho populace na rozsáhlé ploše a nedospustit, aby se rozpadla na izolované ostrůvky. Pro tetřeva je výhodné maloplošné hospodářství s přirozeným zmlazením, malými holosečemi a okrajovými a skupinovitými sečemi. Přitom je nutné, aby přirozené zmlazení nebylo příliš husté. Jako dříve by se měl klest stahovat do hromad, aby se tetřeví zvěř mohla volně pohybovat po zemi.

Ukazuje se, že dřívější názor, že tetřeví zvěři vyhovuje výběrný hospodářský způsob, je mylný. Výběrný les s velkou zásobou dřevní hmoty, ve kterém jsou na téže ploše zastoupeny všechny věkové třídy, a kde většinou převažují stinné dřeviny, je zcela nevhodný pro ty druhy zvěře, jež jsou odkázány na prosvělené řidší staré porosty.

Der Anblick, 4/2000, Rš