KONKURENCESCHOPNOST OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ ENERGIE V PROCESU GLOBALIZACE

Competitivness of energy renewable resources in the globalization process.

Miroslav Šafařík

Adresa autora:

Ing.Miroslav Šafařík, Katedra zemědělské ekonomiky, Česká zemědělská univerzita

Anotace:

Proces globalizace může být chápán v pozitivním smyslu jako prostředek zlepšení informačních toků, přičemž informace zde může nabývat hlubšího významu, než jak ji obvykle vnímáme. Při hlubším pohledu zjistíme možná překvapivé souvislosti mezi ekonomickými a fyzikálními zákony. Jejich bližším studiem a aplikací pravděpodobně můžeme do značné míry řešit vše, co dnes považujeme za deformace ekonomického systému, nebo za následky těchto deformací.

Poznatky uváděné v článku vyplývají z řešení institucionálního výzkumného záměru CEZ:J03/98:411100013 “Efektivní integrace českého agrárního sektoru v rámci evropských struktur - předpoklad trvale udržitelného rozvoje”.

Summary:

The process of globalization can be perceive affirmatively as means to information flows improvement. Information in this sense might reach higher importance then it is generally understand. In this point of view we could found some suprising connection between economic and physical laws (ecomonic laws are subset of physical of course, but practise often does not respect it). Via the closer study of them we are probably able solve most of we nowadays consider to be distortions of the economy or consequencies of this distortions.

Pieces of knowledge mentioned in the article resultr from the solution of the institutional research intention CEZ:J03/98:411100013 “Efficient integration of the Czech agrarian sector in frame of European structures - a presumption of permanent sustainable development”.

Klíčová slova:

Externality, Obnovitelné zdroje energie, Entropie

Key words:

Externalities, Renewable energy resources, Entropy

Proces globalizace bývá často vnímán poněkud jednostranně jako proces koncentrace kapitálu s důrazem na úlohu světového obchodu a posilování nadnárodních korporací. Na tento proces však lze nahlížet i odlišně, a to především jako na proces informační, který umožní tvorbu a uspořádávání nového pojetí ekonomiky a jako na konvergentní proces směřující k tzv. trvale udržitelné ekonomice.

Hnací silou současných ekonomik světa jsou přírodní zdroje, které jsou převážně svou podstatou neobnovitelné nebo jsou při daném tempu využívání v relativně krátkém časovém období vyčerpatelné. Kromě toho je jejich využívání prakticky bez výjimky spojeno s produkcí záporných externalit. Toto jsou fakta dobře známá a zřejmá, a přesto se úsilí vynakládané na nápravu tohoto stavu nesetkává s odpovídající reakcí. Hledáme-li příčiny, zjistíme, že jsou na určité úrovni shodné s těmi, které stojí v cestě logickému upřednostnění obnovitelných zdrojů a surovin jakožto vstupů do ekonomických procesů.

Jednu z příčin můžeme hledat i v preferované ekonomické teorii, jíž se až do současnosti v podstatě podřizují hospodářské politiky světa. Existuje mnoho ekonomických teorií, ale je svým způsobem symbolické, jak málo jsme ochotni vnímat jedinečné detaily věcí a jevů a takřka nekriticky přijímat věci domněle předurčené. Přitom sám J.M.Keynes například považoval ekonomickou teorii za nástroj, který by měl procházet vývojem a vylepšovat tak parametry lidské existence. Třebaže velcí ekonomové první poloviny tohoto století svým dílem nepopřeli možnost tzv. trvale udržitelného rozvoje a rozvoje využívání obnovitelných zdrojů, prakticky však nadlouho omezili tuto myšlenku jen díky okolnostem, za kterých jejich teorie vznikala.

Jedním z produktů této teorie je i ukazatel HDP, zřejmě jeden ze zásadních prvků znesnadňující další úvahy o environmentálním směrování ekonomiky. HDP se právě důsledným plněním své role jednoduchého měřítka tržních aktivit, umožňujícího relativně snadné mezinárodní srovnání výkonnosti ekonomik, stal jakýmsi katalyzátorem kladné zpětné vazby zesilující ekonomický růst. V tomto případě nebyly vzaty v úvahu zásadní nedostatky měření výkonností ekonomik pomocí HDP a dnes máme dostatek příležitostí se přesvědčit o důsledcích tohoto opomenutí. Je těžké komentovat bez emocí skutečnost, že půl století slouží ekonomům ukazatel, který sčítá zdravé s nemocnými a výsledek vydává za zdravé. Je však nutno připomenout, že HDP je pouzedůsledek ekonomických aktivit, obraz ekonomického růstua ukazatel, jemuž se přičítá mnohem větší význam, než ve skutečnosti představuje.

