Ke kořenům myslivosti

Ke korenum myslivosti

Dlouho jsem premýšlel, zda vubec a jak zacít. Budu se totiž pokoušet hledat cestu ke korenum mysliveckých tradic. Nejde tedy o overování neceho konkrétního. Mohu sáhnout - ted zatím nekam do neznáma - naprosto presne, anebo nakonec po dukladné príprave a shánení podkladu za nejaký cas zjistím, že veškerá moje snaha byla marná. Proc se nebojím zbytecné práce? Nutí mne k tomu dnešní vyckávání parlamentu a senátu nad návrhem novely zákona o myslivosti. Nutí me k tomu i prípad, kdy jsem v breznu 1999 jako soudní znalec v oboru myslivosti posuzoval škodu zpusobenou nájemci honitby synkem cloveka, o kterém jsem se do té doby domníval, že je to kolega lesák a dobrý myslivec. Naopak - privážet po pet let nekdy i ctyri kusy zvere behem noci domu, mnohdy bez ohledu na dobu hájení - o tom prece musel jako starostlivý otec vedet. Kde tenkrát zustala jeho stavovská cest a kde se v nem ted bere jeho drzost dál každý den vstupovat do budovy Lesu CR s nevinným výrazem ve tvári? Pokud jsem se musel v posudku zabývat otázkou viny ci neviny a také sám hledal odpoved na spoustu jiných nevyslovených otázek, budu muset najít i nový prístup nejen k tomuto cloveku, ale i ke všem, kterí se na tom podíleli treba jen nezájmem vcas zasáhnout, sedeli a cpali se bifteky z lane, o níž zcela jiste vedeli, že byla upytlacena v cizí honitbe a navíc v dobe hájení.

Myslivost za první republiky znám z vyprávení pametníku. I drív se chodilo strílet do panského. Pokud tenkrát nekdo pytlacil, bylo to prevážne z hladu, a tedy z potreby prežít. Jako myslivecký adept jsem byl vychováván až kolem roku 1968, i tehdy byla situace jiná. Lidová myslivost prinesla pres všechna dnes proklamovaná negativa jedno velmi pozitivní - spolecnou péci o zver. Spolecné brigády na stavbu mysliveckých zarízení ci spolecná sklizen sena a pro každého predevším povinná péce o sverený úsek v dobe nouze. I z té doby znám príklady pytláctví, nekterá zvlášt zajímavá jména jsou dnes znovu v CMMJ, protože jejich nositelé po listopadu 1989 hlasite tvrdili, že jejich tehdejší oprávnené vyloucení melo údajne politický podtext. Byli bohužel v polistopadovém revolucním nadšení rehabilitováni. A jiste sami znáte nekteré dnes "moderní" prvky péce o zver po vydání nového zákona o myslivosti v roce 1992! Zver se láká k hromadám siláže a u nich se strílí, jen aby neprešla k sousedum, pytlací se pro peníze a pomyslný pocit uspokojení pri páchání neceho zakázaného.

Pokud se nekdo stává myslivcem, mel by jím být na celý život a vedome a trvale dodržovat všechny zásady mu na zacátku pripomínané. Žít poctive a príkladným životem, jak jsem to našel na výucním liste myslivce z 18. století. To není obehraná písnicka, naopak, neco se musí zmenit, zvlášte pak proto, že v podstate každý nový držitel loveckého lístku dnes není pripravován pecovat o zver, ale stává se spíše figurkou na bojišti nabídek nejruznejších lovu v Kanade, Africe ci na Aljašce a pritom treba neví, jak se pripravuje letnina. Myslivost se stala nutným doplnkem reprezentace podnikatelu, pribývá v ní málo zapálených, od malicka v myslivosti vedených, pro než bylo první odmenou za slušné vysvedcení to, že si mohli sáhnout na otcovu ci dedovu flintu. A myslivecká cest - jaká cest nám tu vlastne zbyla, když se vesele tuneluje kde co, bez obavy z trestu? Zkrachoval mi podnik, založím si druhý. Chytili jste me v lese s upytlaceným kusem - o co jde, já to jen našel...

Pres všechny chmury a všeobecné obavy z toho, že nádherná ceská myslivost, kdysi tolik ve svete cenená a uznávaná, neprežije rok 2000, nebudme malomyslní. Je skutecne treba zapomenout na ono porekadlo "co te nepálí, nehas!" Na náprave pracujme všichni, i když se toho ani sami nedožijeme anebo když se nám vše zdá jako boj s vetrnými mlýny. A nakonec i prohra nás obohatí o nové poznání!

