Koroptve v Milešíně

Ivo Mühlhansl, Josef Odehnal, Petr Jobánek

V prvních dvou částech jsme čtenáře seznámili se zkušenostmi v chovu koroptví v Oblasti chovu a ochrany koroptve polní Křiby při Okresním úřadu Žďár nad Sázavou. Čtenáři byli informováni o způsobech a formách zimního přikrmování koroptví, o odchytu koroptví pro zimní komorování a se zkušenostmi se zimním komorováním v konfrontaci s názory našich předků. Jednoznačně nejdůležitějším momentem je ale vhodná úprava biotopu. Na to v příštích číslech naváže praktický popis dřevin, keřů a složení osevních směsí a také popis možností jednání a forem spolupráce s vlastníky půdy.

Úpravy biotopu pro koroptve

Další důležitou součástí péče o koroptev je zřizování vhodných biotopů. S touto prací jsme začali v roce 1999. Tam, kde to vlastníci pozemků dovolili, jsme vysázeli 0,47 ha trvalých liniových remízků přičemž tyto jsme se snažili vytvářet formou liniové zeleně vedené mezi polními celky. Dále jsme tento rok vytvořili biopás na výměře 0,12 ha, a to tak, že pole s původním travním společenstvem jsme ponechali bez kosení. Liniové remízky tvoří školkované sazenice dubu, jeřábu ptačího, hlohu, smrku, borovice lesní a modřínu opadavého. Veškeré plochy liniových remízků, tj. 0,59 ha jsme podseli semeny trnky, šípku a hlohu.

Vlastnické hranice (meze) přirozeně zarostlé keřovitými druhy dřevin (šípek, bez, trnka, kalina, hloh) a pomístně plodonosnými stromy (třešeň, jeřáb) jsou vynikajícím krytem pro koroptve, avšak od poloviny zimy neskýtají koroptvím již téměř žádnou potravní příležitost. Proto jsme rozšířili přirozené biotopy o pruhová potravní políčka, která výrazně zvýší úživnost honitby od konce léta až do jara. Pruhová potravní políčka plní nejenom funkci rozšíření krytu, ale jsou zásobárnou zelené a jadrné složky potravy koroptví

V roce 2000 jsme biopásy rozšířili o dalších 0,28 ha, zřídili jsme úhor na ploše 0,25 ha a pruhová potravní políčka o výměře 0,93 ha, tedy celkem 1,45 ha upravených ploch. Biopásy jsme podsévali semeny keřů. Pruhová potravní políčka jsme umístili tak, aby nenarušovala zemědělcům možnost souvislého obhospodařování. Ve druhé polovině května 2000 jsme je oseli směskou tvořenou pohankou, lupinou bílou, krmnou kapustou, hořčicí a ječmenem. Do třech týdnů počala semena klíčit a během druhé poloviny července nově vzniklý porost plochy opanoval. Ve druhé polovině června, kdy byla koroptví kuřátka nelétavá, byl porost směsky řídký a ostatní vegetace polí kolem už hustá a vysoká. Proto políčka v této době sloužila koroptvím jako plocha k osušení v ranních hodinách po bohaté rose. Např. po letní bouřce (7. 7. 2000) koroptví slepička vyvedla na plochu pruhového políčka kuřátka, a tam se slunila. Podobné reakce jsme pozorovali i u bažantů. Přede žněmi, kdy byl v polích dostatek klidu, krytu a kuřátka již poletovala na větší vzdálenosti, nejevily koroptve o políčka výrazný zájem. S postupem sklizně obilovin se omezily potravní a pobytové plochy a kryt a koroptve se začaly do porostů nebo jejich blízkosti stahovat. V této době již dozrávala pohanka a počalo metat proso. Koncem září po sklizni okopanin se stala pruhová potravní políčka jediným krytem a zásobárnou potravy v krajině, což bylo výrazné zvláště před vzejitím ozimů. V této době byla již veškerá pohanka zralá, dozrávalo proso a krmná kapusta také vrcholila ve svém růstu.

Pruhové potravní políčko v červnu, kdy vrcholí vývoj ostatní okolní vegetace. V té době slouží plochy pruhových potravních políček koroptvím v době dešťů k oschnutí kuřátek

Koncem podzimu a v průběhu zimy byla políčka využívaná zvláště jako zdroj potravy a částečně i krytu všemi přezimujícími živočichy včetně koroptví a ostatních druhů zvěře, což svědčí o nízké úživnosti krajiny v zimě a o správnosti námi provedených úprav biotopů v zájmovém území Milešín.