Konečně ekonomický růst tak, jak jej známe v dnešní podobě nám neříká mnoho, nebo vůbec nic o skutečném stavu společnosti a jejích jednotlivých složek, včetně každého z nás. Už jenom tím, že je založen především na využívání přírodních zdrojů, které se neobjevují v účetnictví jako aktiva a nejsou považovány za produkční faktory, popírá svůj vlastní význam pro člověka a stává se samoúčelným ukazatelem.

Jaká nám předkládá ekonomická teorie východiska?

Prakticky veškeré alternativy řešení vychází z ekonomické úlohy přírodních zdrojů, problematika obnovitelnosti, či neobnovitelnosti zdrojů se tak stává zásadní. Nejčastějším přístupem je formulace ekonomických nástrojů, které implementací do stávajícího ekonomického systému postupně pomohou uspořádat ekonomiku udržitelnou.

Jedním čistě ekonomickým nástrojem je oceňování přírodních zdrojů, které nám umožňuje (za přijetí dalších předpokladů) učinit přírodní zdroje součástí tržního mechanismu ve stávajícím ekonomickém systému.

Obdobným a do jisté míry paralelním řešením je proces internalizace externalit, tj. zahrnutí ekonomické hodnoty externalit do nákladů producentů těchto externalit (princip je stejný pro záporné i kladné externality, třebaže pod pojmem externalita rozumíme spíše jev negativní).

Zastřešujícím řešením ve stávajícím ekonomickém prostředí je ekologická daňová reforma. Vzhledem k tomu, že přívlastek “ekologická” časem poněkud ztratil vypovídací schopnost, můžeme jej vypustit a hovořit obecně o daňové reformě. Podstatou myšlenky je skutečnost, že současné daňové systémy znevýhodňují žádoucí (lidskou práci) před nežádoucím (využívání entit produkujících převážně negativní externality). Princip je obdobný jako v případě spotřebních daní - jedná se vlastně o zdanění aktivit spojených s produkcí externalit. Optimální stav nastává v případě, že se podaří (a to buď náhodou, nebo cílevědomou iterací) nastavit daň (např. podle A.C.Pigou) tak, aby eliminovala společenskou škodu. Ale i v tomto případě se jedná pouze o přechodný stav směrem k novému pojetí úlohy ekonomie.

Jedním z odlišných východisek může být ekonomická teorie založená na materiálových a energetických bilancích. Mezi první kroky patří tvorba environmentálního účetnictví, které by na všech úrovních zahrnovalo přírodních aktiva.

Málokdo si v běžném životě uvědomujeme (doufejme, že si to připouští alespoň většina z ekonomů), že ekonomika podléhá stejným přírodním zákonům a principům jako ostatní jevy, a to, co ekonomové nazývají tržní rovnováhou je neméně křehké v porovnání s rovnováhou libovolného ekosystému, případně celé planety. Ne náhodou se zde nabízí srovnání globální ekonomické rovnováhy (vyváženosti trhů) a globální “ekologické” rovnováhy. Do budoucna by nás toto uvědomění mělo přivést k formulaci mnohem širšího pojetí ekonomiky.

Ekonomové ani politici dnes již nevedou diskuse o tom, zda mají externality konkrétní ekonomické opodstatnění, jako spíše o tom, jakým způsobem je zahrnout do stávajícího ekonomického systému a do jaké míry. Rozhodný krok nás však v této oblasti teprve čeká.

Jednou z priorit je zamezení vzniku negativních externalit při výrobě energie, neboť oblast energetiky vytváří externality, které prokazatelně snižují kvalitu života v globálním měřítku. V této souvislosti si uveďme příklad kvantifikace záporných externalit. Studie EXTERNE (Externalities of energy) zpracovaná pro potřeby Evropské komise ukazuje například, že výroba energie z uhlí (v posledním století největší primární zdroj energie) nás ve společenských nákladech stojí mezi 0,10 - 0,18 EURO/kWh (3,6 - 6,5 Kč/kWh). Extrémním případem je studie zvažující katastrofický scénář, kdy by se vyplnily prognózy rychlého nárůstu průměrné teploty na Zemi a následně zvýšení hladin oceánů. V tomto případě je hodnota společenských nákladů stanovena na 5 EURO/kWh (180 Kč/kWh).