Pokud jde o myslivost jako o jedinou cinnost, o které si myslím, že jí alespon trochu rozumím, napadlo me, že spousta lidí zrejme neví, že také v Cechách již od casu posledních Premyslovcu postupne vznikalo neco, co lovce zavazovalo a stále zavazuje. Lov je nejstarší lidskou cinností, a proto i lovecké tradice budou patrit mezi nejstarší, byt se puvodne vyvíjely jako rituály pro uctívání božstva, a tedy z dnešního pohledu jako s lovem nesouvisející cinnost. Tradic ceské myslivosti si musíme vážit. Pred casem me v lese zasáhl padající strom. Když jsem premýšlel nad tím, co všechno se mohlo stát, vzpomnel jsem si na jeden citát: Až poznání blízkosti vlastní smrti dává životu ten pravý rozmer. Každý premýšlí, jak jej naplnit. Nelze se zavírat jen do ulity vlastních problému ci drobných radostí a už pred padesátkou jen apaticky vyckávat a tešit se na duchod. Pokud je treba neco zmenit, svuj hlas muže zvednout každý. Druhým velmi podstatným podnetem je rozcarování nad soucasným stavem naší myslivosti vyjádrené v cláncích profesora Josefa Hromase, cloveka, kterého si nesmírne vážím a jsem stále hrdý na to, že patrím mezi jeho žáky. Pozdeji jsem pod jeho vedením absolvoval dvouletý postgraduál z myslivosti a presvedcil se, že ceská myslivost má ve svete ten nejlepší zvuk. Jak on nám pri diskusích dlouho do noci dokázal jednoduchými slovy vysvetlovat složité veci! Kdyby jen ti, kterí mu prošli na nekdejší katedre myslivosti LF VŠZ v Brne rukama, došli ke stejnému poznání a rozhodnutí jako já! Pritom by možná stacilo málo - s povolenkou k lovu vydávat zvláštní plombu (jako ve Švédsku, Kanade a USA) a zavést následné kontroly dodávek zveriny do restaurací. Mít k tomu vypracovaný systém veterinární a obchodní kontroly a hlavne fungující lesní, vodní a myslivecké stráže alespon se základním technickým vybavením a hlavne s dostatecnou pravomocí.

Nápravu nedostatku zacneme pripomínkou mysliveckých tradic. Aby se tradice dodržovaly, musíme je nejen znát, ale musíme jim i rozumet. Budoucnost zacíná poznáním minulosti. Vydejte se proto na cestu k jejich korenum. František Antonín hrabe Sporck, jehož lovecký Rád svatého Huberta byl v roce 1695 prvním spolecenstvím lovcu v zemích Koruny ceské, dodržujícím myslivecké tradice a propagujícím zejména etiku lovu, muže být tou správnou osobností, která nás do všeho potrebného zasvetí. Pokusme se vydat na pocátek doby, kdy se lov stále více stával myslivostí, tedy nekam tam, kde se v lidské cinnosti oddelily pocátky remesel a zemedelství, kdy honba za koristí, kterou tehdy zver predstavovala, už nebyla jediným prostredkem obživy, a clovek se tedy o ni mohl postupne zacít starat a pecovat o ni. A protože jsem na pocátku tvrdil, že tradicím musíme také rozumet, pojdme postupne dál - pres jeho barokní dobu parforsních honu a honosných loveckých slavností až do soucasnosti. Hledejme nové, poznávejme z jiného úhlu pohledu znovu i to, co již známe, a pokoušejme se porozumet všem souvislostem. Prestože se s mnohým z príkladu v naší moderní dobe už nesetkáme, bude každé pripomenutí kruckem k pochopení podstaty mysliveckých tradic a zvyku, které jsou odpradávna každodenní soucástí mysliveckých cinností. Pokud je dodržovali a uctívali naši otcové a dedové, pak už jen tento fakt nás zavazuje k tomu, abychom je i my dodržovali a predávali dál. A nejen to - je v nich totiž skryta ohromná morální síla, která nám snad pomuže dnešní ponekud chaotickou dobu prežít.

František BEZDEK, Ukázka z úvodu publikace Hledání korenu mysliveckých tradic