Rostliny vzešlé po síji směsky začaly plně zapojovat plochu až v druhé polovině července. Pozdní nástup květu plodinsměsky, a tím i pozdní zralost semen a plodů zaručují, že porosty políček vytvoří bohatou potravní příležitost pro koroptve a drobné ptactvo v kritickém období po sklizni okolních plodin

Ani predační tlak přirozených nepřátel včetně regulovaného lovu koroptví (odchytem) není tak nebezpečný jejím stavům, jako změny struktury charakteru krajiny a intenzifikace zemědělství. Již v době zintenzivnění zemědělství počátkem 20. let minulého století se počaly ozývat varovné hlasy např. v tehdejším mysliveckém tisku a literatuře, že stavy koroptví v Čechách a na Moravě jsou výrazně nižší, než v době před 1. světovou válkou. Řada autorů za tímto stavem viděla zvýšený odlov koroptví a menší péči o ni, jako zvěř. Bývalé panské velkostatky provozovaly myslivost i na zemědělských pozemcích skrze vlastní, ve většině případů odborně zdatný personál a lovil pouze majitel panství. Prvorepubliková myslivost se stala dostupnou již většímu počtu lovců, kteří si honitby od obcí (vlastníků) pronajímali, za lovem pravidelně dojížděli a intenzivně ho provozovali. Péčí o zvěř ale pověřili místního občana za symbolickou mzdu či naturálie v podobě zvěřiny, který praktickému výkonu myslivosti, tj. oboru lidské činnosti zabývající se chovem zvěře a péčí o ni, téměř nerozuměl.

Pruhové potravní políčko těsně přede žněmi v srpnu, kdy kvetoucí pohanka láká množství včel a drobného hmyzu. Plochy bez chemického ošetření jsou tak důležitým zdrojem potravy pro koroptví kuřátka

Jako druhá příčina byla v této době z jejich pohledu zvýšená "péče” rolníků o své pozemky zavedením prvních minerálních hnojiv a s tím spojený ústup od trojhonného systému obhospodařování pozemků, zvýšená převážně mechanická likvidace plevelů a vyžínání trávy na mezích. Skutečná pohroma pro koroptev z tohoto pohledu přišla v 50. letech minulého století zavedením velkoplošného monokulturního hospodaření (vznik zemědělských družstev a státních statků) s používáním značných dávek průmyslových hnojiv a chemie vůbec. Tečkou za kapitolou koroptev jakožto lovná zvěř byl nesoudný odstřel a odchyt koroptví pro potřeby zahraničního obchodu v první polovině 60. let.

V současnosti je proto třeba hledat cesty pro zvýšení stavů koroptví polní, jakožto kriticky ohroženého živočicha. K tomu musí být zajištěno následující:

Tam, kde je to možné, podporovat vznik úhorů, tj. zavedení trojhonného systému obhospodařování zemědělských pozemků, což by mohla být jedna z možností řízeného útlumu intenzifikace zemědělství. Toto je ovšem možné prosadit pouze zavedením dotační politiky státu cílené na vlastníky pozemků a zemědělce - uživatele, a to tak, aby úhory byly neobdělávané "od jara do jara”. Úhor, jako potravní a pobytové stanoviště je nutné kvůli koroptvi předržet přes zimní období. I v průběhu ostatních měsíců je úhor biotopem pro řadu ohrožených a vzácných živočichů. Jsou to hlavně sysel polní, křeček obecný, dytík úhorní, chřástal polní, křepelka polní, linduška úhorní, skřivan polní, bramborníčci atd. Je dosud otevřenou otázkou, jaká výměra by měla být úhorům uvolněna.

Rozšiřovat plochy chemicky neošetřovaných zemědělských pozemků cestou ekozemědělství, povinnost zřizovat meze a biopásy pro vlastníky souvislých pozemků větších než např. 5 ha. Vytvoření takových podmínek zemědělcům, aby mohli aktivněji přistupovat k tvorbě přirozeného a zdravého životního prostředí venkova, například i upravením podmínek dotačních titulů s přihlédnutím k tvorbě životního prostoru pro zvěř v intenzivně zemědělsky využívané krajině.

Podporovat výsadbu rozptýlené zeleně a liniových remízků. Zde je také možná spolupráce vlastníků pozemků, myslivců, lesníků a všech složek ochránců přírody.

Iniciovat tvorbu pruhových potravních políček, která by se mohla stát příspěvkem myslivců nejenom pro zvěř, ale i pro ostatní volně žijící živočichy v kulturní stepi. Koroptvím v době nouze slouží tyto plochy jako zdroj potravy, ale i jako kryt po sklizni všech zemědělských plodin.

Rozumné tlumení predátorů a zvířat škodících myslivosti. Na pomístně kritické stavy koroptví působí katastrofálně zvýšený tlak těch predátorů, kteří vykazují zvýšené stavy (např. oba druhy kání, kuna skalní, toulavé kočky, liška). Zde je nutné ovšem apelovat na adekvátní přístup myslivců, kteří chápou svoji roli hlavně jako ochránci zvěře a všeho živého v přírodě.

Státem řízená podpora záchranných chovů ohrožených druhů živočichů, v případě koroptve polní rozšířená hlavně o komorování koroptví přes zimní období a dále pak podpora takových forem reintrodukce, která zajistí ve vhodné lokalitě jedince schopné přežít a rozmnožovat se.

Myslivost č. 5/2002