Zastánci využívání tradičních zdrojů se přirozeně proti takovýmto úvahám ohrazují a považují je za neopodstatněné a neprokazatelné. Co je však zcela prokazatelné je přinejmenším skutečnost, že převážná většina zdrojů v současnosti využívaných energetikou je jakýmkoli způsobem neobnovitelná. Naproti tomu stojí možnosti energií takzvaně obnovitelných, pro jejichž rozvoj však současný ekonomický systém nevytváří příhodné podmínky a nejjednodušším argumentem, který je proti těmto zdrojům stavěn je jejich vysoká investiční, případně i provozní náročnost. S liberalizací trhu s elektrickou energií v EU se síla tohoto argumentu zvětšila, neboť ceny energie na volnějším trhu přirozeně klesají a konkurenceschopnost alternativ pochopitelně klesá také. Zde však můžeme vidět příklad politické volby jednodušší cesty - liberalizace dostala přednost před daňovou reformou. Rozhodující je však skutečnost, že obnovitelné zdroje již mají své místo na trhu, mají svou jistou ekonomickou i politickou sílu a každý krok nakonec může být zhodnocen až s dostatečným časovým odstupem.

Pro orientaci v problému je dobré (obecně) dělit věci na domnělé (hypotézy) a evidentní (důkazy) - v případě energetiky je evidentní její značný podíl na nevratné transformaci přírodního bohatství a na produkci externalit, u kterých je evidentní, že způsobují jisté nepříznivé změny v životním prostředí. Za domnělé můžeme považovat prozatím některé globální změny vzhledem k nedostatku relevantních statistických dat a ekonomickou kvantifikaci, resp. ocenění dopadů těchto změn.

Tak, jako byla ve druhé polovině minulého století opuštěna teorie hodnoty založená na ocenění statků prací vynaloženou v průběhu tvorby či získání daného statku, tak dnes začínáme zjišťovat, že vzhledem k ignorování produkčních i mimoprodukčních funkcí přírodních statků ani hodnota měřená vzácností komodity nemusí vždy být skutečně tržní, tudíž dokonalá. Neoklasická ekonomie definuje své determinanty velmi přesně, klade však nesplnitelné podmínky pro uskutečnění daných předpokladů. Jedním z těchto předpokladů je i předpoklad dokonalé informace. V případě, že by institut dokonalé informace existoval, trh by si vždy svými mechanismy alokoval zdroje při nejnižší ztrátě informace, na nejnižší energetické úrovni, nebo chceme-li použít ekonomickou terminologii, s nejnižšími náklady. Dokonalá informace by zároveň byla představena entropií s hodnotou blížící se nule. Půjdeme-li v těchto úvahách ještě dále, možná nalezneme překvapivou souvislost. O třetím tisíciletí se občas hovoří jako o informačním věku, zpravidla však pouze v souvislosti s rozvojem informačních technologií; pokud na tuto skutečnost pohlédneme z hlediska výše uvedených souvislostí uzavřené ekonomiky, materiálově energetického bilančního přístupu, termodynamických zákonů a teorie informace, pak můžeme vidět zásadní úlohu informace pro formování nové ekonomické teorie a z ní vycházející (globální) hospodářské politiky.

Za základní pravidla takovéto uzavřené, trvale udržitelné ekonomiky nevyužívající neobnovitelné zdroje můžeme považovat následující:

1. Obnovitelné zdroje jsou vždy využívány takovým způsobem, aby míra jejich těžby (sklizně) nepřekročila míru jejich regenerace (aktuálního výtěžku, resp. výnosu)

2. Odpad vznikající v průběhu využívání a spotřeby obnovitelných zdrojů vracený zpět do životního prostředí je nejvýše na úrovni jeho asimilační kapacity.

V případě porušení těchto podmínek nedochází pouze k devastaci přírodního zdroje nebo poškozování životního prostředí tak, jak je obvykle chápeme. Navíc je zesílena kladná zpětná vazba, která přenáší negativní externality produkce a spotřeby zpět na začátek procesu, tj. způsobuje zpravidla další škody na životním prostředí a přispívá ke zrychlení devastace původně obnovitelného zdroje.

Rozdíl mezi zdroji obnovitelnými a neobnovitelnými spočívá z tohoto pohledu především v neexistenci regenerace v případě těžby a využívání neobnovitelných zdrojů.

Můžeme zde nalézt nějakou souvislost s využíváním obnovitelných či neobnovitelných zdrojů? Rozdíl oproti značné části ostatních lidských aktivit je v tom, že energii ani zdroje použité k její výrobě nelze jakýmkoli způsobem recyklovat. Dochází zde nejen k nevratným chemickým jevům např. v procesu spalování ale z pohledu uzavřeného cyklu především k rozptýlení energie, k nárůstu entropie. Ze stejného důvodu nelze ani v ostatních odvětvích recyklovat 100% materiálů i kdybychom to byli schopni technicky a technologicky zvládnout, neboť vlivem rozptýlení (nárůstu entropie) v procesu výroby a spotřeby vždy dojde ke ztrátám. Tyto ztráty (a přeneseně bychom mohli tyto ztráty považovat za ztráty “ekonomické”) jsou tím nižší, čím kratší je informační kanál od výroby ke spotřebě a čím nižší jsou teplotní rozdíly s jimiž je výroba energie podmíněna. V praxi to znamená, že by logicky mělo docházet k decentralizaci výroby energie respektive k výrobě v místě spotřeby, ovšem současně s co nejnižším teplotním gradientem. Zde je otevřený prostor pro uplatňování nových technologií, jednak těch, které umožní výrobu i těch, které budou minimalizovat spotřebu při zachování konečného užitku pro spotřebitele.

Není nezbytné zmiňovat veškeré oblasti využití obnovitelných surovin, v nichž zásadní úlohu sehrává zemědělství, resp. lesní hospodářství. Bezpochyby jich v jiných odvětvích nenajdeme více. Podstatné příčiny charakterizující, proč je tento potenciál sektoru využíván z velmi malé části byly již uvedeny, stejně jako možná východiska.

Přibliže si pro zajímavost konkrétní možnost spojení jedné z nejmodernějších technologií s využitím zemědělské produkce. Palivové články představují jednu z nejprogresivnějších energetických technologií, která ve fázi výroby energie minimalizuje dopady na životní prostředí. Princip palivového článku lze nalézt v odborné technické literatuře; v podstatě se jedná o výrobu elektrické energie prostřednictvím elektrochemické reakce inverzní k té, kterou známe např. z elektrolýzy. Zdrojem vodíku, který je hlavním médiem palivového článku může být bioplyn (methan), jehož původ je v biomase. Třebaže lze celý proces popsat poměrně jednoduše, jedná se o kombinaci velmi složitých a na vývoj finančně náročných technologií. Přesto již dnes existují funkční projekty, jejichž návratnost v podmínkách Spojených států představuje asi 40 000 provozních hodin. Pro představu o prostorových nárocích a požadavcích na zásobování biomasou: zařízení o výkonu 2 MW elektrické energie v současnosti lze vybudovat na ploše cca 10 x 20 metrů a jeho spotřeba činí zhruba 7 500 tun zelené hmoty ročně. Vzhledem k požadavkům na biomasu je tento zdroj považován za zvláště vhodný tam, kde je biomasa dostupná bez omezení v průběhu celého roku, tj. v tropickém a subtropickém pásu, což může mít další efekt, vzhledem k zásobování vodou v této oblasti, neboť odpadem této technologie je kromě CO2 a fermentovaných organických zbytků i chemicky čistá voda. Do budoucna lze očekávat další rozvoj a šíření této technologie, stejně tak jako každé jiné technologie nebo procesu, jejichž externality jsou v souhrnu kladné. Rychlost šíření pak podstatnou měrou závisí na rychlosti a relevantnosti aplikace ekonomických nástrojů. Příkladem mohou být nákladné technologie využívající energie větru, s nimiž se rozvinul trh bezprostředně poté, co byla přijata opatření, která je alespoň částečně zvýhodnila oproti klasickým zdrojům energie.

Literatura:

Pearce, David W., Turner, Kerry R.: Economics of natural resources and the environment, Harvester Wheatsheaf, 1990

Seják, J., kol.: Oceňování pozemků a přírodních zdrojů, Grada 1999

Sölner, F.,: A reexamination of the role of thermodynamics for environmental economics, Ekological Economics 22/97, 175-203

Pinstrup-Andersen,P., Pandya-Lorch: Food security and sustainable use of natural resources: a 2020 Vision, Ekological Economics 26/98, 1-11

Moldan, B., kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, Univerzita Karlova, Praha, 1997

Šauer, P., Dvořák, A., kol.: Úvod do ekonomiky životního prostředí, VŠE, 1997

Brož, K.,: Elektřina a teplo z palivových článků, Energie 3/97, 28-32,

Odum, T.,Howard: The emergy of natural capital, 12.kapitola, sborník z konference Mezinárodní společnosti pro ekologickou ekonomiku (ISEE), Stockholm, 1992

EXTERNE, Eternalities of energy - studies, European Commission, EUR 16522 EN, 1995